Před několika dny se projevila tzv. kultura rušení (cancel culture) i v Česku, když se nakladatelství Na stole, resp. jeho mateřská společnost, naše největší nakladatelství Albatros Media, rozhodlo nevydat knihu Nevratné poškození, která pojednává o nebezpečích změny pohlaví, jež podstoupili američtí trans lidé. Své o tom ale vědí už i Češi, kteří se touto cestou vydali.
„Zařazení tohoto titulu do edičního plánu vyvolalo u části našich čtenářů i zaměstnanců silné a rozporuplné reakce,“ sdělil šéf Albatrosu Václav Kadlec. V této souvislosti věc na svém profilu X komentovala trans aktivistka Lenka Králová s tím, že nakladatelství nedávno vydalo dvě knihy podporující LGBTQ+ tematiku a že „vyloženě podporují queer lidi – mimo jiné i účastí na benefičních akcích“.
Kadlec k plánovanému záměru vydání knihy dodal, že ji nechali znovu posoudit, k čemuž si měli přizvat i odborníky, aby si „byli jistí, že nezpůsobíme žádnému z našich čtenářů újmu“.
Jenomže mlčení o negativech problematiky přináší újmu také…
O důsledku tlaků LGBTQ+ lobby, médiích hluchých k nástrahám tranzice a „odbornících“ hovořil nedávno z vlastní negativní zkušenosti Daniel Black z Havířova, který tranzicí prošel. Jakoby přes kopírák s příběhy několika dalších Američanů, o kterých deník Epoch Times již léta informuje – o lidech, kteří se vnitřně neztotožňovali se svým pohlavím, podstoupili procedury a nevratné chirurgické zákroky pro jeho změnu, a s odstupem času změny litují (viz níže v sekci „Související články“).
Daniel pro denik.cz odhalil, co jej vedlo k nespokojenosti se svými dispozicemi, jak snadno to šlo s hormonální procedurou a operacemi a jak zpětně došel k tomu, že trans lidé jsou „oběti systému“.
V rozhovoru popisuje situaci v rodině, kdy vykreslování sexuality a nahého muže jako něčeho „špinavého a odporného“ jej vedlo k „nenávisti vůči vlastním pohlavním orgánům“ a myšlence být ženou.
V šestnácti letech „šel s pravdou ven“ a začal se více zajímat o LGBT komunitu.
„Vliv médií a sociální bubliny, ve kterých žijete, je strašně silný. Nenávidíte svoje tělo a najednou slyšíte nebo čtete, že změna pohlaví tomu člověku pomohla. Také jsem se na to upnul. Začal jsem na sociálních sítích vyhledávat podobnou skupinu lidí a cítil se najednou přijímaný,“ hodnotí Daniel okolnosti, které měly pomoci vyřešit jeho nespokojenost a s ní spojené deprese a úzkosti.
„Pak jsem vyhledal sexuoložku, která se specializuje na nezletilé pacienty. Už na první schůzce, která trvala asi půl hodiny, mi předepsala hormony a rovnou mi vypsala, kdy bych mohl jít na operaci, protože jsem jasný případ a není důvod nic zdržovat. Rodiče ani nechtěla vidět, stačilo jen podepsat dokument,“ popisuje dále snadnou cestu k tranzici Daniel.
Deník Epoch Times kontaktoval s žádostí o vyjádření tehdejší Danielovu sexuoložku, která ale jeho popis situace komentovat odmítla.
V osmnácti pak mladík podstoupil chirurgické zákroky. V rozhovoru popisuje detaily operace, prvotní nadšení z některých aspektů změny a zklamání z jiných. To horší se ozvalo s odstupem času.
„Zhruba ty dva roky po operaci spodku jsem si začal uvědomovat, že jsem svůj duševní stav v těch šestnácti letech mohl řešit jinak. Potřeboval jsem psychologa a někoho, kdo mně bude naslouchat,“ popisuje Daniel dobu, kdy si uvědomil, že chce být opět muž. „Všem říkám, když se mě ptají na zkušenosti nebo chtějí radu, klidně to udělej, ale opačné pohlaví z tebe nikdy nebude. To si trans lidé vůbec neuvědomují.“
„Problém je, když trans člověk vyleze na pódium a vykládá, jak je šťastný a jak mu to změnilo život,“ poukazuje Daniel znovu na pozitivní propagaci tranzice a dodává: „Nechci to vůbec generalizovat, ale u většiny, se kterými jsem se setkal, šťastní nejsou.“
Rozhovor uzavírá tím, že značnou míru viny dává odborníkům, kteří dle něj „moc dobře vědí, po těch čtyřiceti nebo i dvaceti letech praxe, jak jsou potom ti lidé nešťastní a že tranzice litují“, a také poukazuje na výnosný byznys, který se netýká jen operací samotných, ale celoživotního užívání hormonů, komplikací a dalších psychických poruch. „A z toho člověka si nakonec udělají celoživotní kasičku,“ dodává.
Příběh Daniela zaznamenal další milník v lednu 2023, kdy započal proces detranzice. Nyní také pomáhá s osvětou rozhovory a prostřednictvím webu detranzice.cz.
„V lednu 2023 jsem už věděl, že buď přestanu žít v deziluzi a budu čelit realitě, nebo prostě přestanu žít úplně. Jako rádoby žena už jsem pokračovat nemohl. Denně jsem se topil v depresích z toho, co jsem sám sobě udělal. Detranzice jsem se příšerně bál, měl jsem pocit, jako bych tím vzdal svůj boj za něco. Jenže to něco byla jen jedna velká lež, a proč bych měl bojovat za lež?“ popisuje Daniel na webu.
