Francouzský soud poprvé potvrdil, že větrné elektrárny mohou způsobovat zdravotní problémy. Postižení hlásili bolesti hlavy, poruchy spánku a psychické potíže. Věda a úřady se však i nadále liší v názorech na příčiny a dlouhodobé důsledky.
Hlavní závěr rozsudku štrasburského soudu z listopadu 2025, jak uvedl francouzský deník Le Figaro, totiž je, že „větrné elektrárny mohou způsobit újmu na zdraví“.
Syndrom větrných elektráren
Žalobu podala žena z vesnice v regionu Somme, v jejíž blízkosti se nachází větrný park se dvanácti zařízeními. Soud zjistil, že provoz větrných elektráren je „přímou a jednoznačnou příčinou stresu a úzkostí postižených,“ uvádí se v rozsudku.
Právník žalobkyně, Philippe Bodereau, vyjádřil spokojenost s rozsudkem: „Poprvé je uznán vztah mezi provozem větrných elektráren a tělesnými i psychickými zdravotními problémy.“
Tento vztah je však stále sporný. Stížnosti postižených, označované jako „syndrom větrných elektráren“, rozdělují vědeckou obec. Někteří vědci považují existenci kauzálního vztahu za pravděpodobnou, jiní pochybují. Mezi často uváděné zdravotní problémy patří bolesti hlavy, tinnitus, závratě, poruchy spánku, úzkosti a problémy se soustředěním.
Žalobkyně, bývalá učitelka, žije se svým manželem od roku 1985 na venkově. Podle jejích údajů se příznaky objevily v roce 2009, současně s výstavbou větrného parku. Světla na stožárech – ve dne bílá, v noci červená – byla pro manželský pár tak rušivá, že občas zvažovali, že se přestěhují do jiného domu.
Infrazvuk pod 20 hertzů: citelný, ale neslyšitelný
Rušení mělo především akustický charakter, vysvětluje právník Philippe Bodereau. I když byl větrný park více než 500 metrů daleko, výrazně to žalobkyni zatěžovalo. Pro podporu této skutečnosti předložil Bodereau zprávu neurologa, který ženu vyšetřil. Ten konstatoval „bolesti hlavy, které postupně začaly dva až tři měsíce po výstavbě větrných elektráren a zmizely, když pacientka nebyla v jejich blízkosti, nebo když byla zařízení vypnuta“.
Bodereau také odkázal na výsledky vyšetření, které dokumentují dopady zařízení, a zdůraznil roli infrazvuku. Tyto zvuky jsou pod 20 Hz, a tedy nejsou pro člověka slyšitelné, ale lze je cítit.
Ochranná opatření, která provozovatel nechal na domě provést, nepřinesla žádné zlepšení. Soud přiznal ženě odškodné ve výši 8 300 eur, jejímu manželovi 5 000 eur.
Hodnocení infrazvuku francouzskými úřady zůstává zdrženlivé až skeptické. Národní akademie medicíny v roce 2017 uvedla: „Roli infrazvuku, který je často uváděn jako příčina, lze rozumně vyloučit.“
Francouzská agentura pro zdraví a bezpečnost v oblasti výživy, životního prostředí a práci (ANSES) podle aktuálních vědomostí nepovažuje za nutné změnit předpisy pro výstavbu větrných parků. Zároveň agentura přiznává, že „potenciální dopady infrazvuku a nízkofrekvenčních zvuků, které větrné elektrárny generují, byly dosud prozkoumány pouze v několika vědeckých studiích“.
Z tohoto důvodu ANSES doporučuje „pokračovat ve výzkumu vztahu mezi zdravím a expozicí infrazvuku i nízkofrekvenčním zvukům“.
Odborník požaduje dlouhodobé studie
Podle kritiků vzniká infrazvuk především pohybem rotorových lopatek větrných elektráren. Při prořezávání lopatek vzduchem dochází k tlakovým změnám, které se šíří jako zvukové vlny. Tyto vlny jsou pro lidské ucho neslyšitelné, ale mohou se šířit na velké vzdálenosti, jak uvádí odborný portál ingenieur.de. Dosud provedené studie však nedokázaly prokázat přímý vztah mezi infrazvukem a újmou na zdraví.
Frank Kameier, profesor pro tokové inženýrství a akustiku na Institute of Sound and Vibration Engineering na vysoké škole Düsseldorf, zdůrazňuje potřebu dlouhodobých studií. Krátkodobé vystavení zvuku ve studiích není podle něj dostatečné k odhalení možných efektů. Lékáři vědí, že zdravotní reakce na infrazvuk mohou nastat až po delší expozici.
Německý energetický koncern EnBW odmítá kritiku týkající se obvinění ze zdravotně škodlivých větrných elektráren. Na webových stránkách společnosti se uvádí, že větrné elektrárny jsou ve srovnání s jinými technickými nebo přírodními zdroji zvuku „relativně slabými zdroji infrazvuku“.
EnBW se odkazuje na měření provedená státní agenturou pro životní prostředí v Bádensku-Württembersku, podle nichž infrazvuk člověk nevnímá, pokud je vzdálen od zařízení více než 150 metrů. Při větších vzdálenostech mají jiné okolní zvuky infrazvuk překrýt „Z tohoto důvodu se nepředpokládá, že by infrazvuk způsobil rušivé účinky,“ uvádí společnost.
Informační dokument ministerstva životního prostředí Severního Porýní-Vestfálska potvrzuje, že větrné elektrárny ve výšce nad 300 metrů již nemají měřitelný vliv, co se týče infrazvuku. Zdravotní problémy se podle studií objevují pouze tehdy, když je infrazvuk přímo slyšitelný nebo citelný. Při úrovních přes 140 decibelů však mohou nastat bolesti, poškození sluchu a tlak v uších.
–etg–
