Nejlepší plány na hubnutí se zaměřují na vyváženou výživu a dlouhodobou udržitelnost, aby podpořily zdravé metabolické funkce.
Ozempic se stal jednou z nejpoužívanějších metod léčby obezity v moderní medicíně. Některým pacientům dokáže pomoci snížit tělesnou hmotnost až o 15 procent. Ve Spojených státech prudce získal na popularitě, přináší miliardové roční tržby a přitahuje pozornost lékařské veřejnosti i celebrit.
Za nadšením se však skrývá méně pohodlná pravda. Číslo na váze sice může rychle klesat, ale podle Dr. Jasona Funga, uznávaného specialisty na ledviny a autora bestselleru „The Diabetes Code“, který o tématu hovořil v pořadu Vital Signs, není každé hubnutí stejné.
Podle něj nejde jen o otázku, kolik kilogramů člověk dokáže zhubnout, ale především o to, jaký typ hmoty ztrácí – a zda si nižší váhu dokáže udržet.
Skutečný úspěch podle něj znamená spalovat nebezpečný tuk, zachovat svalovou hmotu a sílu, vyhnout se povolené kůži a vyzáblému vzhledu obličeje, kterému se říká „ozempicový obličej“, a budovat dlouhodobé metabolické zdraví – nikoli jen honit dočasné číslo na koupelnové váze.
Jak Ozempic působí
Ozempic obsahuje semaglutid, který patří do skupiny léků označovaných jako agonisté receptoru GLP-1. Zkratka GLP-1 znamená glukagonu podobný peptid 1, hormon, který pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a chuť k jídlu. Tím, že semaglutid tento hormon napodobuje, může po jídle zvyšovat pocit sytosti, takže mnoho lidí přirozeně jí méně a snižuje příjem kalorií.
„GLP-1 navozuje pocit sytosti,“ vysvětlil Fung. Lék také zpomaluje vyprazdňování žaludku a ovlivňuje oblasti mozku odpovědné za regulaci chuti k jídlu. Jako vedlejší účinek může vyvolávat mírnou nevolnost, což vede k pomalejšímu vstřebávání potravy a tlumenější inzulinové odpovědi.
Pocit hladu vede lidi k tomu, že přijímají více kalorií, což může způsobovat přibývání na váze. „Pokud tedy neovlivníte hlad, neovlivníte ani kalorie, protože právě tam je svým způsobem kořen celého problému. A proto je Ozempic užitečný při hubnutí,“ podotkl.
Tím, že Ozempic snižuje hlad, pomáhá lidem jíst méně a přímo zasahuje jednu z hlavních příčin přibývání na váze. Zároveň to vysvětluje, proč se po vysazení Ozempicu hlad vrací a často vede k opětovnému nárůstu hmotnosti.
Ne každé hubnutí je stejné
Jádrem Fungovy kritiky je rozlišení, které běžné přístupy k hubnutí často přehlížejí: zdravotní dopad hubnutí výrazně závisí na tom, odkud ztracená hmota pochází. Fung rozlišuje dva typy tělesného tuku: podkožní a viscerální.
Úbytek tuku
Podkožní tuk se nachází pod kůží a je poměrně neškodný, protože je uložen tam, kde má být. Viscerální tuk se naproti tomu hromadí kolem vnitřních orgánů, například jater, a z metabolického hlediska je mnohem nebezpečnější. Silně souvisí s inzulinovou rezistencí, diabetem 2. typu, kardiovaskulárními onemocněními a ztukovatěním jater.
Viscerální tuk se obvykle hromadí v oblasti břicha. „Tuk, který je uložen v játrech a orgánech, tam být nemá,“ konstatoval Fung. „Játra nejsou určena k tomu, aby ukládala tuk. Právě tento tuk je tedy velmi nebezpečný, zatímco podkožní tuk ve skutečnosti nijak zvlášť nebezpečný není,“ dodal.
Rychlé hubnutí může často omezit podkožní tuk – vrstvu pod kůží, která dodává obličeji i tělu plnost. Když k tomu dojde rychle, může člověk působit vyhuble nebo propadle. Tento jev se běžně označuje jako „ozempicový obličej“.
Spoléhání se na léky při hubnutí podle Funga pacientům neumožňuje ovlivnit, odkud bude jejich tělo tuk čerpat. To vede ke dvěma běžným důsledkům: „Zaprvé dochází k úbytku podkožního tuku, což vám způsobí ten ozempicový obličej. A zadruhé nespalujete přebytečné bílkoviny, takže kůže začíná být povislá.“ Ozempic vám navíc neřekne, jaké potraviny byste měli jíst ani co je zdravé a co ne, poznamenal.
