Zatímco čínský režim dlouhodobě vyjadřuje úmysl připojit ostrovní stát Tchaj-wan ke svému území, v demokraticky spravovaném Tchaj-wanu nedávno proběhly volby, v nichž zvítězil prezidentský kandidát, který chce zachovat samostatnost a suverénnost ostrova.
Volenými zástupci spravovaný ostrov má vlastní armádu a cení si odkazu tradiční čínské kultury, která byla (a je) v Číně za vlády komunismu systematicky ničena.
„Tchaj-wan se s Čínou za současných podmínek spojit nechce,“ sdělila deníku Epoch Times sinoložka a analytička projektu Sinopsis, paní Simona Fantová.
Odvolává se při tom na dlouhodobé průzkumy, jež každoročně provádí Národní univerzita Chengchi. „Průzkumy ukazují, že o brzké spojení s Čínou stojí jen 1,5 % obyvatelstva a dalších 6 % by v budoucnu podporovalo kroky vedoucí ke sjednocení,“ říká Fantová.
„Brzké vyhlášení de iure nezávislosti si přeje 4,5 % lidí a dalších 21,5 % by v budoucnu podporovalo kroky vedoucí k de iure nezávislosti,“ říká sinoložka o vyhlášení oficiální právní nezávislosti ostrova.
Většina lidí si však podle Fantové přeje „zachovat stávající stav, jenž znamená faktickou nezávislost, tedy podporuje současnou situaci, kdy Tchaj-wan fakticky funguje jako samostatný stát, který Čínská lidová republika mimochodem nikdy nespravovala“.
Další překážkou pro sjednocení Tchaj-wanu s Čínou je to, co obyvatelé Tchaj-wanu pozorovali během rostoucího vlivu Komunistické strany Číny v Hongkongu. „Na Hongkongu se ukázalo, že Čínou navrhovaný model ‚jedna země, dva systémy‘ je zcela nefunkční a Číně nelze důvěřovat, že bude dodržovat jakékoli dohody, závazky či smlouvy,“ dodává analytička projektu Sinopsis.
Peking nedokáže připojit Tchaj-wan mírovou cestou
Průzkumy podle české sinoložky ukazují, že pokud bude Peking usilovat o připojení Tchaj-wanu ke svému území, „bude se muset uchýlit k použití jiných než mírových prostředků – blokádě ostrova či invazi“, což již čínská armáda okázale nacvičuje.
„Tyto kroky by nevyhnutelně vedly k ozbrojenému konfliktu, do nějž by se pravděpodobně více či méně aktivně zapojily nejen další státy v regionu, ale patrně i Spojené státy,“ vysvětluje Fantová. „Kromě ničivých následků pro Tchaj-wan a jeho obyvatele by důsledky pocítil celý svět, zejména kvůli ekonomické důležitosti Tchaj-wanu, jenž je největším výrobcem čipů na světě a zároveň leží v centru důležitých dopravních tras.“
„Kromě ničivých následků pro Tchaj-wan a jeho obyvatele by důsledky pocítil celý svět, zejména kvůli ekonomické důležitosti Tchaj-wanu, jenž je největším výrobcem čipů na světě a zároveň leží v centru důležitých dopravních tras.“
— Simona Fantová, sinoložka a analytička projektu Sinopsis
Při strategickém plánování takové vojenské invaze bude muset Komunistická strana Číny uvažovat také o stabilitě své vlastní moci v zemi, která je do určité míry podmíněna ekonomickou situací. Další věcí je vojenská síla zemí, které by se případně zapojily do odražení útoku, a to zejména Spojené státy americké a Japonsko.
„Není totiž vůbec jisté, jak by se k vojenskému střetu s Tchaj-wanem postavili samotní Číňané v případě, že by to pro ně znamenalo smrt příbuzných ve válce či výrazné zhoršení jejich vlastní ekonomické situace,“ sdělila Epoch Times analytička projektu Sinopsis.
Taktiku Komunistické strany Číny, která by mohla vést k oslabení vojenské síly USA a dalších zemí, popisuje dokumentární snímek deníku Epoch Times nazvaný Konečná válka. Vojenská strategie zahrnuje vyvolání čtyř ozbrojených konfliktů, či vytvoření čtyř nepřátelských sil, které ozbrojené konflikty vytvoří.
Tyto potenciální válečné střety zaměstnají Spojené státy a jejich spojence, čímž dojde k reálnému snížení nebo ochromení schopnosti jejich účasti na dalších konfliktech – například se nebudou schopni zapojit do „války o Tchaj-wan“ kvůli nedostatku munice a podobně.