Vlastnit méně věcí osvobozuje čas a energii, které můžeme využít k hlubšímu spojení se sebou samými, s ostatními i s naší vírou.

V posledních dvaceti letech jsme svědky rozkvětu minimalistického hnutí. Mnoho lidí přijímá život založený na vědomém vlastnictví, nezaplněných prostorech a klidu, který minimalistický přístup vytváří v jejich těle i mysli.

Nepořádek a hromadění věcí však zůstávají významným problémem. Ačkoliv má zahlcenost negativní fyzické i psychické důsledky, ve chvíli, kdy ji začneme ze svých životů a okolí vědomě odstraňovat, naše duševní zdraví se zlepší. Zároveň tím vytvoříme prostor pro hlubší spojení se sebou samými, s blízkými i s duchovními hodnotami.

„Nepořádek je nadbytek věcí, které společně vytvářejí chaotický a neuspořádaný životní prostor,“ vysvětlil v rozhovoru pro Epoch Times Joseph Ferrari, profesor psychologie na DePaul University.

Ferrari, který se zabývá psychologií nepořádku, jej odlišuje od chorobného hromadění (hoardingu). To je podle něj psychiatrickou poruchou doprovázenou obsedantním shromažďováním stejných předmětů, zatímco běžný nepořádek je širší a obecnější pojem.

„Chorobné hromadění je velmi vertikální – máte spoustu stejných věcí. Nepořádek je spíše horizontální – jde o jeho rozmanitost,“ uvedl. „Lidé s touto poruchou mají doma nepořádek, ale ne každý, kdo žije v nepořádku, musí být nutně chorobným sběratelem.“

Vliv nepořádku na váš mozek

Předměty, kterými se obklopujeme, ovlivňují mozek způsoby, o nichž většina lidí nikdy nepřemýšlí. Nepořádek činí naše prostředí vizuálně i mentálně složitým a nutí mozek zpracovávat informace, které nemají nic společného s aktuálně prováděným úkolem. Výsledkem je zvýšená kognitivní zátěž, horší soustředění, oslabené rozhodování a chronická duševní únava.

Výzkum provedený Institutem pro neurovědu na Princetonské univerzitě zjistil, že vizuální nepořádek soupeří o naši pozornost, což nám ztěžuje jasné a efektivní myšlení.

Studie Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA), která pozorovala rodiny v jejich domovech, odhalila, že neuklizené obývací prostory souvisejí s vyšší hladinou kortizolu. Tento jev byl patrný zejména u žen, které nepořádek vnímaly jako neustálou vizuální připomínku nedokončených úkolů.

Ferrari, coby komunitní psycholog, a jeho kolegyně Catherine Rosterová, psycholožka spotřebitelského chování, zkoumali koncept „psychologického domova“ – tedy pocitu, že váš životní prostor odráží to, kým jste, a poskytuje vám skutečné pohodlí.

„Čím větší nepořádek máte a čím více věcí vlastníte, tím slabší je váš pocit domova,“ poznamenal Ferrari.

Ve svém výzkumu Ferrari opakovaně zjišťuje, že lidé žijící v chaosu vykazují nižší míru štěstí a sníženou kvalitu života. Data jasně ukazují, že více věcí lidi šťastnějšími nečiní.

Proč stále nakupujeme

Kořeny moderního hromadění jsou relativně mladé. Spisovatel a minimalista Joshua Becker ve své nové knize „Uncluttered Faith: Own Less, Love More, and Make an Impact in Your World“ (Nezahlcená víra: Vlastnit méně, milovat více a ovlivnit svůj svět) uvádí, že konzumní způsob života má svůj původ ve 40. letech 20. století, tedy v období po druhé světové válce. Píše, že naše domy se zvětšily, zatímco rodiny se zmenšily. V současnosti vlastníme tolik věcí, že v průměrné americké domácnosti se odhadem nachází střízlivých 300 000 předmětů.

