Jak může člověk zůstat věrný víře poté, co ztratí všechno? A jak může znovu nalézt pokoj po tragédii?
Právník a podnikatel Horatio Spafford hledal odpovědi na tyto otázky uprostřed největšího životního neštěstí. Opřel se o svou víru, která mu pomohla vyléčit bolest, a napsal píseň, jež je dodnes důležitým zdrojem útěchy pro ty, kdo truchlí.
Proměna bolesti v poslání
Horatio Gates Spafford (1828–1888) byl váženým právníkem v Chicagu a aktivním členem presbyteriánské církve. Ve volném čase učil v nedělní škole nebo diskutoval o teologii se spoluvěřícími.
Na jaře roku 1871 investoval Spafford značné prostředky do nemovitostí. Jenže v říjnu téhož roku velký chicagský požár většinu jeho majetku zničil a rodinu uvrhl do finančních potíží. Následující roky pak se Horatio a jeho manželka Anna věnovali snaze obnovit svůj majetek.
Emočně vyčerpaný ze zkázy způsobené požárem navrhl Spafford své ženě a čtyřem dcerám – Annie, Maggie, Bessie a Tanettě – odjet na dovolenou do Evropy. V roce 1873 se Anna s dcerami nalodila na loď SS Ville du Havre, mířící do Francie. Horatio měl připlout později, až vyřídí pracovní záležitosti v USA.
Během plavby přes Atlantik však loď SS Ville du Havre narazila v chladných listopadových vodách na skotskou loď Loch Earn a potopila se. Čtyři dcery katastrofu nepřežily, Anna byla nakonec zachráněna členem posádky Loch Earn.
Přeživší nakonec našli útočiště na lodi směřující do Cardiffu ve Walesu. Když Anna dorazila, okamžitě zaslala manželovi krátký telegram, v němž popsala ztrátu životů. Zprávu začala srdcervoucí otázkou:
„Zachráněna sama. Co mám dělat?“
Jakmile Horatio obdržel zprávu od manželky, nastoupil na nejbližší loď směřující do Evropy. Během cesty ho čekal zásadní duchovní zážitek – takový, který jeho bolest proměnil v poslání.
„Pokoj jako řeka“
Zatímco Spafford cestoval přes Atlantik, loď, na kterou nastoupil, se vydala po téže trase, jakou předtím plula loď jeho ženy a dcer. V jednu chvíli si ho kapitán lodi vzal stranou a řekl mu, že právě míjeli místo, kde se loď SS Ville du Havre před několika týdny poddala svému osudu.
Když se Spafford díval na moře, podle hudebního webu The Tabernacle Choir ho náhle zaplavila ohromující vlna „útěchy a naděje“. Ačkoli se jednotlivá svědectví liší, několik publikací uvádí, že ho tento léčivý pocit inspiroval a že si začal zapisovat básnické verše, jak ho napadaly. Tato slova se nakonec stala součástí slavné duchovní písně Má duše pokoj má: „Když pokoj jako řeka mou cestu provází / když žal jak mořské vlny se valí / ať je můj úděl jakýkoli, tys mě naučil říkat / Má duše pokoj má.“ (volný překlad)
Víra byla Spaffordovým klíčovým zdrojem útěchy v jejich smutku nad ztrátou dcer.
Archiv Hymnology Archive zaznamenal výrok, který Anna později pronesla, když se s touto ztrátou vyrovnávala. Sdělila, že byli díky víře „tak neseni, tak potěšeni“ a že jim „Bůh poslal do srdcí pokoj“.
Uzdravující dar písně
Několik let po své plavbě, v roce 1876, navštívili pana Spafforda jeho přítel a skladatel Ira Sankey spolu s dalším skladatelem Philipem Blissem. Strávili v jeho domácnosti několik týdnů. Během této doby Spafford dokončil text písně a Bliss jej zhudebnil. Sankey a Bliss poté poprvé vydali píseň v originále It Is Well With My Soul ve své sbírce Gospel Hymns No. 2.
Píseň znovu přinesla Spaffordovým útěchu v roce 1880, kdy jejich čtyřletý syn zemřel na spálu.
Spafford vnímal píseň Má duše pokoj má (překládaná také jako Když nebeský duši mou proniká mír) jako způsob, jak uctít památku svých dětí. Dnes tato píseň dodává novou sílu těm, kdo procházejí zármutkem, když naslouchají jejím uklidňujícím veršům a tiché melodii.
Píseň byla nesčetněkrát znovu vydána a nahrána, až se stala všeobecně duchovním dílem, které těšilo a těší nesčetné množství lidí procházejících vlnami smutku.
Lidé jsou i nadále inspirováni Spaffordovým odhodláním. Uprostřed nepředstavitelných tragédií dal tento muž svému utrpení smysl a vytvořil léčivou píseň, skrze kterou mohou všichni přijmout její poselství pokoje.
Jaká témata z oblasti kultury a umění byste rádi četli? Pošlete nám své návrhy či zpětnou vazbu na namety@epochtimes.cz
–ete–
