Společnost British Steel vlastní poslední vysoké pece schopné vyrábět novou ocel v Británii.
Komentář
British Steel je ve Velké Británii strategickou společností, protože provozuje poslední dvě vysoké pece schopné vyrábět novou ocel. Bez této schopnosti by byla země v případě mimořádných událostí, například v případě války, znevýhodněna. Lodě, letadla a tanky potřebují spolehlivý zdroj oceli, zejména když může dojít k zablokování mezinárodního obchodu.
Přesto britská vláda v roce 2020 pozvala čínskou společnost Jingye, aby British Steel koupila. Po tvrzeních, že společnost generuje ztráty, Jingye údajně plánovala své pece uzavřít. Každá další uzavřená zahraniční ocelářská firma pomáhá Číně získat větší kontrolu nad globálním sektorem.
Ministr obchodu a podnikání Jonathan Reynolds během debaty v britském parlamentu 12. dubna uvedl, že Jingye zamýšlela „zrušit a odmítnout zaplatit za stávající objednávky“ koksovatelného uhlí a železné rudy nezbytných pro provoz pecí. Kdyby pece vychladly, znamenalo by to „neodvolatelné a jednostranné ukončení výroby primární oceli v British Steel“, dodal. To by ohrozilo až 3 500 pracovních míst ve firmě a nezávislou schopnost Velké Británie vyrábět ocel z koksovatelného uhlí a železné rudy.
V roce 1934 britský ocelářský průmysl tvořilo mnoho soukromých společností. Tehdy se spojily a vytvořily British Iron and Steel Federation, aby společně vyjednávaly s mezinárodními dodavateli a odběrateli. Průmysl byl znárodněn v roce 1949 a opět privatizován v roce 1953. V roce 1967 britská vláda znárodnila 14 ocelářských firem do jediné společnosti – British Steel.
Její dceřiné společnosti se nacházely nejen v Británii, ale také v Africe, Austrálii, Kanadě, Novém Zélandu, Jižní Americe a Jižní Asii. V roce 1988 vláda pod vedením premiérky Margaret Thatcherové British Steel privatizovala a společnost se tehdy stala ziskovou. Zisky se však v následujících letech proměnily ve ztráty. Greybull Capital, vlastník British Steel před společností Jingye, v roce 2019 od investice odstoupil.
V té době se vláda obrátila na Jingye, které British Steel v roce 2020 prodala. Jingye slíbila investici 1,2 miliardy liber (35,4 miliardy korun). British Steel však přišla o dalších 350 milionů liber, než společnost Jingye v březnu 2025 oznámila, že plánuje staré pece uzavřít. Podle odhadů Jingye podnik denně ztrácel asi 700 000 liber (20,7 milionu korun). Britská vláda nabídla 500 milionů liber z potřebných dvou miliard na modernizaci pecí technologií elektrických obloukových pecí s cílem snížit emise. Společnost Jingye však tento plán odmítla, a místo toho požadovala miliardu liber.
12. dubna přijala britská vláda nouzový zákon o převzetí správy British Steel poté, co společnost Jingye zřejmě pohrozila, že vysoké pece během několika dní uzavře. Po převzetí britská policie údajně odepřela zaměstnancům společnosti Jingye vstup.
Reynolds obvinil Jingye, že svým plánem na uzavření pecí nejednala v dobré víře. Uvedl, že „v minulosti se Velká Británie zmýlila“ v případě prodeje čínské firmě, a upozornil na vliv pekingského režimu na údajně soukromé firmy v Číně. Vláda podle něj byla v otázce britsko-čínského obchodu „příliš naivní“.
Jelikož bude obtížné najít jiného kupce, společnost bude pravděpodobně opět znárodněna. Podporu znárodnění ocelářství najdeme napříč britským politickým spektrem. Strana Reform UK Nigela Faraga dlouhodobě volá po plném znárodnění British Steel. Jeremy Corbyn, bývalý vůdce Labouristické strany, chce znárodnit veškerou ocel v zemi. Odpůrci tohoto kroku poukazují na problémy dalších privatizovaných odvětví, jako jsou elektrárny, vodárny nebo železnice. Dokonce i poštovní služba je ve Velké Británii v soukromých rukou.
Čínské velvyslanectví v Británii na převzetí vlády nad British Steel reagovalo s předvídatelných chladem.
„Jakákoliv slova nebo činy, které politizují či zlovolně nafukují obchodní otázky, podkopávají důvěru čínských podnikatelů ve Velké Británii a poškozují čínsko-britskou ekonomickou a obchodní spolupráci,“ uvedlo velvyslanectví.
Po znárodnění, které by vzhledem k ročním ztrátám společnosti mohlo znamenat až nulovou platbu, ponesou tyto ztráty britští daňoví poplatníci. Náklady se však vykompenzují daněmi z provozu a mezd pracovníků a hlavně přínosem pro národní bezpečnost. Velká Británie produkuje jen asi 0,3 procenta světové oceli, ale to jí poskytuje kritickou míru nezávislosti na této strategické surovině. Tuto schopnost mají všechny země G7. Každá země, která chce průmyslovou nezávislost pro případ nouze, by tuto schopnost měla mít.
Bez ní by byla Británie závislá na zahraničních ocelárnách, včetně těch čínských. Čína je spojencem Ruska, které nepřímo hrozí válkou evropským zemím, a spoléhat na čínský dovoz oceli je proto nerozumné. Stejně tak bylo nezodpovědné spoléhat na čínskou firmu, pravděpodobně kontrolovanou čínským komunistickým režimem, že bude řídit britskou ocelárnu.
Komunistická strana Číny je proti demokracii a proti Velké Británii. Čína často připomíná opiové války z 19. století, aby Británii znevážila. Je čas, aby Londýn dál omezil své vazby s Pekingem. Plné znárodnění British Steel by bylo výborným prvním krokem.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
