Rodinným farmám vadí systémové problémy českého zemědělství i vzrůstající byrokracie z Bruselu, ale k protestům Agrární komory se nepřidají. Pro Epoch Times to uvedl předseda Asociace soukromých zemědělců České republiky Jaroslav Šebek.
Důvody, proč chtějí protestovat členové Agrární komory, se liší od těch, které mají soukromí zemědělci, podotkl Šebek. „Situace není dobrá, to uznáváme a rozhodně se nám nelíbí, jak vláda plní vládní program, protože zůstala stát na půl cesty a nepodporuje střední, malé a rodinné farmy, ale my jsme nespokojení z úplně jiných důvodů. My to chceme řešit jinak a určitě se do protestu s Agrární komorou dávat nebudeme. Jejich motivace jsou jiné a směřují k tomu, aby dostali více dotací a konzervovali současné prostředí,“ řekl šéf ASZ, která sdružuje malé a střední rodinné farmy.
Současná vlna protestů zemědělců napříč Evropou pramení z toho, že farmáři vycítili moment, kdy se dá něco změnit. V každé zemi se ale důvody stávkování odlišují, myslí si Šebek. Zatímco v Holandsku bojují farmáři víc proti Green Dealu, německé sedláky trápí rušení zelené nafty a silniční daň. Polákům vadí levná konkurence z Ukrajiny, zatímco Francouzům překáží přílišná regulace a nekalá konkurence.
Agrární komora chce podle Šebka využít protestní hnutí evropských farmářů, aby vytvořila na vládu větší tlak k získání dotací. Ty plynuly dosud hlavně do velkých až obřích zemědělských konglomerátů typu Agrofert, podotýká zástupce soukromých farmářů.
„My naopak chceme, aby došlo k re-alokaci dotací tak, aby se přesunuly k menším a středním subjektům a aby ty velké subjekty, řekněme od nějakých 2 tisíc hektarů, už ty dotace neměly – a tím se jednak ušetří peníze pro střední a malé farmy a jednak nebude tak velká motivace pro skupovače družstev,“ dodal Šebek s tím, že současná dotační politika založená na počtu hektarů je chybná a nahrává velkým investorům.
Pusťte si dokumentární film Válka proti farmářům online.
Byrokratizace zemědělství vadí
Některé neduhy současné zemědělské politiky však vidí předseda ASZ stejně jako jeho větší kolegové. „To, co nás spojuje v nároku na vládu, je nárůst byrokracie. To pociťujeme na těch menších farmách ještě víc, protože tam nemáme osobu, která se tomu papírování věnuje, tak jako na větších farmách,“ vysvětluje.
Unijní předpisy ohledně hospodaření jsou podle něj čím dál detailnější a podrobnější, jsou určovány centrálně, aniž by braly ohled na lokální rozdíly. „Nevadí nám, že se akcentují zelená témata, ale to jejich řešení je špatné. Má být opřené o lokálního zemědělce, který to udělá dobře, protože chce, aby to jeho prostředí bylo funkční, protože je na něm existenčně závislý.
O tom, co konkrétního se má na poli udělat, by měl rozhodovat jednotlivý sedlák, ne úředníci z Bruselu, myslí si Šebek. „Rámcově ať si unie stanoví, co od zemědělců očekává, ale to, jestli k tomu zemědělec využije ten pozemek nebo tamten pozemek, jestli někdo půjde na ekologickou stránku věci tak, že bude zakládat nějaké trvalé krajinné prvky nebo bude používat víc zlepšujících plodin anebo si bude zakládat každoročně biopásy, to má být na každém, protože každý žije v jiných podmínkách,“ říká farmář.
Centralizované řízení je nesmyslné, domnívá se Šebek, protože jen vede k udělování výjimek například v suchých letech nebo v případě jiných pohrom, což na oplátku zpožďuje platby dotací zemědělcům.
Snahy některých klimatických aktivistů označit hospodářská zvířata za znečišťovatele životního prostředí označuje za absurdní. „Hospodářská zvířata samozřejmě patří do krajiny a je to i cesta, jak zužitkovat rostlinnou produkci a poskytnout společnosti stravu,“ poznamenává.
Říká, že chápe pohledy ekologických odborníků v tom, že když je vysoká zátěž na hektar, mohou vznikat i nějaké negativní dopady, ale „pokud se hospodaří klasicky, kdy je počet zvířat únosný tomu, co je ta půda schopna absorbovat, tak to vůbec neškodí a je to naopak přínosem pro krajinu. Jde jenom o to, aby to bylo snesitelné, vyvážené a nevznikaly obrovské koncentrace zvířat,“ podotýká šéf soukromých zemědělců.
