V srdci Istanbulu se před pěti sty lety odehrál příběh lásky, kdy ruténská otrokyně získala srdce sultána a proměnila osudy celé říše.
„Ach, má lásko, má měsíční záři, moje nejmilovanější sultánko…“ – takto oslovoval desátý sultán Osmanské říše svou milovanou Hürrem Sultan, známou jako Roxolana, sultánku a matku jeho šesti dětí.
Proslulý příběh lásky sultána a Roxolany se stal oblíbeným námětem literatury i filmu. Kdo byla však skutečná Roxolana?
Istanbul: Na sultánském dvoře
Píše se rok 1520. Po smrti svého otce, sultána Selima Chána, usedá na trůn šestadvacetiletý sultán Sülejman, později přezdívaný Nádherný nebo Zákonodárce. Nikdo tehdy netušil, že za jeho vlády dosáhne Osmanská říše vrcholu své moci ani že do jejích dějin výrazně zasáhne žena zcela nečekaného původu.
Z provincie Manisy přijíždí mladý sultán do paláce Topkapi spolu s blízkým přítelem Ibrahimem z Pargy a svou ženou, krásnou Mahidevran Gülbahar Sultan. Společně měli několik dětí, dospělosti se však dožil pouze jediný následník trůnu, princ Mustafa.
Jeho srdce nakonec patřilo jiné ženě, ruténské konkubíně a otrokyni, kterou ve své poezii oslavoval pod pseudonymem „Muhibbi“, tedy „milující“. Cit k ní byl natolik silný, že si ji vzal za manželku a udělil jí titul Haseki Sultan.
Z Ruthénie do Topkapi
Na území dnešní Ukrajiny, v okolí města Rohatyn v historické Ruthénii, odkud Roxolana pocházela, docházelo v 16. století k častým nájezdům krymských Tatarů. Při těchto nájezdech unášeli dívky a děti, které následně prodali jako otroky na trzích.
Stejný osud potkal i patnáctiletou Anastázii Lisowskou, někdy uváděnou jako Aleksandru, dceru ortodoxního kněze. Krymští Tataři ji odvlekli do přístavu Kaffa na Krymu, odkud byla lodí převezena do Istanbulu, města mešit na březích Bosporu. Podle některých pramenů byla přivezena do osmanského hlavního města jako dar krymského chána.
Nejpravděpodobněji ji na trhu v Istanbulu koupil Ibrahim z Pargy, kterého panovník jmenoval dozorcem svých komnat a královským sokolníkem. Zaujat mladou dívkou ji Ibrahim daroval svému příteli, sultánu Sülejmanovi.
Anastázie, Roxolana, nebo Hürrem?
Podle některých pramenů byl právě Ibrahim tím, kdo začal Anastázii nazývat Roxolanou. Jméno Roxolana znamená „Ruténka“ a používalo jej i několik evropských diplomatů.
Roxolana však sultána ani Ibrahima neokouzlila svou krásou. Ideál ženské krásy v renesančním Istanbulu byl odlišný, za krásné byly považovány vysoké, štíhlé tmavovlasé ženy. Roxolana byla naopak menšího vzrůstu a měla světlé, místy až rusé vlasy.
To, co na ni skutečně přitahovalo pozornost, byla její inteligence a živý duch. Přesto ji někteří označovali za „krásnou čarodějnici“, která dokázala sultána okouzlit.
Usměvavá a duchaplná dívka proto v harému dostala nové jméno, Hürrem, což v překladu z perštiny znamená „radostná“ nebo „ta, která se směje“.
Mezi zdmi harému
Brány do zlatého paláce Topkapi se před Roxolanou otevřely dokořán a jejím novým „domovem“ se stal harém.
Otrokyně a konkubíny nebyly do harému přivedeny pouze pro potěšení sultána. Mnohé z nich zde zastávaly různé služby a staraly se o chod harému. Jeden z příběhů o Hürrem vypráví, že v paláci pracovala jako pradlena a při práci si často zpívala. Sultán, který jednou náhodou procházel kolem, byl okouzlen jejím hlasem a dal se s Hürrem do řeči. Hürrem se sultána nezalekla a odpovídala mu s lehkostí a humorem.
Další příběh vypráví, že pokud byl sultán po společně strávené noci s konkubínou spokojen, obvykle ji odměnil. Často to byly krásné šaty či šperky. Hürrem však měla jiné přání, přístup do sultánovy soukromé knihovny.
Sultán si Roxolanu brzy velmi oblíbil, především díky její inteligenci. Učila se rychle, mluvila několika jazyky, mezi nimi i latinsky, krásně zpívala, tančila a ráda četla. Byla elegantní a pohybovala se s přirozenou grácií a lehkostí.
Haseki Hürrem Sultan: Sultánova nejmilejší
Hürrem se brzy stala sultánovou oblíbenkyní a trávila s ním většinu nocí. O rok později se jim narodil syn Šhezade Mehmed a Hürrem Hatun se stala Hürrem Sultan.
Se sultánem měla celkem šest dětí: pět princů, mezi nimi i budoucího sultána Selima II., a jednu dceru, sultánku Mihrimah. Hürrem Sultan se tak stala jednou z nejvlivnějších žen harému.
Nejzásadnější událostí však bylo její propuštění z otroctví a následný sňatek se sultánem Sülejmanem.
Za více než tři století vlády osmanské dynastie nebylo zvykem, aby si sultán vzal svou konkubínu za manželku. Sülejman však zůstal své sultánce věrný. Když do harému přicházely nové konkubíny, které se Hürrem nelíbily, posílal je z paláce pryč.
Spor sokolníka a ruténské otrokyně
Královský sokolník a dozorčí sultánových komnat Ibrahim z Pargy byl pro Sülejmana téměř jako bratr. Byl jeho blízkým rádcem, později se stal velkovezírem a oženil se se sultánovou sestrou Hatice Sultan.
Sultán trávil s Ibrahimem Pašou příliš mnoho času, což Hürrem nesmírně vadilo. Oba sdíleli velmi podobný osud, kdysi byli přivedeni na dvůr jako otroci, a přesto se z nich staly dvě z nejvlivnějších postav říše. Rivalita mezi nimi byla nevyhnutelná a soupeřili spolu o sultánovu přízeň.
Ibrahim Paša z Pargy byl později na sultánův rozkaz popraven. Mnozí věřili, že za tím stál vliv právě Hürrem Sultan, stejně jako za smrtí prince Mustafy.
Dědictví Roxolany
Z ruténské Roxolany se stala skutečná pravá ruka sultána. Získala si jeho důvěru natolik, že ji svěřil správu městské infrastruktury, včetně výstavby charitativních komplexů pomáhajících chudým, stejně jako mešit, nemocnic a hostinců pro poutníky. Zároveň se stala významnou patronkou umění.
Vynikala vzdělaností a aktivně se zapojovala i do diplomacie, dochovala se její korespondence s polským králem.
Ani po své smrti nepřestala narušovat tradiční zvyklosti Osmanské dynastie. Jejím přáním bylo spočinout po boku sultána, a tak byla v roce 1588 uložena do komplexu Sülejmanovy mešity, kde byl o osm let později pohřben i sám panovník. Příběh Roxolany, ženy, která přišla do Osmanské říše jako ruténská otrokyně, se zapsal do dějin. Z obyčejné dívky se stala sultánka, matka následníků trůnu a blízká rádkyně sultána. Její život byl spojen s láskou, mocí i intrikami paláce, příběhy však navždy zůstanou ve zlatých zdech Topkapi.
