Termín sněmovního projednávání sporné Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí bude záviset na programu dalších schůzí. ČTK to řekla předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Takzvaná Istanbulská smlouva dorazila zákonodárcům koncem letošního června, její poslanecké posuzování zatím nezačalo. Aby úmluva platila, souhlas s její ratifikací prezidentem musejí dát obě parlamentní komory. Senát má o úmluvě rozhodovat 24. ledna, řekl ČTK a ČT počátkem listopadu jeho předseda Miloš Vystrčil (ODS).
„Istanbulskou úmluvu budeme projednávat v příštím roce, konkrétní čas samozřejmě záleží i na ostatním programu Sněmovny. Očekáváme bohužel velké opoziční obstrukce k zákonu o korespondenční volbě, které budou vše ostatní zdržovat,“ uvedla Pekarová Adamová. Na dotaz, zda by se podle jejího názoru mohl pro souhlas s úmluvou najít ve Sněmovně dostatečný počet hlasů, poukázala na to, že názory na smlouvu jsou i v dolní komoře stále polarizované. „Rozhodující tak nakonec zřejmě bude hlas každého poslance,“ poznamenala Pekarová Adamová.
Předseda nejsilnější sněmovní koaliční frakce Marek Benda (ODS) ČTK řekl, že Sněmovna nebude projednávat Istanbulskou úmluvu dřív než Senát. Pokládá ji za součást „kulturních válek“. V tématech, jako je Istanbulská smlouva nebo uzákonění možnosti manželství i pro lidi stejného pohlaví, poslanecké kluby své členy k určitému hlasování vesměs nezavazují. K nejsilnějším kritikům úmluvy patří ve Sněmovně opoziční hnutí SPD.
V horní parlamentní komoře je osud smlouvy nejasný, většina senátních výborů její ratifikaci v létě nepodpořila. Doporučil ji pouze výbor pro lidská práva, a to nejtěsnější většinou tří z pěti přítomných členů. Pro stejné doporučení se nenašel dostatečný počet hlasů ani v zahraničním výboru, ani v ústavně-právním výboru a ani ve výboru pro záležitosti Evropské unie. V září zablokovali odpůrci úmluvy opuštěním jednací místnosti hlasování o návrhu na podporu dokumentu v senátní ústavní komisi, aby nepřevážily v danou chvíli hlasy zastánců.
Proti úmluvě jsou podle dosavadních informací tři desítky konzervativně laděných členů horní parlamentní komory, podle nichž je nadbytečná, neboť úmluvou požadovaná opatření už Česko uzákonilo. Nad jejich rámec by úmluva podle kritiků jako nosič genderové ideologie vedla k převýchově lidstva k nové podobě rodiny, jak uvedli místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS) či předseda senátní ústavní komise Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09, podle něhož formulace úmluvy předjímají nárokovost finanční podpory jakoukoli nevládní organizací na projekty týkající se ochrany či pomoci obětem násilí.
Senátorka Hana Kordová Marvanová ze stejné frakce naopak uvedla, že přijetí úmluvy potvrdí zařazení ČR do společnosti demokratických států, které prosazují rovná práva mužů a žen. Podle Marka Hilšera z klubu Starostů byly obavy odpůrců právníky vyvráceny. Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer (nezávislý) podotkl, že úmluva nepřinesla zlepšení ochrany žen či obětí domácího násilí v zemích, které ji ratifikovaly. Pokud by Senát souhlas s ratifikací smlouvy nedal, její sněmovní posouzení by se stalo nadbytečným.
Úmluvu podepsalo Česko v roce 2016, její předložení Parlamentu k ratifikaci minulé vlády několikrát odložily. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Úmluvu zatím přijalo 37 ze 43 členských států Rady Evropy. Dokument zatím neratifikovaly Maďarsko, Litva nebo Lotyšsko, Turecko podpis pod úmluvou odvolalo.
