Růst Španělska je na úrovni, o které může zbytek západní Evropy jen snít. Španělsko je dvanáctou největší ekonomikou světa. Jak ale udržitelný je tento boom? Za čísly se skrývají slabiny.
Ministři financí severní a západní Evropy závistivě hledí na Pyrenejský poloostrov. Španělská ekonomika v letech po pandemii výrazně předstihla zbytek eurozóny.
Britský časopis The Economist označil Španělsko za nejvýkonnější ekonomiku světa v roce 2024. Jihoevropská země je nyní v centru pozornosti a přitahuje investory.
„Za tímto úspěchem jsou především tři důvody: silný sektor služeb, pracovní migrace a růst státu,“ říká Ruben Dewitte, ekonom a expert na Španělsko z banky ING, pro The Epoch Times.
Globální finanční krize, krize eura a pandemie
Od návratu k demokracii v roce 1975 prošlo Španělsko, kdysi „venkovský bratranec“, rychlou modernizací. Země využila výhod exportu a podpory díky členství v EU, což se odráží v moderní silniční síti a další infrastruktuře.
V uplynulých desetiletích však iberský motor několikrát narazil na překážky. Stavební boom na počátku nového milénia – kdy byla země největším světovým dovozcem cementu – se ukázal jako bublina, která praskla v létě 2008, těsně před globální krizí, která propukla na podzim téhož roku.
Krize eura se stala dalším brzdícím faktorem. A pak přišla pandemie. Ta zasáhla Španělsko s jeho službami orientovanou ekonomikou obzvlášť tvrdě.
Po zrušení omezení došlo k silnému oživení. Na konci roku 2022 byly veškeré ztráty způsobené pandemií opět kompenzovány.
V roce 2023 vzrostla ekonomika o 2,5 procenta. Podle nejnovějších upravených údajů se v loňském roce dokonce zvýšila o 3,5 procenta – čtyřikrát více než průměr eurozóny.
Pro srovnání: V pandemickém roce 2020 ekonomika klesla o 10,9 procenta. V následujících dvou letech by měl růst pokračovat, i když ne na stejné úrovni.
Sektor služeb zajišťuje oživení
Současně se podařilo udržet inflaci v loňském roce pod kontrolou na úrovni 2,8 procenta a nezaměstnanost, dlouhodobý problém Španělska, se pohybuje těsně nad 10 procenty, což je pro španělské poměry slušná hodnota a nejnižší od roku 2008.
„Je to také velký sektor služeb, který se zasloužil o rychlé oživení,“ říká ekonom Ruben Dewitte.
Turismus během pandemie klesl, ale od té doby se silně zotavil. Španělsko přivítalo v loňském roce 94 milionů turistů a tím se blíží k 100 milionům turistů ve Francii.
To byla klíčová součást oživení, ale sektor služeb zahrnuje mnohem více než jen turismus, který tvoří přibližně jednu desetinu ekonomiky.
V mnoha evropských zemích vzniká stále více pracovních míst v dobře placených službách, jako jsou finance, nemovitosti, IT nebo poradenství. Tento trend je ve Španělsku obzvláště silný.
Banky a telekomunikace jsou v zemi velkými odvětvími. Velká část služební ekonomiky je orientována na export.
Zvýšená imigrace díky relativně otevřeným hranicím
Dalším důležitým faktorem španělského úspěchu v seznamu Rubena Dewitta je imigrace.
Podíl pracující populace od roku 2019 vzrostl o 5,5 procenta, zatímco v celé eurozóně činil tento růst pouze 3,1 procenta. Dewitte vysvětluje: „Španělsko v posledních letech přijalo na jednoho obyvatele více imigrantů než Německo, Francie a Itálie. Více spotřebitelů znamená silnější růst.“
Zatímco kontroly na hranicích byly ve velké části EU uvolněny, Španělsko si hranice relativně otevřelo. Země pravděpodobně na konci příštího roku překročí hranici 50 milionů obyvatel, i když míra porodnosti klesá stejně silně nebo dokonce silněji než ve zbytku Evropy.
Španělsko také usnadnilo přístup „digitálním nomádům“ – cizincům, kteří se neusazují natrvalo, ale pracují online ze Španělska a tím přispívají k domácí spotřebě.
Imigranti z Latinské Ameriky a Maroka dominují
Existují však důležité rozdíly. Imigrace do Španělska probíhá převážně z Latinské Ameriky, což znamená nižší kulturní překážky a žádné jazykové bariéry. Pokračující relativně vysoká imigrace z Maroka má také hluboké kořeny.
Z ekonomického hlediska je otázkou, jak produktivní je příliv pracovní síly ze zahraničí. Zde lze nalézt mezeru v příběhu úspěchu: Růst HDP na obyvatele se od pandemie pohybuje zhruba na úrovni průměru eurozóny.
