Do Prahy tento týden zavítal muž, kterého v roce 2020 zařadil magazín Time mezi 100 nejvlivnějších lidí světa, a jehož životní dráha je doslova „osudová“.
Nury Turkel se narodil v Sin-ťiangu v době, kdy Komunistická strana Číny (KS Číny) vedla dobře známou perzekuční kampaň „Velká kulturní revoluce“. Jako první Ujgur vystudoval práva v USA a stal se významným obhájcem a také obhájcem lidských práv a aktivistou, když se „strana“ začala zaměřovat na Ujgury. Nyní je na mezinárodní scéně jedním z jejích „trnů v oku“, což se ale neobešlo bez „daně“.
Již několik let předsedá Komisi pro mezinárodní náboženské svobody USA, která monitoruje porušování náboženských svobod ve světě a v tomto směru je poradním orgánem amerického prezidenta a Kongresu.
Do Prahy přijel promluvit o technologiích coby nástroji KS Číny, který zneužívá k represím různých skupin obyvatel, jako jsou zmiňovaní Ujguři či praktikující Falun Gongu, Tibeťané či skupiny křesťanů.
Měl jsem možnost zúčastnit se neformální schůzky, kde Turkel mluvil o ambicích KS Číny, různých přístupech, které ji v represích omezují, a měli jsme chvilku i na rozhovor mezi čtyřmi očima, ve kterém jsem mu položil několik otázek s tématy souvisejících.
„Je to čím dál horší, trajektorie je čím dál znepokojivější,“ komentoval Turkel vývoj u skupin perzekvovaných čínským režimem.
Dle něj je to kvůli tomu, že představitelé KS Číny „nejsou hnáni k odpovědnosti za své zločiny“, takže je nic nebrzdí v tom, aby neubližovali ještě více. Druhým důvodem je dle něj „mezinárodní atmosféra“, kdy jsou lidé egocentričtí a neříkají, co si myslí, a navíc má Čína na mnoho zemí „páku“, za pomocí které jimi manipuluje.
Jak „rudého draka na uzdě držeti“?
Způsoby k omezování v bezuzdnosti ale existují. Například on sám bojkotuje značky, u kterých se „profláklo“, že si nechávají v Číně vyrábět zboží za pomoci otrocké práce v Sin-ťiangu. Tento individuální způsob, jehož myšlenkou je umenšit finanční zdroje zločineckého režimu, lze za pomocí různých nástrojů přenést i na státní a mezinárodní úroveň.
Konkrétně nastínil Turkel situaci ve Spojených státech, kdy právě otázka restrikcí vůči Číně je jedna z mála věcí, která spojuje oba politické tábory (tj. demokraty a republikány). Vůči perzekuci Ujgurů a praktikujících Falun Gongu přijal Kongres několik rezolucí odsuzujících perzekuci a také v této souvislosti přijaly USA řadu obchodních opatření – např. vyšší cla, zákaz vývozu nejpokročilejších čipů do Číny či zákaz dovozu zboží vyrobené otrockou prací do USA.
Kritickou výtku domácí politické scéně však udělil za devadesátá léta. Stejně tak ji dává Evropě, resp. některým zemím jako Německo, které je s čínskou ekonomikou tak provázané (hlavně automobilový a chemický průmysl), že se Čínu neodváží na poli lidských práv výrazněji kritizovat nebo přijímat opatření. Evropa přitom dováží z Číny více než USA.
Neschopnost účinně omezovat porušování lidských práv v Číně je dle něj i na straně OSN, do jejích struktur hluboce pronikli čínští zástupci a také jsou významným finančním přispěvatelem.
Na otázku, co si myslí o tom, že v Radě OSN pro lidská práva je zastoupených šest států, které jeho úřad hodnotí jako „země obzvláště vyvolávající obavy“ (pokud jde o porušování náboženských svobod, např. Čína, Kuba), Turkel sdělil: „OSN potřebuje reformu. Nejen, že [současný stav] je neefektivní, ale snižuje to také její kredibilitu.“
Dodal, že vzhledem k neschopnosti této rady přijímat správná rozhodnutí se musí používat jiná strategie, např. podat stížnost u jiného orgánu OSN, jakým je Výbor pro odstranění rasové diskriminace.
Pokud jde o postoj mezinárodního společenství, otevřeli jsme i otázku Hongkongu, který si KS Číny před více než dvěma lety prakticky převzala a přeměnila do té doby svobodný ostrov v cenzuru svázanou provincii, ve které perzekvuje své oponenty.
„Je to selhání liberálních demokracií. Je to typická ukázka katastrofiských důsledků západních liberálních demokracií, které nepodniknou žádné kroky,“ řekl Turkel a dodal, že nechápe, jak mohl být Západ tak naivní a myslet si, že ostrov zůstane svobodným a prosperujícím finančním hubem.
Rodinná zkušenost
Kromě již zmíněné skutečnosti, že Nury Turkel se narodil v době kulturní revoluce, doplním, že se narodil v koncentračním táboře. Jeho devatenáctiletá matka byla tehdy zatčena jako podnikatelka „s vazbami“ na zahraničí.
S matkou, která pořád žije v Číně, se neviděl již 19 let. Kvůli jeho práci je totiž na seznamu nevítaných osob (kromě čínského i na ruském). Loni zemřel jeho otec, na jehož pohřeb mu nebylo umožněno jít. Projevení úcty zemřelým je přitom v asijských zemích považováno za velmi důležité.
„To vám může dát představu, s čím máme ‚tu čest‘,“ komentoval Turkel nemožnost jít na pohřeb. „Není tam žádný soucit. Toto vám může udělat komunismus.“
„Soucit často vychází z náboženských hodnot, z víry, z jakékoliv, ke které se hlásíte či kterou následujete. Prostě jedna z věcí, které vás učí náboženství, je soucit. Komunistická strana soucit nemá, je krutá… Je to hanba,“ dodal.
Ověřování faktů o perzekuci v Číně
Zajímalo mě také, jakým způsobem jeho komise získává informace o perzekuci. Mnohé z nich jsou veřejně dostupné prostřednictvím různých zdrojů, jako jsou investigativní zprávy médií. Dalšími zdroji jsou technologie, mezi které se řadí třeba satelitní snímky (např. výstavby vězení – snímky před a po).
K dalším pak patří osobní výpovědi lidí, kteří sami perzekuci zakusili, a informace neziskovek sledující perzekvované skupiny.
Jako důležitý zdroj zmínil samotné funkcionáře: „Čínští vládní představitelé vždy něco řeknou coby součást jejich úspěchů. Jak víte, praktikující Falun Gongu označí za mentálně nemocné lidi, ujgurské muslimy označí za mentálně nemocné lidi, a že by tedy měli být v nemocnicích pro mentálně nemocné. A že tam probíhá myšlenkový proces k léčení ‚intoxikované mysli‘.“
„Není to tak těžké [zjistit] a nemusíte být přímo tam,“ sdělil dále a dodal, že samozřejmě by čínský režim nikdy nedovolil, aby nějaký pozorovatel navštívil vězení nebo někoho perzekvovaného, pro kterého by to navíc bylo „sebevražednou misí“. Přesto však i bez osobní návštěvy je důkazů dostatek a díky tomu pak nejsou vystavováni vyššímu nebezpečí jednotlivci.