„Materiální statky jsou cenově dostupnější než kdy dříve, protože jsou přístupnější. Domnívám se také, že technologie udělaly vábení věcí ještě přitažlivějším,“ řekl Becker pro Epoch Times. „Algoritmy sociálních sítí velmi dobře vědí, co chceme a kdy nám to naservírovat.“

Tento mechanismus je částečně neurologický. Velká část moderní spotřební kultury je postavena na systému odměn v mozku. Nákup něčeho nového vyplavuje dopamin, neurotransmiter spojený s pocity potěšení, motivací, očekáváním a odměnou.

Tento účinek je však krátkodobý. Mozek se rychle přizpůsobí, pocit uspokojení vyprchá a my toužíme po dalším nákupu. Psychologové tento vzorec nazývají hédonická adaptace. Právě ona pomáhá vysvětlit, proč nám žádné množství nákupů nikdy nepřipadá dostatečné.

Zlepšení duševního zdraví

Minimalismus může zlepšit duševní zdraví mimo jiné tím, že nám umožňuje převzít kontrolu nejen nad fyzickým prostředím, ale také nad naší energií, zdroji, postoji a volbami, zdůraznil Becker. Místo bezcílného proplouvání životem můžeme činit rozhodnutí, která nás vedou směrem, jímž se skutečně chceme vydat.

Přenesení pozornosti od získávání majetku jinam uvolňuje energii k tomu, abychom zjistili, co nás skutečně naplňuje, co je pro nás důležité a jak chceme žít svůj život – a následně o tyto cíle usilovali.

K méně očekávaným přínosům skromnějšího vlastnictví patří skutečnost, že nám poskytuje čas a prostředky k tomu, abychom mohli štědřeji dávat, budovat hlubší vztahy s lidmi a nacházet smysl života.

Ačkoliv se to může zdát paradoxní, Becker upozornil, že když vlastníme méně, máme tendenci více dávat. „Jednou z největších radostí, které jsem po přijetí minimalismu poznal, byla možnost konečně obdarovávat druhé tak, jak jsem si vždy přál,“ napsal ve své knize.

Odstranění nepořádku vytváří prostor vně i uvnitř. Snižuje také fyzickou a duševní únavu, která pramení z péče o všechny věci, jež vlastníme.

„Každý předmět v naší domácnosti vyžaduje pozornost. Musí se čistit, udržovat, organizovat, opravovat, skladovat, stěhovat a nakonec i vyhazovat,“ dodal Becker. „Když se však zbavíme nánosů věcí, něco se změní. Dům působí lehčeji a my s ním.“

Spojení s tím, na čem záleží

Podle Ferrariho, který je zároveň katolickým jáhnem, přináší impuls darovat nepotřebné věci místo jejich vyhození vlastní odměnu.

„Jsou lidé, kteří nemají vůbec nic,“ připomněl. „Pokud vaše rodina danou věc nechce, v pořádku, vytvořte z ní odkaz. Pošlete ji dál, protože svět není jen o jednotlivci, ale o nás všech.“

Kromě přínosů pro duševní zdraví nám menší množství majetku pomáhá soustředit se na to podstatné. Mnozí z nás se domnívají, že vlastnit více je přesně to, co chceme a co nás učiní šťastnými, ale tohoto stavu nikdy plně nedosáhneme. Teprve když ze svých životů odstraníme zbytečné „věci“, začne se vytrácet nános a objevovat to, co je skutečně důležité.

Beckerovi minimalismus umožnil hlubší spojení s vírou, čemuž se věnuje ve své nejnovější publikaci.

„Každému, kdo chce růst ve své víře, v tom vlastnictví méně věcí pomůže,“ sdělil deníku Epoch Times.

Becker, který o minimalismu píše již téměř dvě desetiletí, naznačuje, že cílem není potlačit touhu, ale přesměrovat ji od předmětů k věcem, na kterých záleží – k lásce, spravedlnosti, soucitu a víře.

„Když se konzum stane součástí našeho srdce a života, ztrácíme příležitost k samotě, tichu a meditaci, protože samota je přesným opakem usilování o víc,“ uzavřel Becker. „Teprve když dokážu být spokojený s tím, co mám, mohu se trochu stáhnout do ústraní, být v klidu sám se sebou a najít onen vnitřní mír.“

–ete–