Naposledy jste možná napsali básničku na základní škole, ale nebojte se. Vezměte si tužku a začněme.
Britská básnířka Wendy Copeová kdysi řekla: „Moderní poezie je obtížná proto, aby jí nerozuměla básníkova žena.“ Vtipná poznámka, ale odvádí pozornost od skutečného důvodu, proč dnes poezii čte jen málo lidí: Je vnímána jako obtížná a obvykle nepodstatná – s výjimkou zvláštních příležitostí, jako jsou svatby, pohřby nebo prezidentské ceremonie.
Má totiž ještě jeden fatální handicap: už prostě není krásná. Není krásná, jako je krásná poezie Roberta Frosta nebo Emily Dickinsonové. Postrádá zpravidla formu, což znamená, že nemá tempo, obvykle ani rým, ani jiné rétorické postupy, které by mohly verš nabít. Většina současné poezie je plochá, tak proč se obtěžovat s jejím čtením?
Pravděpodobně vždy stojí za to číst skutečnou poezii. Nechápejte mě špatně, netvrdím, že je její psaní snadné: pracuji na něm už téměř šedesát let a stejně jako zamilovanost je to proces, který není nikdy dokončen. Ale pokud nikde nezačneme, jak se vůbec dostaneme dál?
Dovolte mi tedy, abych vám dal svých 10 nejlepších tipů, jak s poezií začít.
1.Hodně pište
První cestou, jak se dopracovat k dobré poezii, je psát špatnou poezii!
Nebuďte skoupí na slovo, napište toho hodně. Přestaňte si myslet, že když už jste to napsali, tak to musí být dobré. Přestaňte chtít být vnímáni jako „básníci“ a přestaňte se brát příliš vážně. Jak řekla Lucille Cliftonová: „Lidé si více přejí být básníky než psát poezii, a to je chyba. Člověk by si měl přát více oslavovat, než si přát být oslavován.“ Prostě pište věci, aniž byste mysleli na publikum nebo jeho souhlas.
Musíme rozlomit spoustu ústřic, než najdeme vzácné perly, stejně jako musíme hodně trénovat, než se můžeme zúčastnit olympijských her.
2. Najděte si své vzory
Určete si tři básníky, které máte rádi. Možná vás oslovuje jejich osobnost nebo životní styl nebo jejich úspěchy tváří v tvář nepřízni osudu. Samozřejmě musíte také obdivovat jejich poezii.
Zkuste napodobovat některého z nich po dobu šesti měsíců nebo déle. Všímejte si jejich stylu, technik, témat a vyberte si jednu konkrétní báseň, která ve vás rezonuje. Jaká vaše vlastní báseň je jí inspirována? Ukažte spojitosti.
3. Zvládněte jambický verš
Podle Roberta Beuma a Karla Shapira v jejich příručce The Prosody (Prozódie) je 90 procent velké anglické poezie napsáno v jambickém verši.
Jambický verš se ve struktuře jazyka tvoří totiž přirozeně.
Odborník na anglickou literaturu Derek Attridge ve své závěrečné práci The Rhythms of English Poetry (Rytmy anglické poezie) říká: „Převažující oblibu, kterou básníci projevovali v dvojverši [tj. buď v jambickém, nebo trochejském], lze chápat jako oblibu rytmu, který zesiluje jev, jenž je pro jazyk již zásadní, ale v běžné řeči se realizuje jen nedokonale, a umožňuje tak nejen co nejplnější využití přirozených vět v pravidelném verši, ale zároveň může vytvářet iluzi uhlazeného a zdokonaleného jazyka.“
4. Najděte svou silnou stránku
Určete, které formě byste se měli vyhnout, tj. formě, která u vás jednoduše nefunguje. Můžete ztratit spoustu času psaním ve formě, ve které nikdy nebudete dobří. Použijeme-li analogii, většina plavců má slabý záběr – třeba motýlek nebo znak. Poté, co rozpoznáte svou slabinu, zeptejte se sami sebe, proč vám nefunguje; v čem přesně spočívá váš problém?
Když rozpoznáte a odstraníte své slabé stránky, můžete identifikovat své silné stránky. Např. já se vyhýbám psaní haiku a sestin. To první je na můj vkus příliš volné a to druhé příliš svazující.
Pochopte tři prvky básnictví a jejich relativní význam: Chcete-li vyhrát zápas (a napsat dobrou báseň), zvažte především odvahu. Odvaha vychází ze srdce. Tam sídlí múza. Vyhněte se představě, že báseň lze napsat rozumem. Intelektem se píší „verše“, ale ne velká poezie.
Druhá věc je síla, což v řeči poezie znamená témata a náměty, kterými se zabýváte. „Velikost“ tématu jednoznačně ovlivňuje jeho význam.
Třetí je to, čemu říkáme formy a techniky. Někteří básníci kladou důraz na formální úspěchy: Podívejte, umím napsat dokonalý sonet! Považují je za důkaz svých úspěchů, ale to je omyl. Přitom ve skutečně dobré poezii jsou všechny tři prvky dokonale nebo téměř dokonale sladěny.
5. Mějte ambice
Zvažte, kam do tohoto čtyřkvadrantového komplexu zapadá vaše vlastní poezie: Máte pozoruhodně originální, úderné nebo jedinečné myšlenky a nápady, nebo ne? Používáte vysoce modelovaný jazyk – obvykle významové formy – nebo ne? Pokud ne, pravděpodobně píšete prózu. Tři ze čtyř kvadrantů mohou vytvářet poezii. Podívejte se na obrázek níže a určete, jaký typ poezie z toho vyplývá.
