V Senátu tento týden proběhlo veřejné slyšení, na kterém pozvaní hosté diskutovali o životě, vojenské taktice, povaze a pověsti významného vojevůdce husitských vojsk Jana Žižky z Trocnova.
Uběhlo již 600 let od smrti českého hejtmana, pod jehož vedením porážela česká lidová vojska armády celé Evropy. Podle senátora Jiřího Růžičky je Jan Žižka „rozporuplná postava, o které nevíme, kdy a kde se narodil, kde zemřel nebo kde spočinuly jeho ostatky“, a pořádaná konference má odpovědět na některé otázky.
Žižka a jeho život
Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd ČR se zaměřila na život Jana Žižky jako člověka a vojevůdce a na „rezonanci“ (rozruch), kterou způsobil v Evropě na konci středověku.
„Co historik, to jiný Jan Žižka,“ hodnotí popisy povahy českého vojevůdce Doležalová. Podle ní do poloviny osmnáctého století existovala „dvě zcela protikladná pojetí života, činů a významů Jana Žižky“.
„Husité, kališníci i evangelíci rozmanitých denominací vnímali nepřemoženého vojevůdce převážně pozitivně a věřili, že dosáhl spasení,“ říká Doležalová. „Oceňovali především Žižkův nekompromisní boj proti zkažené církvi, a nejednou jej prohlašovali za boží metlu seslanou k potrestání neužitečných líných mnichů a ke zničení jejich lotrovských peleší.“
Pohled na Žižku je podle Doležalové osobní záležitostí a je dán profesí, kterou hodnotící člověk vykonává, dobou, ve které právě žije, a tím, kdo „na nás působí“. „Nevěřím tomu, že až budete po celém semináři odcházet, budete mít ve věci jasno a přijmete nadšeně některou z našich myšlenek,“ dodává doktorka Doležalová.
Fakta o vojevůdci jsou podle ní dohledatelná i na Wikipedii. Upozornila ale na „jednu závažnou skutečnost“, a sice, že na Žižku máme nejlepší historickou paměť pouze z období pěti let, kdy byl vojevůdcem. „To všechno předtím, ale i potom je částečně fikcí a modelací drobných zmínek z pramenů, které se dochovaly.“
Žižka žil v době, kdy dle ní byl „celým křesťanským světem očekáván příchod Antikrista nebo konec světa“, a právě souhra všech událostí mohla být pro Žižku „bodem, kdy se skutečně duchovně obrátil“.
„Někdy v této době se pravděpodobně setkal s Janem Husem nebo s jeho učením,“ míní Doležalová. „To všechno na Žižku zapůsobilo a zúročilo se to v letech revolučních.“
Žižka ještě před husitskými válkami bojoval proti Řádu německých rytířů na straně Polska a účastnil se bitvy u Grunwaldu, působil jako strážce u královského dvora.
Další řečníci
Jak nahlíží na Žižku z různých perspektiv další pozvaní hosté, můžete zhlédnout na záznamu níže:
Jan Biederman z Vojenského historického ústavu Praha hovořil na téma „Žižka – muž vojenského řemesla: skutečnost, mýtus a otázky“.
Jiří Mikulec z Historického ústavu Akademie věd ČR během slyšení uvažoval o Žižkovi jako o muži „mezi zavržením a respektem“ očima baroka a osvícenství.
Další zástupce Historického ústavu Akademie věd ČR, Jaroslav Šebek, se věnoval otázkám „proměny vzpomínání na Jana Žižku v době komunismu a počátkem 90. let“.
Žižku zhodnotili také vojenský psycholog a psychiatr plk. v.v. Mgr. Marek Nový, Policie ČR, a prof. MUDr. Jan Vevera, Ph.D., LFUK Plzeň.
Nakonec do diskuse vstupuje msgr. Tomáš Holub, biskup plzeňský, který hovořil na téma „Válečný Žižka z pohledu etického”.