„Španělsko tedy musí zvážit, jak zvýšit svou produktivitu,“ konstatuje Dewitte. Znamením, že by se to mohlo stát, je skutečnost, že úroveň vzdělání těch, kteří přicházejí do Španělska, zřejmě roste.
Podle investiční banky Goldman Sachs je podíl středně a vysoce kvalifikovaných imigrantů ve Španělsku nyní vyšší než v ostatních velkých ekonomikách EU.
Španělsko má, stejně jako ostatní středomořské země, kategorii imigrantů, kteří jsou v severní Evropě velmi vzácní. Zatímco země je relativně otevřená regulované pracovní migraci, je také součástí vnější hranice EU a chce proti nelegální migraci bojovat.
Španělsko je i nadále cílem desítek tisíc migrantů, kteří hledají lepší život na vratkých člunech, zejména ze západní a severní Afriky. Každý rok přijíždí více než 50 000 lidí, v posledních letech hlavně na Kanárské ostrovy. Tisíce se při plavbě utopí.
Státní spotřeba vzrostla
Španělské domácnosti v posledních letech více utrácely, což podpořilo ekonomiku. Zároveň byla státem podporovaná spotřeba klíčovou součástí růstu. Patří sem mimo jiné výdaje na vzdělávání, zdravotnictví, sociální zabezpečení, kulturu, infrastrukturu, veřejnou správu, bezpečnost a ochranu životního prostředí.
Podle Rubena Dewitta je to třetí velká složka. Španělsko má od roku 2018 vládu vedenou socialisty, a jedním z jejích cílů je zvýšit podíl státu na HDP.
Tento podíl vzrostl z 38 procent – což je z pohledu západní Evropy nízké – na 42 procent. Stalo se tak částečně díky půjčkám, ale pravidla EU stanovují limity pro veřejný deficit.
Nízké ceny elektřiny pro průmysl – atraktivnější než v Německu
V roce 2025 se objevují náznaky, že se různé složky španělského růstu začínají měnit. „Export služeb se zpomaluje. Jedním z důvodů je, že turismus, který do této kategorie spadá, nemůže růst tak rychle, jak tomu bylo po pandemii,“ říká Dewitte.
Také státní výdaje jsou opatrnější. Stejně jako ve Francii má parlament letos problémy najít většinu pro rozpočet, což omezuje prostor pro velké investice.
Dostupnost stabilní a levné energie je rozhodujícím faktorem. Španělsko výrazně investovalo do obnovitelných zdrojů energie. To bylo obecně považováno za úspěšný recept, ale obrovský výpadek elektřiny na jaře ukázal zranitelnost větrné a solární energie.
Ceny elektřiny jsou však nízké, na rozdíl od Německa, které se také snaží přejít z jaderné energie a fosilních paliv na obnovitelné zdroje.
Průměrná cena elektřiny pro firmy a podniky ve Španělsku byla v roce 2024 17,44 centu za kilowatthodinu, což je pod průměrnou cenou v EU, která činí 22,3 centu za kilowatthodinu. V Německu byla cena výrazně vyšší, a to 27,14 centu za kilowatthodinu.
„Toto v kombinaci se stále konkurenceschopnou úrovní mezd činí zemi atraktivní pro zahraniční firmy, které zde chtějí investovat a usadit se. Pro zpracovatelský průmysl je Španělsko atraktivnější než Německo,“ říká Dewitte.
Automobilový průmysl závislý na Německu
Na druhou stranu jsou španělské průmysly součástí hodnotových řetězců evropské ekonomiky. V automobilovém průmyslu například španělské továrny vyrábějí komponenty, které jsou sestavovány v německých továrnách. Pokud se kola v Německu točí pomaleji, zpomaluje to i Španělsko.
Může Španělsko naučit ostatní evropské ekonomiky něco nového?
Ruben Dewitte chvíli váhá s odpovědí. Diversifikace, pokrokový duch a zvyšování efektivity ve službách jsou jednou z oblastí. Španělský telekomunikační sektor například dosáhl dobrých výsledků.
Chytré investice do infrastruktury jsou také něčím, co by měli ostatní více dělat. Ekonom však obecně nedoporučuje větší státní investice, protože to souvisí se základní ideologickou otázkou, jak velký by měl být stát.
Imigrace je stejně politicky citlivé téma jako velikost státu. Dewitte však zdůrazňuje, stejně jako mnozí jiní ekonomové, že imigrace pracovních sil může být dlouhodobě částečným řešením pro země se stárnoucí populací.
Další volby ve Španělsku se konají v roce 2027. Historicky nebyl rozdíl mezi levicí a pravicí v otázce imigrace příliš velký. Pokud pravice vyhraje příště, mohou se na první místo dostat jiné priority.
–etg–