Nyní vás vyzývám, abyste prozkoumali, kam obvykle umisťujete svou práci. Všichni opravdoví básníci chtějí být nakonec v kvadrantu Pozoruhodné myšlenky/Vysoce modelovaná slova, i když mohou experimentovat i jinde, aby získali zkušenosti. Co potřebujete k tomu, abyste usilovali o nejvyšší úroveň?
6. Obklopte se svými lidmi
Vyhýbejte se negativním lidem. Pokud musíte být v jejich blízkosti, neprozrazujte jim své myšlenky, aktivity a cíle. To je důležité zejména tehdy, když se negativním lidem, jak tomu často bývá, nelze vyhnout, například členům rodiny nebo přátelům, kteří nemusí sdílet vaše vášně.
Vzpomeňte si na zoufalství Gerarda Manleyho Hopkinse v jeho sonetu „Ty jsi vskutku spravedlivý pán“ a jeho poslední řádek: „Můj, ó ty, pane života, sešli déšť mým kořenům.“ Tento citát odráží to, co měl na mysli velký americký psycholog William James, když napsal: „Nejhlubším principem v lidské povaze je touha být doceněn.“
Potřebujeme najít lidi, kteří ocení to, o co se snažíme. Kdo jsou vaši povzbuzovatelé a kdo jsou vaši odčerpávači? Udělejte si v tom jasno a travte více času s těmi prvními a zkraťte ho – ne-li zcela eliminujte – s těmi druhými.
7. Najděte inspiraci
Vyvolejte múzu! Uvědomte si, že je rozdíl mezi psaním veršů, třeba krásných veršů, a psaním poezie. Psaní veršů je jako rozcvička, zahřívání, trénink na závod, ale není to samotný závod.
Všichni se potřebujeme rozcvičit – psát verše, abychom zjistili, co je možné. Při psaní veršů často používáme hlavu. Ale poezie vychází ze srdce, ze sídla duše, z nějakého hlubšího, duchovního místa uvnitř nás. Abychom toto místo našli, musíme se mu odevzdat.
Po její návštěvě můžeme jen stěží říct: „Toto jsem napsal já.“ Nejlepším příkladem této invokace v lyrické formě je Coleridgeův Kubla Khan:
Třikrát ho obtočte kolem dokola,
A zavřete oči s posvátnou hrůzou,
Neboť on medovou rosou se živí.
a pil mléko ráje.
Položte si tedy tuto otázku: Jaké podmínky – prostor, rituál, zvuk, obraz, jídlo, vůně a tak dále – vám nejlépe navodí správné a vnímavé rozpoložení mysli? Zintenzivněte tyto podmínky, abyste podpořili múzu. Jedno varování: Vyhněte se Coleridgeovu opiu a Dylanovu Thomasovu alkoholu jako nezbytným podmínkám.
8. Čtěte, čtěte, čtěte
Možná je to zřejmé, ale považuji za nutné to uvést: Čtěte to nejlepší z oblasti poezie, kterou se cítíte být přitahováni psát. Mějte na paměti, že průměrný Čech přečte asi třináct knih ročně. Doporučuji číst ještě víc.
Nečtěte jen znovu a znovu své vlastní básně; to není způsob, jak se naučit básnickému řemeslu. Najděte si nějaké skvělé básníky: Milton, Hopkins a Yeats jsou tři z mých nejoblíbenějších. Najděte si ty své a napodobujte je.
Najděte si také nějaké skvělé současníky. Dobré místo, kde je najdete, je Společnost klasických básníků. Přečtěte si je, vyberte ty nejlepší a určete, proč si to myslíte. Co se od nich můžete naučit? Co z nich můžete použít? Vzpomeňte si na výrok T. S. Eliota, že velcí básníci kradou od jiných básníků.
9. Sbírejte nápady
Veďte si zápisník nápadů, dělejte si poznámky ke knihám a sbírejte citáty. Vaše mysl, pracovna, počítač a knihovna by měly být rohem hojnosti překypujícím materiály, které můžete kdykoli hluboce vytěžit pro básnické nasazení.
Mám spoustu zápisníků, a co je důležitější, jeden mám vždy u postele, protože když se probudím s nápadem nebo ze snu, je nezbytné si ho zapsat, než vyprchá. Čas snů je opravdu důležitý liminální zážitek.
10. Usilujte o krásu
Poezie by měla být a je krásná, ale většina toho, co se dnes vydává za poezii, je pravým opakem: Je to ošklivé, plné obětí nebo pouhé politické pózy. Nejhorší ze všeho je, že je to jen nasekaná próza.
„Pravý básník se nakonec věnuje kráse,“ řekl anglický spisovatel a filozof G. K. Chesterton. Tohle výstižně shrnuje to, co řekl Keats: „Výjimečnost každého umění spočívá v jeho intenzitě, díky níž se všechny nepříjemnosti vypaří, protože jsou v těsném vztahu s krásou.“ Jděte za krásou, ať už píšete o jakémkoli tématu.
Těším se, až si v pravý čas přečtu vaši epickou báseň.
Chtěli byste vidět další druhy článků o umění a kultuře? Napište nám své nápady na příběh nebo zpětnou vazbu na adresu namety@epochtimes.cz
–ete–
