Nové vědecké poznatky ukazují, že sluneční světlo spouští klíčové antivirové, antioxidační a respirační účinky, které sahají mnohem dál než samotný vitamín D.
Zažili jste někdy kašel, který ne a ne ustoupit – takový, který každý den víc a víc svírá dýchání, až se člověk začne obávat, že skončí na pohotovosti? Než k tomu dojde, může existovat přirozený a často přehlížený způsob, jak návrat k normálnímu dýchání výrazně podpořit: každodenní vystavení se slunečnímu světlu.
Doktor Roger Seheult, lékař se čtyřnásobnou atestací v oboru interní medicíny, plicních onemocnění, intenzivní medicíny a medicíny spánku, zažil léčivý účinek slunečního světla na vlastní oči.
Během pandemie pečoval o pacienty s covidem-19, kteří byli v kritickém stavu a nebyli schopni dýchat bez lékařské pomoci. Po zařazení sluneční terapie se začali během několika dní znovu nadechovat samostatně.
„Dokázali jsme dostat člověka, který byl téměř připraven k intubaci (lékařský zákrok zavádějící trubici do těla, pozn.), úplně z kyslíku během pěti dní – což je nejrychlejší zotavení, jaké jsem kdy viděl,“ uvedl Seheult v rozhovoru s Brendonem Fallonem v pořadu „Vital Signs“.
Seheultovy úspěchy navíc nekončí u akutních případů. Jeden pacient s dlouhodobým covidem trpěl více než rok výraznou dušností – šlo o osm bodů z deseti na škále závažnosti. Vyzkoušel řadu léčebných postupů a podstoupil mnoho vyšetření, ale nic nepomáhalo. Pak dostal jednoduché doporučení: každý den strávit 20 až 30 minut venku na slunci.
O tři týdny později byly výsledky ohromující. Dušnost klesla na pouhé tři body z deseti – tedy téměř vymizela. Po takových proměnách začal Seheult sluneční expozici doporučovat téměř všem svým pacientům.
Obavy ze spálení kůže a rakoviny kůže přiměly mnoho lidí trávit více času uvnitř. Tím však mohou přicházet o zásadní zdravotní přínosy.
„Existuje mnoho studií… které ukazují, že lidé, kteří chodí ven, kteří se pohybují na slunci, skutečně žijí déle,“ uvedl Seheult.
Studie z Velké Británie a Švédska spojují vystavení slunečnímu záření se sníženou celkovou úmrtností – včetně úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a rakovinu.
Chybějící dílek: nejde jen o vitamín D
Přínosy slunečního záření se obvykle spojují s vitamínem D. Když však Seheult začal pacientům vitamín D podávat, očekávané výsledky se nedostavily. To ho přivedlo k otázce, zda sluneční světlo neovlivňuje zdraví ještě jinými mechanismy.
„Začal jsem přemýšlet, jestli není vitamín D spíš ukazatelem něčeho dalšího, co se v těle děje,“ řekl Seheult. „Možná existuje něco, co slunce dělá, a nemá to s vitamínem D nic společného. Možná působí úplně jiným způsobem, který lidskému tělu prospívá – a to rozhodně stojí za pozornost.“
Seheult zjistil, že sluneční záření může ovlivňovat organismus na mnohem hlubší, buněčné úrovni.
Jak sluneční světlo napájí naše buňky
Slunce vyzařuje několik typů světla – a každý má na tělo jiný účinek. Infračervené světlo, které vnímáme jako teplo, proniká hluboko do tkání a podporuje funkci buněk.
„Infračervené světlo hraje zásadní roli v tom, aby mitochondrie v našich buňkách – energetická centra buněk – pracovala bezchybně,“ vysvětlil.
Když mitochondrie fungují optimálně, produkují více melatoninu. Ten v těle působí jako antioxidant. Antioxidanty pomáhají organismu bojovat s oxidačním stresem, který může mitochondrie poškozovat a dále zhoršovat zdravotní stav.
„Srdeční choroby, cukrovka, obezita, demence, rakovina, dlouhý covid – všechny tyto problémy mají kořeny v oxidačním stresu mitochondrií,“ uvedl Seheult.
