Někdy nás mohou přemoci životní potíže a přimět nás dělat věci, které bychom normálně neudělali. Vnímaná neschopnost postarat se o sebe nebo o svou rodinu nás může přimět k tomu, abychom se vztekali a dokonce ublížili sobě nebo svým blízkým.
Jak bychom mohli těmto těžkým chvílím čelit, abychom navzdory těžkostem mohli šířit lásku a péči? Myslím, že příběh Hagar a Izmaela může poskytnout vhled do této otázky.
Osud Hagar a Izmaela
V judaistické literatuře byl Abraham (což znamená „otec mnoha“) ženatý se Sárou, ale nemohli mít děti.
Jak vypráví příběh, Bůh Abrahamovi slíbil, že mu dá syna, který se stane otcem velkého národa, ale doposud to nesplnil. Poté, co manželé desítky let putovali a Sára začala ztrácet naději, že ještě porodí dítě, navrhla Abrahamovi, aby měl dítě s Hagar, jejich služebnou.
Abraham se Sářiným návrhem souhlasil a Hagar otěhotněla. Hagar však poté, co otěhotněla, Sárou začala pohrdat. Sáře se tato změna na Hagar nelíbila a byla na ni na oplátku hrubá, což Hagar přimělo k útěku.
Když Hagar osaměla, přistoupil k ní anděl a řekl jí, aby se vrátila k Sáře a podřídila se jí. Anděl Hagar ujistil, že Bůh je s ní a že bude mít syna Izmaela, který bude mít mnoho potomků. Hagar se s útěchou od anděla vrátila k Sáře.
Později, když bylo Abrahamovi 100 let, porodila Sára Izáka, syna, kterého jim Bůh slíbil. Jednoho dne však Sára zaslechla, jak se jim nyní mladý dospívající Izmael posmívá. Sára žádala, aby je Hagar a Izmael nadobro opustili.
Abraham nechtěl, aby odešli, ale Bůh řekl, nechť se tak stane. Abraham následoval Boží příkaz a dal Hagar a Izmaelovi jídlo a vodu, než je poslal pryč. Hagar a Izmael si vzali zásoby a zmizeli v pustině.
Brzy jim však došla voda. Hagar se nemohla dívat na to, jak její syn umírá žízní, a tak ho schovala pod keře a pokusila se utéct.
Anděl uslyšel Izmaelův pláč a ptal se Hagar, co se děje. Vysvětlila mu situaci, ale anděl ji uklidnil, že Bůh je s ní i s jejím synem a není třeba se bát.
Poté anděl ukázal Hagar zdroj vody, kde se ona i Izmael mohli napít. Napili se a pokračovali v cestě. Izmael se později stal lučištníkem a oženil se s Egypťankou, aby se pak stal otcem velkého národa a mnoha potomků, jak Bůh slíbil.
„Hagar a Anděl“ od Francesca Maffeiho
Benátský malíř Francesco Maffei zobrazil okamžik, kdy beznadějnou Hagar utěšuje anděl, který ji ujišťuje, že je Bůh s ní.
Hagar je vyobrazena v červeném a zlatém brokátu. Svého syna ukládá do tmy pod strom za sebou a nechává chlapce zemřít. Maffei chlapce zobrazil jako bezmocné dítě, možná proto, abychom se vcítili do jejího těžkého údělu.
Právě včas se před ní objeví anděl a utěší ji. Hagar poklekne, vzhlédne k andělovi a rozevře náruč, jako by chtěla přijmout andělovo poselství.
Anděl, oděný ve zlatožlutém, se postaví před Hagar a soucitně na ni pohlédne.
Anděl nenápadně ukazuje na zdroj vody, který Hagar a Izmaelovi zachrání život, v pravé dolní části kompozice. V případě vody Maffei zobrazil tenké bílé čáry vycházející zpoza listí a stříkající od země napravo od andělovy nohy, což lze snadno přehlédnout, pokud je divák nehledá.
Mezi Hagar a andělem vede cesta a v dálce jsou vidět budovy.
Důvěra v Boha
Hagar se chystala nechat svého jediného syna zemřít, protože si myslela, že nemá prostředky, aby se o něj postarala. Mýlila se však. Bůh byl s ní i s Izmaelem a oba byli požehnáni.
Podle mě nám tento příběh připomíná, že navzdory tomu, jak těžký může být náš život nebo jak beznadějné se věci mohou zdát, Bůh je s námi. Když to víme, můžeme si být jisti, že se náš život bude vyvíjet podle Boží vůle, a proto není důvod se bát.
Hagar a Izmael umírají žízní, ale nemusíme to brát tak doslova, abychom získali určité pochopení. Možná je jejich žízeň duchovní. Je snad proto zapotřebí Božího anděla, aby je upozornil na zdroj vody, který by jinak snadno přehlédli? Je zdroj vody, na který anděl ukazuje, zdrojem duchovní obživy? Pokud ano, mohlo by to také naznačovat, že věci, které od Boha potřebujeme, nemusí být tak snadno viditelné, jak si možná myslíme. To znamená, že Bůh možná působí tajemnými způsoby a že možná můžeme najít Boží obživu i na místech, která bychom jinak mohli přehlédnout.
Ať už je to jakkoli, myslím, že musíme důvěřovat Bohu, být otevření cestě, kterou pro nás vybral, a respektovat život na této cestě. Představuje cesta mezi Hagar a andělem cestu, kterou jim Bůh určil? Předznamenává jejich nově nalezený zdroj vody – jejich duchovní potrava, kterou jim Bůh dal – další krok na jejich cestě, která je teprve čeká?
Někdy se věci zdají být obtížné nebo dokonce nemožné, ale pokud důvěřujeme Bohu, vždy je před námi jiná cesta.
Viděli jste někdy umělecké dílo, které vám připadalo krásné, ale netušili jste, co znamená? V našem seriálu „Dotýkat se nitra: Co nabízí tradiční umění srdci“ interpretujeme klasické výtvarné umění způsobem, který pro nás dnes může být morálně poučný. Snažíme se ke každému uměleckému dílu přistupovat tak, abychom zjistili, jak v nás historické výtvory mohou inspirovat naši vlastní vrozenou dobrotu.
–ete–
