Eliška Šťastná byla coby zdravotní sestra ze zubní ordinace před třemi lety jednou z prvních, kdo se nechal očkovat proti tehdy se šířícímu viru. Obě dávky absolvovala spolu s kolegy a kolegyněmi z ordinace. Brali to jako nutnost a svého druhu povinnost vzhledem k atmosféře, která tehdy panovala ve společnosti. „Byl to ohromný tlak, hlavně na nás zdravotníky. Dneska už na to každý zapomněl,“ vzpomíná Eliška Šťastná.
V den očkování byla podle ní v týmu kolegů patrná nervozita, ale nakonec zvítězil humor a domů se všichni vrátili v dobré náladě. O měsíc později, po druhé dávce, se u Elišky, silné alergičky, jejíž anamnéza však nikoho z očkujících nezajímala, dostavil anafylaktický šok. Skončila na pohotovosti, a to byl pouhý začátek vleklých a omezujících zdravotních potíží.
„Ptala jsem se, kde vám mám vyplnit, co beru za léky a s čím se léčím? A sestřička říkala – to tady nikoho nezajímá… jen nám podepište, že se necháváte očkovat dobrovolně.“
— Eliška Šťastná, dnes již bývalá zdravotní sestra
Brzy poté začaly záchvaty podobné epilepsii, nicméně diagnostika ukázala, že se o epilepsii nejedná. Po nekonečném kolečku po různých lékařských zařízeních se Eliška vloni dozvěděla nepříznivou diagnózu: FND, funkční neurologická porucha, porucha hybnosti.
Lékaři uvádějí jasnou souvislost mezi očkováním a touto diagnózou, která je však relativně nová a neexistuje žádná známá efektivní léčba.
„Doufám, že tak jak se rychle vyvinula vakcína, tak se rychle najde i fungující léčba na tuto diagnózu,“ říká Eliška Šťastná, která musela přestat vykonávat své povolání zdravotní sestry a v současnosti je v invalidním důchodu.
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
