Evropská ocelářská asociace (EUROFER) varuje, že ocelářský průmysl je „na pokraji kolapsu“. Svolala proto 1. října společně s odborovou federací industriAll Europe mimořádný summit, kde požadovaly před výkonným místopředsedou Evropské komise pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphanem Séjourném okamžité kroky.
Evropská komise má v úterý 7. října přijít s návrhem, jak řešit dopady globální nadprodukce oceli a jejího dumpingu na evropský trh. Generální ředitel EUROFER Axel Eggert na summitu prohlásil, že „současná ochranná opatření nefungují.“
Účastníci apelovali na Séjourného, aby Evropská komise dostála svých závazků a rychle realizovala svůj Akční plán EU pro ocel a kovy, který má mimo jiné řešit i vysoké ceny energií. Ve hře je obnovení konkurenceschopnosti evropské oceli, udržení zelené transformace i pracovních míst po celé Evropě, uvedl EUROFER v tiskové zprávě.
Podle EUROFER a industriAll Europe ohrožuje krize evropského ocelářského průmyslu způsobená globální nadkapacitou výroby a neudržitelnými cenami energií a surovin „přibližně 300 000 přímých a 2,3 milionu nepřímých pracovních míst“.
„Jen v loňském roce bylo oznámeno 18 000 propuštění a uzavření kapacit v objemu 12 milionů tun, což se přidává k více než 100 000 ztraceným pracovním místům a 26 milionům tun uzavřených kapacit mezi lety 2008 až 2023,“ píše se v zprávě.
Generální tajemnice industriAll Europe Judith Kirton-Darlingová uvedla: „Ocel je páteří evropské ekonomiky, ale nyní je tento sektor nad propastí. Proto se odboráři z celé Evropy připojili k ocelářům na tomto summitu, aby společně vyzvali k urgentní akci.“ Podle ní nejde jen o zachování pracovních míst, ale i ochranu celých průmyslových hodnotových řetězců a zajištění důslednosti evropské průmyslové politiky.
Napjaté očekávání
Úterní oznámení ochranných opatření očekávají evropští oceláři s velkým napětím. Předsedkyně představenstva české Ocelářské unie Marcela Kubalová vysvětlila pro Epoch Times, že na dovoz oceli ze třetích zemí zavedla EU kvóty. A tedy cla se platila pouze po vyčerpání daného množství volných dovozů.
Největším problémem jsou dovozy z Číny, která se v posledních letech snaží zbavit nadvýroby oceli, kterou nemůže kvůli vysokým clům prodat v USA. Ovšem i ostatní země mimo EU mají konkurenční výhodu v levnějších energiích, státní podpoře a absenci přísných enviromentálních opatření, jako jsou emisní povolenky.
Ochranná opatření neboli safeguardy vůči dovozům však končí podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO) 30. června 2026 a dál se už prodlužovat nemohou. Proto oceláři požadují po Evropské komisi, aby našla řešení, jak levným importům zamezit.
„Teď jsme v situaci, kdy, když se nic neuzavře, tak náš trh nebude vůbec chráněný. Proto vyvíjíme tlak na Evropskou komisi, aby udělala taková ochranná opatření, která neporuší mezinárodní závazky, ale zároveň neohrozí samotný trh,“ konstatovala Kubalová s tím, že současný stav se dá vykládat jako ohrožení domácího trhu, a proto lze podle pravidel WTO určitá opatření nastavit.
Evropská komise ovšem musí vyjednat s jednotlivými zeměmi různé režimy podle vzájemné reciprocity, aby neporušila mezinárodní smlouvy. Další překážkou jsou podle Kubalové zájmy jiných průmyslových odvětví, např. některých automobilek, které dále chtějí dovážet levné plechy na auta z asijských zemí.
Argumentují tím, že o zelenější evropskou ocel nestojí, protože by prý značně zvedla ceny vozů. To však podle Kubalové není pravda. „Máme výpočty, že cenu aut by to zvýšilo o v jednotkách procent,“ namítá.
Co oceláři požadují, je razantní snížení dovozních kvót a importy nad tento objem zatížit clem ve výši 50 %. To by podle Kubalové evropský trh ochránilo a umožnilo navýšit kapacitu výrobu na kontinentu, která byla podle statistik Euroferu vloni vytížena pouze na 65 %. „Pro přežití ale potřebujeme 80–85%,“ upozornila.
Dodala však, že požadavky ocelářů jsou přijatelným scénářem. Zda je Evropská komise splní, zatím nikdo neví. „My si teď jen držíme pěsti a jsme strašně napjatí, co se v úterý stane,“ řekla s tím, že věří v dobrý výsledek.
