Při hledání zdraví se často zaměřujeme na to nejdůležitější – co jíme, kolik cvičíme a jak dobře spíme. To vše je životně důležité, ale stejně tak jsou důležité i naše nehmotné potřeby v podobě podporujících vztahů a smysluplného života.

Lidé na Okinawě patří mezi nejdéle žijící obyvatele planety. Příčiny jejich pověstné dlouhověkosti a spokojenosti vědci zkoumají již léta a je zřejmé, že jde o kombinace vícero aspektů. Jedním z nich i tradice moai (vyslovováno moaj).

Moai je skupina celoživotních přátel, kteří se vzájemně podporují společensky, finančně, citově i duchovně. Něco jako druhá rodina. Tento do jisté míry formalizovaný vztah vzniká již v dětství a má vydržet po celý život.

Moai se scházejí pravidelně, jednou za měsíc, za týden nebo dokonce denně, aby si povídali, zavzpomínali, předali si rady a vzájemně se podporovali ve všech životních událostech. Mnoho Japonců patří k více než jedné moai.

V japonštině slovo moai znamená „setkávat se za společným účelem“. Tato japonská tradice přetrvává již stovky let a na Okinawě stále přežívá (a vzkvétá). Koncept moai si v poslední době získal pozornost díky výzkumu tzv. modrých zón (oblasti s vysokým výskytem lidí nad 100 let), který provedl badatel a publicista National Geographic Dan Buettner. Podle tohoto výzkumu jsou okinawské moai považovány za jeden z důvodů, proč se Okinawa pyšní nejvyšší koncentrací stoletých lidí na světě.

Okinawané a tajemství dlouhověkosti

Vědci se již desítky let snaží zjistit, čím je Okinawa a její obyvatelé tak výjimeční. Podle článku BBC připadá na každých 100 tisíc obyvatel Okinawy 68 lidí nad 100 let, což je více než trojnásobek stoletých osob v USA. Dokonce i na japonské poměry jsou Okinawané pozoruhodní, protože mají o 40 % větší šanci dožít se 100 let než ostatní Japonci.

Okinawané se dožívají dlouhého věku již po staletí, není to jen trend poslední doby. Ve vesnici Ogimi, která se nachází na severu Okinawy, je na malém kamenném pomníčku vyryto v japonštině rčení starších vesnice. V hrubém překladu zní:

„V 80ti jsi jen mladík, v 90ti, když tě předkové pozvou do nebe, požádejte je, aby počkali, až ti bude 100. … a pak o tom můžeš začít uvažovat.“

Co se tedy můžeme od Okinawanů naučit? Craig Willcox, profesor veřejného zdraví a gerontologie na Okinawské mezinárodní univerzitě, říká, že jde o tři faktory: strava, společenské zvyklosti a genetika. Profesor Willcox je také jedním z hlavních autorů studie Okinawa Centenarian Study, která od roku 1975 zkoumá fenomén dlouhověkosti Okinawanů.

„Asi dvě třetiny dlouhověkosti souvisí se stravou a způsobem života, zbytek je dán genetikou. Obecně řečeno, pokud se chcete dožít stovky, potřebujete opravdu dobrou genetiku, nejen dobrou stravu,“ vysvětluje vědec. „Nezkoumali jsme, zda má Okinawa genetickou výhodu oproti jiným částem Japonska, ale dlouhověkost se zde v rodinách skutečně vyskytuje.“

Dále je tu způsob, jakým je do okinawské společnosti zabudována sociální podpora prostřednictvím moai. Tento sociální mechanismus spojuje skupiny lidí se společnými zájmy a umožňuje jim vytvořit si silné citové vazby, které přetrvávají po celý život. Buettner říká, že jde o klíčový prvek pro dlouhý život, a poznamenává, že „osamělost je pro vás stejně škodlivá jako kouření“.

Podle profesora Willcoxe je příslušnost k více moai běžná. „Znám jednoho muže v Ogimi, který jich má sedm. A lidé jsou svým moai věrní. Na jednom odlehlém ostrově jsem potkal skupinu osmdesátiletých žen, které jsou spolu v moai od základní školy. Já jsem v jedné z nich také – naším společným zájmem je pomalé jídlo.“

Historie moai

Moai mají v Japonsku dlouhou historii. Vznikly před stovkami let jako způsob, jak si vesnice mohly vytvořit vlastní systém finanční podpory. Moai původně vznikaly za účelem hromadění zdrojů celé vesnice na různé projekty nebo veřejné práce. Pokud někdo ve vesnici potřeboval peníze na koupi pozemku, zaplacení lékařských účtů nebo řešení mimořádné události, byly peníze shromážděny na místě, aby pomohly členům komunity.

Dnes se moai vyvinuly spíše v sociální podpůrnou síť, která pomáhá lidem zůstat ve spojení a zapojit se do své komunity od dětství až do svých 100 let a dál.

Věda o sociálních vazbách

Vědecké studie také prokázaly, jaký vliv mají sociální vazby na naše zdraví a duševní pohodu.

Přelomová studie Social Relationships and Health (Sociální vztahy a zdraví), která byla zveřejněna v časopise Science v roce 1988, uvádí, že výzkum prokázal, že sociální vztahy mají vliv na zdraví a že prospektivní studie trvale prokazují zvýšené riziko úmrtí u osob s malým počtem nebo dokonce s nízkou kvalitou sociálních vztahů. Studie také uvádí, že výzkumy na lidech a zvířatech naznačují, že sociální izolace neboli nedostatek sociálních vazeb je hlavním rizikovým faktorem úmrtnosti z nejrůznějších příčin. V následujících desetiletích se tato zjištění neustále potvrzují.

Odborný článek z roku 2017 publikovaný v časopise American Journal of Lifestyle Medicine vysvětluje, že od psychologických teorií až po nejnovější výzkumy existují významné důkazy o tom, že sociální podpora a pospolitost mohou lidem pomoci udržet si zdravý index tělesné hmotnosti, kontrolovat hladinu cukru v krvi, zlepšit přežití při rakovině, snížit úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, snížit příznaky deprese, zmírnit příznaky posttraumatické stresové poruchy a zlepšit celkové duševní zdraví. Článek dodává, že opak sociálních vazeb – sociální izolace – má nepříznivý vliv na zdraví a může zvýšit depresivní příznaky i úmrtnost.

Závěrem

Výzkum ukázal, že množství a kvalita našich sociálních vztahů ovlivňuje naše zdraví a duševní pohodu. Lidé, kteří mají blízké vztahy s druhými, obecně zažívají méně stresu, jsou šťastnější a žijí déle. Naopak starší lidé, kteří nemají blízké přátelské vztahy, častěji trpí chronickými onemocněními, jako jsou srdeční choroby, cukrovka a deprese, a jsou více ohroženi mrtvicí.

Ačkoli tedy zdravý jídelníček, omezení stresu a kvalitní spánek jsou důležitými faktory pro zdravý život, stejně tak je důležité mluvit se svým sousedem a pravidelně si udělat čas na setkání s přáteli. Sociální vazby samozřejmě nejsou jen otázkou zdraví, ale také nám zpříjemňují čas, který zde na tomto světě trávíme. Proč tuto radost nešířit i mezi ostatní.

Překlad původní zprávy americké redakce: Kateřina Kudláčková.