Melatonin však nebojuje pouze přímo s oxidačním stresem – pomáhá také regulovat další antioxidanty v těle. „Pokud chcete získat opravdu maximální přínos z antioxidantů, jasně, jezte borůvky… ale uvědomte si, že melatonin, který si tělo vytváří samo, je v tomto ohledu skutečně klíčový.“
Nestačilo by vzít si doplněk?
Mnoho lidí užívá melatonin v tabletách, ale ten nedokáže nahradit účinky, které má sluneční světlo.
Seheult vysvětlil, že perorální melatonin především signalizuje tělu, že je čas jít spát.
„Takže skutečně jediný okamžik, kdy byste měli melatonin užívat, je těsně před spaním.“
Za druhé, množství melatoninu, které tělo v noci přirozeně uvolní, je zanedbatelné ve srovnání s množstvím, jež vzniká přímo v mitochondriích. Proto Seheult doporučuje jako nejlepší způsob, jak zvýšit produkci melatoninu, právě pravidelnou expozici slunci.
„Neexistuje takové množství melatoninu v tabletě, které by dokázalo nahradit tento typ stimulace.“
Sluneční světlo: přírodní antibiotikum
Kromě infračerveného světla mají své léčivé vlastnosti i ultrafialové paprsky.
UV záření sice podporuje tvorbu vitamínu D, ale může také ničit bakterie způsobující onemocnění – lékaři na to přišli už před více než stoletím.
Dříve než se začala používat antibiotika, byla tuberkulóza – bakteriální infekce plic – prakticky rozsudkem smrti. Sanatoria ve Švýcarsku a Rakousku však využívala UV záření k léčbě pacientů. Nemocní byli převáženi do vysokohorských oblastí, kde se jejich stav překvapivě rychle zlepšoval.
Seheult uvedl, že vysoká nadmořská výška poskytovala dvě výhody: méně kyslíku, který bakterie tuberkulózy potřebují k přežití, a zároveň vyšší koncentraci UV záření. Zatímco infračervené světlo proniká atmosférou i oblečením, UV paprsky tak snadno neprojdou.
Pobyt ve vysoké nadmořské výšce, kde je atmosféra řidší, umožňuje intenzivnější působení UV světla, což léčivé účinky maximalizuje. Sanatoria, která tuto metodu využívala, hlásila velmi působivé výsledky.
Jak na slunce chytře
Spojení UV záření s poškozením kůže a rizikem rakoviny v mnoha lidech vyvolává obavy. Seheult však upozorňuje, že většina výzkumů zkoumala UV světlo odděleně, nikoli v kombinaci s infračerveným světlem, jak se přirozeně vyskytuje ve slunečním záření.
„Zjišťujeme, že když se blízké infračervené záření spojí s ultrafialovým světlem, má to zcela jiný účinek,“ uvedl Seheult. „Domnívám se, že tato dvě spektra jsou ve slunečním světle ‚zabalena‘ v optimální podobě, která tělu přináší maximální prospěch.“
Přesto Seheult varuje před nadměrnou expozicí, zejména u lidí, kteří nejsou zvyklí trávit čas venku. Solária, která vyzařují čisté UV světlo bez infračerveného spektra, nebo pobyt venku při extrémně vysokém UV indexu mohou být nebezpečné.
Chcete-li získat vyváženou „dávku“ slunečních paprsků, doporučuje vystavovat se slunci v určitých částech dne – například při východu nebo západu slunce.
„To jsou chvíle, kdy získáváme nejvíce infračerveného světla v poměru k UV. A právě tyto okamžiky jsou ideální pro lidi, kteří nejsou zvyklí chodit ven, aby začali budovat ochranné mechanismy své pokožky.“
Podle Seheulta přitom není nutné trávit na slunci dlouhé hodiny. Odkazuje na studii, v níž pouhých 15 minut denně v infračerveném světle přineslo příznivé výsledky u pacientů s covidem-19. „Kdybychom vědomě… každý den strávili na slunci jen o 20 až 30 minut více než dosud, výrazně by to podpořilo zdravotní přínosy, které se dnes snažíme pochopit.“
–ete–
