To nejcennější se může skrývat těsně pod povrchem – pokud se díváme dostatečně pozorně.
Společnost, kterou vedu – Motivational Maps – má slogan: „Dělat neviditelné viditelným.“ To je něco, že? Na intuitivní úrovni všichni víme, co je to „motivace“, ale co to vlastně je? Naše společnost funguje na základě toho, že dokážeme motivaci přesně popsat a změřit; tím ji činíme viditelnou. Co dříve bylo jen pocitem v útrobách, je nyní něčím mnohem hmatatelnějším.
Existuje ale mnoho dalších neviditelných věcí: naše osobnosti, naše psyché, minulost, budoucnost, naše hodnoty, dokonce i abstraktní pojmy jako láska. Nepochybujeme o tom, že láska existuje, přesto ji nevidíme – prožíváme ji prostřednictvím činů, svých i cizích. Ve skutečnosti jsou ty nejdůležitější věci na světě neviditelné, a přesto na nich všechno závisí.
Jinými slovy, hmotný, viditelný svět závisí na nehmotném, neviditelném světě. Jeden z velkých čínských filozofů to vyjádřil takto v Tao-te-ťingu:
„Ti, kdo byli v dávných dobách mistry,
žili v souladu s neviditelnými silami skrytého.
Byli hlubocí, takže je nelze poznat.
A protože je nelze poznat,
lze jen těžce popsat jejich vnější podobu.“
(parafráze podle překladu Richarda Wilhelma, originál není oficiálně přeložen do češtiny)
Síla neviditelného
Ve své knize Krása, duch, hmota: Ikony v moderním světě poznamenal Aidan Hart o starověké technice malování ikon:
„Jedním z úkolů ikonografie je odhalit logos, skrytý ve stvoření, a učinit neviditelné viditelným. … Snad nejvýraznějším rysem ikon je téměř úplná absence stínu. Je to proto, že ikona ukazuje vše jako živé, pohybující se a existující v Bohu. A protože Bůh je světlo, nemůže být žádný stín.“
Tento neviditelný svět je světem skutečné síly. Jak poznamenala britská autorka Karen Armstrongová: „Všechny mýty mluví o jiné rovině, která existuje vedle našeho světa a v jistém smyslu jej podpírá. Víra v tuto neviditelnou, ale mocnější realitu, někdy nazývanou světem bohů, je základním tématem mytologie.“
Tato mocná realita je pro nás hlavním zdrojem naděje a útěchy – ale také zdrojem hrůzy a výstrahy. Ignorovat neviditelný svět je osudová chyba. Dva dramatické příklady této skutečnosti najdeme ve Mahábháratě, staroindickém eposu, a v Bibli – oba mi připadají jako paralely.
Podle knihy Donalda A. Mackenzieho Indické mýty a legendy se v Mahábháratě zlý bratranec Duryódhana rozhodne zajmout a uvěznit boha Kršnu, který se nachází v pozemské vtělené podobě. Duryódhana to chce udělat, aby zabránil Kršnovi podpořit svého bratrance Ardžunu v blížící se válce. Ale bůh jeho úmysly prohlédne a praví:
„Ach, ty nechápavý, chceš mě zajmout? Věz, že tu nejsem sám – se mnou jsou všichni bohové a svaté bytosti.“
Po těchto slovech … se Kršna náhle zjevil v božské slávě. Jeho tělo se proměnilo v jazyk plamene; kolem něj se objevili bohové a božské bytosti; z jeho úst, očí a uší vyšlehl oheň; z jeho kůže vyletovaly jiskry a jeho tělo zářilo jako slunce. Všichni rádžové zavřeli oči; třásli se, když palácem otřáslo zemětřesení. Ale Duryódhana zůstal vzdorovitý.
Podobně v Druhé knize královské (6:16–17) se aramejský král snaží zajmout proroka Elíšu. Elíšův služebník se armády vyděsí, ale Elíša ho uklidňuje:
„Neboj se, protože s námi jich je víc než s nimi.“
Pak se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, ať vidí.“
Hospodin otevřel služebníkovy oči a on uviděl, že hora je plná koní a ohnivých vozů kolem Elíši.
Ale jak toto poznání ovlivňuje náš život a naše rozhodování? Uvidíme tyto andělské bytosti a jejich zástupy, i když se za to budeme modlit? Mahábhárata i Bible totiž obsahují další příběhy, které tuto myšlenku posouvají ještě o krok dál.
Důvěra v neviditelné
Duryódhana i Ardžuna žádají Kršnu o pomoc v nadcházející válce. Duryódhana přijde první a posadí se u Kršnovy hlavy, zatímco Ardžuna přijde později a sedne si u jeho nohou. Když se Kršna probudí, uvidí jako prvního Ardžunu a nabídne mu volbu: buď jeho osobní pomoc (bez použití zbraní), nebo mocnou armádu Narájaní séna.
Ardžuna si zvolí Kršnovu osobní, byť neozbrojenou podporu. Duryódhana s radostí přijme velkou armádu. Myslí si, že Ardžuna udělal chybu. Ale Ardžunova volba ukazuje jeho oddanost i prozíravost – více než na vojenskou sílu sází na Kršnovo vedení. Jinými slovy, dává přednost neviditelnému před viditelným – a právě díky tomu nad Duryódhanou nakonec vítězí.
Víra v neviditelné – v neviditelný svět – má obrovské důsledky a nakonec se stává otázkou života a smrti, nebo přesněji: života nebo smrti.
Klíčový moment v Bibli, který ukazuje význam rozhodnutí v tomto měřítku? Getsemanská zahrada (Matouš 26:52–54):
„Ježíš mu však řekl: ‚Vrať svůj meč na jeho místo. Neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit Otce, a on mi hned pošle více než dvanáct legií andělů? Ale jak by se pak naplnila Písma, že to tak má být?‘“
Jedna legie měla asi 6 000 vojáků – dvanáct legií tedy znamená zhruba 72 000 andělů!
Rozhodujeme se často jen podle toho, co víme – nebo si myslíme, že víme. A většinou je to jen to, co vidíme – zlomek reality. Největší z nás vidí dál než jen ke hmotnému světu, protože hledí k neviditelnému.
Jak to vyjádřil irský básník, kněz a filozof John O’Donohue ve své knize Anam Cara – Kniha keltské moudrosti:
„Nevidíš své myšlenky, přesto utvářejí tvou mysl i svět. Nikdy jsi neviděl vnitřní svět, který se skrývá za tvářemi těch, kdo jsou ti nejbližší. Nevidíš budoucnost, která si tě už přitahuje, a nevidíš božství – neviditelný svět v sobě tedy nese naše nejhlubší poklady. Jen díky daru představivosti můžeme tyto sousední světy vycítit a překročit jejich práh.
Představivost je velký přítel možností. Pro vnímavou a probuzenou představivost se vždy otvírají nové cesty kreativity, sounáležitosti a lásky.
Každý z nás byl stvořen Božským umělcem, stvořen k obrazu a podobě Božské představivosti. … Představivost ví, že právě na těchto prahových místech se rodí nové světy.“
Nové světy se rodí? Přesně tak – vidět neviditelné – to je jistě poslání pro celý náš život.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Zašlete své tipy nebo zpětnou vazbu na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
