Nová studie přináší nový pohled na to, jak spolu mohou souviset syndrom neklidných nohou a Parkinsonova choroba.
Pro miliony lidí, kteří v noci trpí neklidem způsobeným syndromem neklidných nohou, přináší studie nejen varování, ale i jistou útěchu: ačkoli toto onemocnění může mírně zvyšovat riziko rozvoje Parkinsonovy choroby, samotné léky používané k jeho léčbě mohou mít naopak ochranný účinek.
Zjištění poukazuje na složitý vztah mezi oběma poruchami, které se týkají dopaminového systému mozku, a zdůrazňuje, jak důležitá je přesná diagnóza a pečlivé sledování u lidí s chronickými poruchami pohybu.
Překvapivý ochranný účinek
Podle studie zveřejněné v časopise JAMA Network Open měli pacienti se syndromem neklidných nohou výrazně vyšší riziko rozvoje Parkinsonovy choroby, než lidé bez tohoto onemocnění.
Pacienti léčení dopaminovými agonisty (léky napodobujícími účinek dopaminu) však vykazovali mnohem nižší výskyt Parkinsonovy choroby – dokonce nižší než osoby, které syndromem neklidných nohou vůbec netrpí.
Tito dopaminoví agonisté, běžně používaní k léčbě Parkinsonovy choroby, zahrnují látky jako pramipexol, ropinirol a rotigotin. Obvykle se podávají ve formě tablet nebo náplastí.
Vědci analyzovali údaje téměř 20 000 osob z Jižní Koreje a zjistili, že pacienti, kteří dopaminové agonisty neužívali, měli vyšší riziko vzniku Parkinsonovy choroby a často byli diagnostikováni dříve než kontrolní skupina.
U léčených pacientů se Parkinsonova choroba během 15 let objevila pouze u 0,5 procenta osob. Naproti tomu u neléčených se rozvinula u 2,1 procent z nich – jde o více než čtyřnásobný podíl.
Zjištění naznačují souvislost mezi syndromem neklidných nohou a Parkinsonovou chorobou, i když vědci zatím ještě neznají přesný mechanismus, proč podávání dopaminových agonistů riziko snižuje.
Dopaminoví agonisté napodobují účinek dopaminu – neurotransmiteru, který ovládá pohyb. U pacientů s Parkinsonovou chorobou je hladina dopaminu nízká, což způsobuje třes a další poruchy pohybu. Léky pomáhají zmírňovat třes jak u Parkinsonovy choroby, tak u syndromu neklidných nohou, přestože přesný princip jejich účinku zůstává nejasný.
Co je syndrom neklidných nohou
Syndrom neklidných nohou se projevuje nepříjemným nutkáním k pohybu dolních končetin – příznaky se zhoršují v klidu a večer, ale při pohybu částečně ustupují, uvedl pro Epoch Times neurolog Luke Barr, certifikovaný odborník a ředitel komplexního centra pro léčbu mrtvice na americkém Středozápadě, který se na studii nepodílel.
Toto onemocnění, které postihuje až 10 procent populace a častěji zejména ženy, je typické „lezoucím“ či brnivým pocitem v nohách, nejčastěji v noci, a téměř neodolatelným nutkáním k pohybu.
„Jde většinou o vnitřní smyslově-motorický jev,“ uvedl Barr.
Syndrom neklidných nohou se zhoršuje v klidu, zlepšuje při pohybu a může být způsoben například nedostatkem železa, onemocněním ledvin, cukrovkou nebo roztroušenou sklerózou. U těžších forem může narušovat spánek, zhoršovat duševní zdraví a negativně ovlivňovat vztahy i pracovní výkon.
Studie také připomíná, že oxid hořečnatý a vitamin B6 významně zlepšují kvalitu spánku i příznaky syndromu neklidných nohou – přičemž hořčík se ukázal jako ten účinnější.
Význam přesné diagnózy
Přestože je zjištěný ochranný účinek povzbudivý, odborníci zdůrazňují význam přesné diagnózy. Poruchy spánku, které se často vyskytují i u pacientů s Parkinsonovou chorobou, mohou totiž zahrnovat periodické pohyby nohou a být zaměněny se syndromem neklidných nohou.
Barr upozorňuje, že Parkinsonova choroba se projevuje jinak. Typická je pomalost pohybů (bradykineze), ztuhlost, anebo klidový třes – obvykle na jedné straně těla – a změny držení či chůze.
Dodal, že raná stadia Parkinsonovy choroby často zahrnují i nemotorické příznaky, jako je ztráta čichu, poruchy spánku, zácpa, úzkost nebo deprese. Ty se u klasického syndromu neklidných nohou nevyskytují.
Profesor neurologie Mark S. Baron ve svém doprovodném komentáři ke studii upozornil, že výzkum neobsahoval ověření diagnóz odborníky, jako jsou neurologové či specialisté na spánek, takže ještě nelze vyloučit mylné určení onemocnění. Autoři navíc nemohli prokázat příčinnou souvislost ani potvrdit, že obě poruchy sdílejí stejnou mozkovou dráhu.
Co to znamená pro pacienty
Podle Barra není studie důvodem k panice, ale spíše k informovanému a obezřetnému přístupu.
„Doporučuji pacientům i lékařům, aby zůstali pozorní a při nových příznacích provedli přehodnocení,“ uvedl. „Zvláště pokud se objeví známky parkinsonismu nebo rané nemotorické symptomy.“
Zdůraznil, že úkolem lékařů je bedlivě sledovat detaily spánkových a pohybových potíží, všímat si změn, které mohou ukazovat na jinou diagnózu, a pravidelně pacienty přehodnocovat namísto předpokladu, že se jejich stav nezmění.
Pro pacienty je podle něj rozumné zůstat informovaní, včas hlásit nové příznaky a s lékařem průběžně hodnotit svůj zdravotní stav.
–ete–
