Aktuální kauza obvinění Velitelství informačních a kybernetických sil z údajného sběru osobních dat osob a jejich názorů a postojů a také kauza vypnutí přístupu k webovým stránkám označeným Vojenským zpravodajstvím po invazi na Ukrajinu, otevřely otázky, kudy vedou zákonné hranice ochrany státu.
Zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, brigádní generál Václav Žid, se tématu částečně dotkl v rozhovoru pro pořad Cybercast z minulého týdne. Kam podle něho vojenská rozvědka smí, jaké má vláda kontrolní mechanismy a jak systém povolování brání možnému procesu „spiknutí“?
Na otázku, kde jsou „hranice mezi ochranou a sledováním“, začal generál historickou retrospektivou a vnímáním tajných služeb částí veřejnosti, která má zkušenosti s bývalým režimem před rokem 1989.
„Není to složité. Problém je možná historický. Řada z nás má stále ještě takovou tu spojku – zpravodajská služba, možná něco jako StB, možná šmírování, možná sledování,“ říká Žid a dodává, že tento pohled v České republice stále v některých lidech přetrvává.
Musíte mít dokumentaci, musíte mít povolení předsedy senátu vrchního soudu, takže by se v tom řetězci muselo strašně moc lidí domluvit, aby dělalo něco nezákonného.
— Václav Žid, brigádní generál Vojenského zpravodajství
StB je zkratka pro Státní bezpečnost, která byla nechvalně známou tajnou službou komunistického režimu v bývalém Československu. Prováděla řadu operací, jako byly akce Asanace nebo Kámen a mnohé další, které nutily nepohodlné občany opustit zemi nebo pronásledovaly kritiky komunistického režimu.
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 podle Žida došlo k „rozmontování toho aparátu“ tajných služeb, které měly být následně znovu „vystavěny na demokratických základech“. O vývoji českého zpravodajství hovořili v dubnu také ředitelé českých tajných služeb.
Podle Žida například zpravodajci ve Velké Británii podobné historické „bloky“ u soukromých firem nebo veřejnosti nevnímají. „Je to o té důvěře a ta se musí nějakou dobu budovat,“ popisuje situaci v ČR.
Rozvědka v případech spolupráce se soukromým sektorem podle generála „uzavírá smlouvy se soukromými společnostmi“ s tím, že společnosti poskytují „net flow“, otevřený protokol o monitorování síťového provozu na základě IP adres, což poskytuje administrátorům sítě podrobný vhled do provozu na síti v reálném čase.
Útoky mají dnes širší záběry a jejich efekt se promítá do všech domén. Před silovým útokem přichází kybernetický útok a dezinformační operace.
„Dohodneme se na nějakém společném nástroji detekce,“ vysvětluje Žid spolupráci s tím, že má být v souladu se zákony.
„Já si myslím, že sledování nebo jakýkoliv zpravodajský prostředek, který by mohl narušit základní práva a svobody, je v zákoně jasně definovaný,“ říká Žid. „Pokud něco takového chcete mít, musíte mít dokumentaci, musíte mít povolení předsedy senátu vrchního soudu, takže by se v tom řetězci muselo strašně moc lidí domluvit, aby dělalo něco nezákonného.“
Podle generála existuje v systému také „několikastupňová kontrola“ a nově má rozvědka také inspektora kybernetické obrany, který provádí kontrolní činnost. „Je sice z bezpečnostních důvodů zaměstnancem Vojenského zpravodajství,“ ale podle Žida je „podřízen přímo ministryni obrany, nikoliv někomu uvnitř Vojenského zpravodajství“.
Podle generála nebezpečí zevnitř státních služeb pro svobodu a lidská práva nehrozí, ale zároveň připouští, že „dnes je (v kyberprostoru) celá řada subjektů, které mohou něco sledovat“.
Zpravodajské služby se budou muset připravit na zpracovávání obrovského objemu dat, vyznat se v něm, najít v něm to podstatné a odlišit to od nepodstatného.
„Narážím na různé sociální platformy, a další věci,“ říká Žid. „Je tady mnoho aktérů, kteří nás sledují, cílí reklamu, řeší, do čeho se zapojujeme, jak dlouho zůstaneme u toho zařízení, jak dlouho budeme konzumovat ten obsah.“
Na rozdíl od bezpečnostního aparátu, který má podle generála „poměrně jasná pravidla“, v případě soukromých sítí „přecházíme do segmentu, který už tak regulovaný není“.
Do budoucna se podle Žida budou muset zpravodajské služby připravit na zpracovávání „obrovského objemu dat, vyznat se v něm, najít v něm to podstatné a odlišit to od toho nepodstatného, syntetického, generovaného obsahu“.
„To bude velmi náročné. Kdo tohle bude umět, bude mít asi výhodu, kdo ne, tak ztratí tu relevanci,“ míní generál. „Druhá věc bude rychlost… bude tlak na to, rozhodovat co nejrychleji“.
Další věcí, se kterou bude muset zpravodajství počítat, jsou útoky, které mají širší záběry a jejich efekt se „promítá do všech domén“. „To už není jenom o kyberprostoru. Když půjde o silový útok, tak před ním přijde kybernetický útok a dezinformační operace,“ říká Žid, podle kterého se dají očekávat i útoky na cloudová úložiště dat.
„Z čeho já mám trošku strach, je informační prostor. Stále mám dojem, že informační prostor je tvořen médii, sociálními platformami a podobně, ale v Evropě nic takového nemáme,“ říká generál a naráží na skutečnosti, že platforma TikTok je z Číny, Facebook a X (dříve Twitter) z USA. „My nevlastníme ani ty algoritmy, ale je nám amplifikován nějaký obsah, který není relevantní, ale je důležitý pro ten engagement. V tom vidím zásadní riziko do budoucna.“
