Jako velkou osobnost ocenila italskou herečku Claudii Cardinalovou, která zemřela v úterý ve věku 87 let, její česká dabérka Valérie Zawadská. Společně s Ginou Lollobrigidou či Sophií Lorenovou patřila k nejznámějším ženským tvářím italské poválečné kinematografie. Zawadská dabovala například její postavu ve slavném westernu Tenkrát na západě. Při dabování mohla poznat různé vlastnosti světové hvězdy, a to v jejím různém věku. Mistrovství Cardinalové ukazuje, že nebyla krásná jen navenek, ale i uvnitř, řekla dnes ČTK Zawadská.
Cardinalová si poprvé zahrála ve filmu, když jí bylo 14 let, na kontě má 150 snímků. Vedle Tenkrát na západě k nejslavnějším patří Osm a půl Frederica Felliniho a dva snímky Luchina Viscontiho Gepard a Rocco a jeho bratři. Měla pověst mimořádně nezávislé a svobodomyslné ženy.
Ač šlo pro muže o sexsymbol, zejména ve filmech z mladých let italské herečky narozené v Tunisku, Zawadská ocenila jiné její role. A sice ty v pozdějším věku, v nichž byla babičkou. „Když jsem přišla do studia, tak mě nadchlo, že na ní nebyl vidět ani jeden zářez skalpelu. To znamená, že nebyla vykrášlená jako spousta jiných hereček, které v osmdesáti letech vypadají na čtyřicet, což je pro mě směšné,“ řekla Zawadská ČTK.
Cardinalová podle ní hrála babičky se všemi vráskami i šedivými vlasy. „Pro mě to dokazuje, že není třeba být nejpůvabnější, že ta krása je vždycky v člověku uvnitř,“ řekla Zawadská.
Nejvíce v oblibě má ale italsko-americký snímek Sergia Leoneho Tenkrát na západě, v němž Cardinalová excelovala po boku Charlese Bronsona a Henryho Fordy. „Lhala bych, kdybych uvedla jiný film, než je kultovní Tenkrát na západě,“ doplnila Zawadská.
Filmografie Cardinalové je pestrá – od snoubenky a manželky ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři, přes koketní a vypočítavou prostitutku ve filmové verzi románu Statek, nezištnou a obětavou venkovskou dívku v milostném dramatu Bubovo děvče až k symbolu krásy, touhy a čistoty ve Felliniho existenciální satiře 8 a 1/2. Po krasavicích typu Venuše z dobrodružné komedie Cartouche se časem propracovala k náročnějším rolím ve filmech Luchina Viscontiho, včetně snímků Gepard a Hvězdy Velkého vozu. Roli ale dostala i v komedii Růžový panter.
Cardinalová médiím před mnoha lety řekla, že zpočátku se zdráhala přijímat filmové role. „Nahota byla pro mě vždy mimo debatu,“ řekla podle deníku Le Monde Cardinalová, která si poprvé zahrála ve filmu, když jí bylo 14 let. Na vrcholu své kariéry v 60. a 70. let byla často srovnávána s francouzskou herečkou Brigitte Bardotovou. Cardinalová měla pověst mimořádně nezávislé a svobodomyslné ženy, píše agentura Reuters, která připomíná audienci u papeže Pavla VI. v roce 1967, na kterou herečka přišla v krátké sukni, což vzbudilo v tehdy stále silně katolické Itálii pozdvižení. Podle italského tisku se tak stalo poprvé v dějinách Vatikánu.
Cardinalová byla známá i pro svůj nakřáplý hlas, který se na začátku její kariéry vymykal zavedeným představám o tom, jak by měl znít ženský hlas. Mnoho let tak herečku nechávali režiséři a producenti i v italštině dabovat. „První, který mě nenechal dabovat, byl (Federico) Fellini v Osm a půl (z roku 1963). Dal mi hlas,“ řekla herečka v rozhovoru s deníkem La Stampa. I při jiných příležitostech Cardinalová vzpomínala, že pro filmové tvůrce zněl její hlas příliš mužsky. Na začátku kariéry měla Cardinalová i problém s tím, že neuměla dobře italsky, protože se narodila v Tunisu, kde se mluvilo francouzsky. Lehký francouzský přízvuk jí v italštině zůstal i později.
Herečka navštívila Českou republiku a před tím Československo. V první polovině 60. let byla Cardinalová hostem karlovarského festivalu, v roce 2006 ji hostil filmový festival Febiofest a o šest let později byla čestnou porotkyní České Miss 2012.
Italská herečka zemřela poblíž Paříže, kde dlouhodobě žila, uvedl ve vzkazu agentuře AFP její agent Laurent Savy. „Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy jak na své dráze ženy tak i herečky,“ cituje agentura AFP Savyho.
