Komentář
Během mnohahodinové rozpravy v Senátu o tvz. Istanbulské úmluvě, které jsem byl ve středu přítomen, se mezi některými senátory projevil fenomén posledních let – označit názorového oponenta nálepkou, která jej de facto degraduje na „dezinformátora“ či ruského, resp. ještě lépe Putinova „přisluhovače“.
Krátce o úmluvě
Než přejdu k věci, krátce uvedu, že ona úmluva má za cíl „bojovat“ proti násilí, což deklaruje její plný název „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“. Je ratifikovaná velkou většinou zemí v Evropě kromě Slovenska, Maďarska, Litvy, Bulharska a Arménie. Ázerbájdžán se pod ní nepodepsal vůbec a Turecko od úmluvy odstoupilo v roce 2021. A nakonec, ve středu její ratifikaci odmítla Česká republika.
Senátoři, kteří s ratifikací nesouhlasili, včetně vystudovaných právníků, členů Ústavně-právního výboru, předkládali řadu právních a společenských argumentů. V tomto duchu vypracovala nezávislá senátorka, advokátka a exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová shrnující dokument s názvem „Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě“, který svým jménem podpořila skupina senátorů z různých klubů. Dokument byl rozeslán všem senátorům, stejně jako i další dokumenty, jako např. citace progresivistických doporučení orgánu GREVIO zemím, které úmluvu již ratifikovaly. Argumenty si mohli senátoři vyslechnout i na konferenci s mezinárodní účastí, a samozřejmě při „finále“, tedy při rozpravě během středečního projednávání na plénu.
Mezi argumenty „proti“ patřilo především to, že úmluva se pouze „tváří“, že jejím cílem je boj proti násilí na ženách, že zanáší do společnosti a právního pořádku pojem „gender“ a jejími výstupy (vč. doporučení monitorovacího orgánu GREVIO) může docházet k podlamování tradiční rodiny či indoktrinaci dětí, že jde o ideologický dokument, že problematika násilí na ženách je již v našem právu ošetřena a úmluva je tedy zbytečná, a že úmluva vytváří půdu pro diskriminaci mužů. Výtky byly i vůči překladu úmluvy (kdy česká verze např. obsahovala mnohem méně výskytů pojmu „gender“ než originál) a absenci překladu důvodové zprávy.
Nálepkování
Asi jediná věc, na které se shodli všichni, je to, že násilí je potřeba řešit. Obzvláště ve světle nedávno medializovaného případu z Brněnska, kdy otčím vyvázl za opakované letité znásilňování nevlastní dcery pouze s podmínkou.
Nakonec, tento případ „posloužil“ proponentům úmluvy ve správnou dobu a využili jeho emoční rovinu k představě, že Istanbulská úmluva by takovéto případy dokázala vyřešit. Samozřejmě, úmysl konat špatné věci žádná úmluva ani zákon nevyřeší, což správně poznamenalo i několik senátorů, kteří poukázali na pravou podstatu věci – chybějící výchovu a pěstování hodnot.
A nyní už k onomu „nálepkování“, ke kterému se v rozpravě v Senátu uchýlili někteří proponenti úmluvy… Mimochodem, nechci se zaměřovat na jednotlivce, ale věnovat se „jevu“ (konkrétní argumentaci si můžete přečíst nebo ji zhlédnout sami).
Ti zarytější v podstatě označovali odpůrce úmluvy jako dezinformátory, kteří šíří mýty, polopravdy, lži či fabulují. Dělali to však šikovně, často mezi řádky, aby „pistoli“ nenamířili přímo, a tak mluvili o tom, že „se šíří“ informace, či „že bylo řečeno“.
A aby to nevypadalo, že se spoléhají jen na emoční rozměr problematiky či plytké argumenty typu „hlášení se ke společným hodnotám“, a že „nemlátí prázdnou slámu“, ti chytřejší si vybrali pár sekcí z úmluvy, které dle nich vyvracejí šířené zavádějící/nepravdivé informace, a klouzali pouze po povrchu, ignorujíce materiály z praxe a jiná ustanovení, která interpretovali senátoři-právníci.
Na což jedna z odpůrců úmluvy reagovala: „… zaznělo hodně o tom, že se bavíme o mýtech, že se objevují mýty o Istanbulské úmluvě, že nic Istanbulská úmluva z toho, co tady slyšíme, neobsahuje. Já bych chtěla říci, že ty mýty je potřeba vyvrátit. Ale ty mýty o těch mýtech.“
Mimochodem, když jeden ze senátorů vyzval plénum, aby někdo předložil důkaz, že Istanbulská úmluva někde pomohla snížit násilí páchané na ženách (tedy argumentem, kterým se proponenti oháněli), do konce rozpravy nikdo nic nepředložil…
Korunu všemu pak nasadila jedna „senátní šajba“, která se snažila vytvořit paralelu naznačující, že kdo odporuje úmluvě, ten se kloní na stranu Ruska – oblíbenou to nálepku od invaze Ruska na Ukrajinu.
Mimochodem, „šajba“ položila plénu i správnou otázku – jak to, že úředníci čtyř českých vlád po sobě neupozornili za celou dobu na jakékoliv úskalí, kterým nyní argumentují oponenti-senátoři? Řekl bych, že proponenti i oponenti dojdou ke zcela rozdílné odpovědi…
Suma sumárum, celkový obraz, který vytvářeli proponenti úmluvy, vypadal tak, že jejich protipól z nějakého neznámého důvodu zavádí, lže, straší „trojským koněm“ a „otráveným jablkem“, či že hraje nějakou podivnou hru.
Paradox proponentů
Zpět k proponentům, k jejich obvinění z „ruské paralely“, obhajování „společných hodnot“ Západu a bagatelizace genderu.
Ptám se… Co jsou společné hodnoty Západu? Jaké byly po několik století a jak se vyvíjejí v posledních desetiletích?
Cleon Skousen ve své knize z roku 1958 Nahý komunista se vrací k roku 1953, kdy se „rudí lídři rozhodli stanovit časový plán pro podmanění si celého světa kontinent za kontinentem“. Nebyli však úplně hloupí, věděli, že fyzickou silou to vůči vyspělejším západním zemím nepůjde. A tak do svého dvacetiletého plánu zahrnuli myšlenkové a společenské (u zaostalejších zemí i násilné) taktiky.
V podklapitole „Důležitost psychologické války“ autor uvádí 45 cílů komunistů k vnitřnímu rozkladu USA, např. prostřednictvím infiltrace do politiky, školství, médií, umělecké sféry, psychiatrie či velkých podniků. Za citaci jistě stojí cíle č. 25 a 40.
25.: Svrhněte kulturní standardy morálky tím, že budete propagovat pornografii a nemravnost v knihách, časopisech, filmech, rádiu a televizi.
40.: Diskreditujte rodinu jako instituci. Podporujte promiskuitu a snadný rozvod.
Podobný pohled „razí“ v Evropě tzv. frankfurtská (neomarxistická) škola, jejíž členové za války působili také v USA. Mluví o „dlouhém pochodu institucemi“, jehož cílem je nenásilný, pozvolný a nenápadný převrat zevnitř systému. Mimochodem, dal vzniknout politické korektnosti.
Když se tedy ohlédneme zpět a vezmeme v úvahu 45 cílů komunistů v USA a „naši“ frankfurtskou školu, nakolik podle vás prorazily do současnosti? A co jsou tedy ony společné hodnoty Západu?
Nejsou to náhodou právě proponenti Istanbulské úmluvy, kteří šplhají po rostlině, kterou kdysi zaselo „Rusko“?
