Evropský průmysl se utápí v záplavě neregulovaného čínského dovozu. „Evropský průmysl čelí obrovskému šoku,“ říká ekonom Joerg Wuttke, emeritní prezident Evropské obchodní komory v Číně.
V ocelářském, automobilovém, větrném, solárním, bateriovém, chemickém a farmaceutickém průmyslu i v dalších odvětvích čínský průmysl předbíhá ten evropský. Aby to tak bylo i nadále, neustále rozšiřuje své výrobní a vývozní kapacity s cílem zaplavit evropský trh špičkovými výrobky za dumpingové ceny.
„To, čeho jsme v současnosti svědky, je jako sledovat zpomalenou vlakovou nehodu,“ řekl Jens Eskelund, předseda Dánské obchodní komory v Číně, v reakci na zprávu Obchodní komory Evropské unie v Číně. Varoval před čínskou hrozbou pro evropské hospodářství.
Prostřednictvím masivních investic do zpracovatelského průmyslu, strategických technologií a zaplavení trhu sleduje čínský režim jasný cíl: prohloubit průmyslový úpadek Evropy.
Čínský plán: zlikvidovat evropskou konkurenci
Energetická krize v Evropě během války na Ukrajině Čínu nezasáhla. A dovoz ropy a plynu z Ruska po sankcích EU proti Rusku jí hrál do karet. Aby čínské společnosti zvýšily produkci, využily výrazného snížení nákladů a masivních investic Komunistické strany Číny (KS Číny) – což vedlo k bezkonkurenčně nízkým cenám produkce na celém světě.
Podle očekávané zprávy Maria Draghiho jsou všechny předpoklady k tomu, aby se evropský průmysl dlouhodobě propadl, přičemž Evropa sama zažívá průmyslový útlum, protože Zelená dohoda omezuje její konkurenceschopnost.
Nic není náhoda, říká Philipp Lausberg, analytik Evropského politického centra, který poukazuje na nebezpečí, které pro evropskou ekonomiku představuje „neomerkantilistická“ politika Číny. „Chtějí sami vyrábět vše, co je pro ně strategicky důležité. Chtějí být autonomní, ale přesto chtějí využívat volné trhy k vývozu a generování příjmů z exportu. A to je samozřejmě pro Evropu problém,“ vysvětlil v Euractivu.
Vysoce dotované čínské továrny jedou na plné obrátky již dva roky. Čínské výrobky, jako jsou solární články, baterie, elektromobily a biotechnologie, jsou uvolňovány na vývoz, aby nasytily trh velmi agresivními cenami.
Tato průmyslová nadprodukce následovala po historické míře nezaměstnanosti mladých lidí, která v létě 2023 přesáhla 21 %, a po sektoru nemovitostí, který je na pokraji exploze a který je oporou čínské ekonomiky.
Vzhledem k tomu, že domácí spotřeba čínských domácností slábla, bylo konečným řešením Číny rozhodně se obrátit na vývozní trhy, přičemž Evropa byla jejich prvním cílem vzhledem k chybějící celní ochraně na jejích hranicích.
Michel Hermans, profesor geopolitiky na obchodní škole HEC-Liège, shrnul pro L’Écho de Belgique:
„Churavějící Čína se snaží reorganizovat své hospodářství a snaží se prodat vše, čeho má příliš mnoho, za každou cenu.“
V roce 2023 pocházelo 35 % světové průmyslové výroby z Číny.
Podle listu Les Échos byla čínská průmyslová výroba třikrát vyšší než v USA, čímž se dostala daleko před Evropu. „Vše nasvědčuje tomu, že prudký nárůst čínského vývozu bude pokračovat i v roce 2024,“ říká Charlotte De Montpellier, ekonomka ING.
Existenční hrozba pro průmyslovou Evropu
Brusel a Washington jsou touto „nadbytečnou kapacitou“ čínské výroby obzvláště znepokojeny. Do solární energie, elektromobilů a baterií tam proudí velké dotace, které ohrožují ziskovost těchto odvětví u konkurence.
Západní země se obávají, že by Čína mohla rozšířit své výrobní kapacity a zásoby do té míry, že by s ní evropské podniky bez obchodních bariér již nebyly schopny držet krok.
„Obrovský nadbytek kapacit v čínském průmyslu představuje nejen výzvu pro otevřené ekonomiky, ale skrývá v sobě i riziko vyvolání protekcionistických sil v některých zemích,“ říká Joerg Wuttke, emeritní prezident Evropské obchodní komory v Číně. „To je teprve začátek,“ pokračuje ekonom, „evropský průmysl čeká obrovský šok.“
Tváří v tvář gigantické čínské nadprodukci pracují na vedlejší koleji i evropské továrny, které jsou postiženy rostoucími cenami energií.
V celé řadě odvětví je evropský průmysl nahrazován svým čínským protějškem, což s sebou nese riziko rozsáhlého bankrotu, ať už jde o automobilový průmysl s elektromobily, podnikové roboty, nebo dokonce technologie na snižování emisí uhlíku.
Podle L’Écho navzdory volání po „evropské suverenitě“ a „evropské průmyslové politice“ v současné době nedochází k hospodářskému oddělení EU od Číny.
Čínské řádění v několika klíčových odvětvích
Čína se snaží za každou cenu prosadit svou průmyslovou dominanci v několika klíčových technologických odvětvích, která budou určovat novou hospodářskou polarizaci zítřka.
V odvětví solárních panelů čínský průmysl využil své nadbytečné kapacity k vývozu obrovských zásob, což vyhnalo ceny na nebývalou úroveň. V evropských přístavech a skladech již čekají desítky milionů panelů. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Čína v současné době disponuje více než 80 % světové výrobní kapacity solárních článků.
Právě toto extrémní dominantní postavení chce vláda Si Ťin-pchinga v příštích letech ještě rozšířit, aby osudově připoutala evropský energetický park k téměř výhradně čínské produkci. Si je v současné době na diplomatické návštěvě Německa a poté odcestuje do Francie.
Čína hraje na strunu exportní výroby i v případě baterií. V roce 2023 vyráběly čínské továrny dvakrát více, než byla národní poptávka, přičemž do roku 2030 se má výrobní kapacita zdvojnásobit. Tato nadbytečná kapacita by měla čínskému režimu umožnit zaplavit zahraniční trhy, zejména ty evropské. Stejně jako v případě solárních modulů je zrychlený rozvoj bateriového průmyslu způsoben astronomickými dotacemi ze strany KS Číny a urychlenou automatizací a robotizací průmyslu.
V odvětví větrné energie Čína v roce 2023 vyrobila o 66 % více větrných turbín než v roce 2022, což je rekord, který dokládá rostoucí apetit čínského režimu, který nyní staví více než polovinu všech větrných elektráren na světě. Podle Světové rady pro větrnou energii (GWEC) se Čína rovněž podílí na celosvětové výrobní kapacitě turbín téměř 60 %.
Pokud jde o automobilový průmysl, údaje o čínském vývozu automobilů ukazují, že „už nejsme ve světě, kde Čína předbíhá ostatní země, ale na světovém trhu, kterému Čína dominuje“, jak vysvětlil ekonom Anthony Morlet-Lavidalie v časopise Usine Nouvelle.
Dodal: „Stupeň robotizace továren je bez srovnání mnohem pokročilejší než u nás. Také technologické postupy pro výrobu elektromobilů jsou lépe zvládnuté, nemluvě o inovacích v oblasti baterií.“
Velmi reálným důsledkem je opět čínská nadkapacita, která „neponechává evropským průmyslníkům mnoho prostoru pro světovou konkurenci“.
Stejný vzorec drcení trhu a evropských podniků cílenou nadvýrobou ze strany Číny je patrný i ve farmaceutickém, ocelářském, chemickém a papírenském průmyslu, přičemž textilní a oděvní průmysl, který byl kdysi motorem jejího růstu, jde stranou.
Paralely s nadprodukcí oceli v období Velkého skoku vpřed
Za zdánlivou silou Číny se však může skrývat hektické tempo, které lidem způsobuje nemoci. Paralely se situací v Číně před 60 lety jsou znepokojivé. V roce 1958 zahájil Mao Ce-tung ambiciózní program průmyslového rozvoje – Velký skok vpřed – který měl urychlit hospodářský rozvoj země zvýšením produktivity v průmyslu a zemědělství.
Mao Ce-tung se rozhodl pro nadměrnou industrializaci Číny, aby dohnal hospodářskou a průmyslovou zaostalost a využil příležitosti k upevnění své moci v zemi.
Aby dosáhl Velkého skoku vpřed, zavedl Mao Ce-tung na venkově decentralizované a sebestředné hospodářství a nutil rolníky k výrobě oceli. Ukázalo se však, že tato ocel je podřadné kvality a úroda na polích hnije. Velký skok vpřed, který měl být Maovým velkým dílem, se ukázal být hospodářskou a humanitární katastrofou.
Místní úředníci, kteří se soustředili na dobrá čísla, jichž bylo třeba dosáhnout pro vývoz, skutečné výsledky zatajovali a ze strachu před odvetou režimu posílali do ústřední stranické kanceláře zfalšované údaje.
Podle čínského novináře a historika Jang Jishenga to během čtyř let vedlo k bezprecedentnímu hladomoru, při kterém zahynulo 36 milionů lidí. Čína, která se navenek jevila jako silná, stála na počátku jednoho z nejdramatičtějších a nejbrutálnějších kolapsů v dějinách lidstva.
Pomalá evropská reakce
Dne 8. dubna 2024 se sešli ministři hospodářství Bruno Le Maire (Francie), Robert Habeck (Německo) a Adolfo Urso (Itálie), aby jednali o evropské průmyslové politice. „Cílem je definovat společnou hospodářskou strategii, která by čelila ofenzivě Číny a USA,“ uvedl Bruno Le Maire na setkání s novináři. Dodal:
„Je třeba pevně stát tváří v tvář protivníkům, kteří neváhají hrát tvrdou hru.“
„Čínský model je založen na intervencionismu, zatímco USA sázejí na protekcionismus, zákon o snižování inflace (IRA) a nízké ceny energií. Evropa musí rozhodně bránit svůj dekarbonizovaný a konkurenceschopný hospodářský model,“ zdůraznil ministr hospodářství.
Na začátku dubna zahájila Evropská unie vyšetřování čínských výrobců větrných turbín, které obvinila z toho, že dostávají dotace od čínského režimu, a narušují tak hospodářskou soutěž na evropském trhu. Tato praxe již byla odsouzena v automobilovém a železničním průmyslu a v oblasti solárních článků a podle Bruselu vede k nekalé soutěži ve výběrových řízeních v Evropě.
Výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kristalina Georgievová v březnu vyzvala Čínu, aby změnila kurz svého ekonomického modelu a zavedla opatření na podporu domácí poptávky s cílem „vstoupit do nové éry růstu“. Vysvětlila, že Čína se nachází „na křižovatce“.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