Úbytek svalů
Potlačení chuti k jídlu vyvolané Ozempicem může vést také k úbytku svalové hmoty. Část problému podle Funga spočívá v tom, jak lék působí: zvýšením hladiny GLP-1 navozuje silný pocit sytosti. Když se lidé cítí plní, mohou se začít vyhýbat potravinám bohatým na bílkoviny a tuky – tedy jídlům, která aktivují hormony sytosti – a místo nich sahat po ultrazpracovaných sacharidech, které zasytí méně.
„Můžete nakonec výrazně zhubnout, ale nebude to dobré hubnutí. Můžete se například během své ozempicové fáze dostat k tomu, že ztratíte hodně svalů, protože prostě nejíte dostatek bílkovin. Takže ano, může to mít i velmi špatné dopady.“
Svaly podporují sílu, držení těla, pohyb, kontrolu hladiny cukru v krvi i zdravé stárnutí. Pokud plán na hubnutí připraví člověka o příliš mnoho svalové hmoty, může být sice lehčí, ale méně zdravý.
Váha se po vysazení Ozempicu často vrací
Lidé, kteří se při hubnutí spoléhají na Ozempic, často pociťují jen dočasný přínos, konstatoval Fung.
Studie naznačují, že lidé, kteří lék přestanou užívat, mohou během jednoho roku znovu nabrat přibližně 60 procent ztracené hmotnosti. Tento vzorec opětovného přibírání je natolik častý, že jej lze považovat za běžný standard. „Když ho vysadí, v podstatě znovu naberou veškerou váhu,“ podotkl Fung.
Přičítá to do značné míry nedostatečnému poučení během léčby. Mnoho pacientů podle něj dostává jen minimální nebo vůbec žádné vedení v oblasti výživy, zdravých návyků či dlouhodobého udržení váhy. Jejich zkušenost se místo toho omezuje na pětiminutový online rozhovor bez skutečného lékaře – v podstatě s botem, což pak představuje veškerou jejich lékařskou i výživovou podporu.
Když pacienti lék vysadí a vedlejší účinky, například nevolnost, odezní, chuť k jídlu se vrátí, aniž by měli jakýkoli rámec, jak s ní zacházet. „Nevěděli, jak se s tím vypořádat,“ vysvětlil Fung a poznamenal, že většina lidí se jednoduše vrátí ke svým předchozím stravovacím vzorcům a životním návykům.
Ve vzácných případech si někteří lidé během léčby osvojí zdravější návyky a podaří se jim nižší váhu udržet. Realisticky vzato však podle něj většina lidí znovu nabere veškerou váhu.
Ozempic při diabetu 2. typu
Ozempic hraje důležitou roli v léčbě diabetu 2. typu, zejména u pacientů, kteří tímto onemocněním trpí řadu let, užívají více léků a mají výraznou nadváhu. Ve své praxi jej Fung předepisuje u závažnějších případů a vždy jej kombinuje s výživovým vedením zaměřeným na kvalitní bílkoviny, zeleninu a tuky, nikoli na průmyslově zpracované potraviny a slazené nápoje.
Dlouhodobé užívání je však pro většinu lidí náročné. Vedlejší účinky, zejména přetrvávající nevolnost, bývají často příliš obtížně snesitelné. „Rok to možná zvládnete, když hubnete a lidé vás chválí,“ řekl Fung, „ale o pět let později, když novost vyprchá a vy pořád cítíte nevolnost, je to mnohem těžší.“
Data z běžné praxe, zachycená v systematickém přehledu a metaanalýze publikované v časopise „Journal of Managed Care & Specialty Pharmacy“, tuto obtížnost potvrzují: po jednom roce dodržuje léčbu léky ze skupiny GLP-1 užívanými při obezitě pouze asi 27 procent pacientů, u semaglutidu se uvádí přibližně 47 procent. U svých méně zdravých pacientů se Fung často snaží, aby v léčbě pokračovali, místo aby ji ukončili, většina ji však nakonec kvůli vedlejším účinkům vysadí.
„Většina lidí u toho nakonec nezůstane,“ poznamenal, „protože vedlejší účinky jsou při dlouhodobém užívání poměrně obtížně snesitelné.“
Výživové alternativy, které spolupracují s hormony
Jako alternativu k hubnutí závislému na lécích Fung upřednostňuje udržitelnější strategie, které cílí na viscerální tuk, zachovávají svalovou hmotu a minimalizují povolenou kůži.
Jedním z přístupů, na které často poukazuje, je nízkosacharidová strava. Ta podle něj přirozeně zvyšuje hladinu GLP-1 – téhož hormonu sytosti, který Ozempic napodobuje – zejména pokud obsahuje dostatek bílkovin, zdravých tuků a vlákniny. Tyto složky zároveň snižují hladinu inzulinu a vyváženějším způsobem omezují hlad. Na rozdíl od rafinovaných sacharidů a nezdravých průmyslově zpracovaných potravin, které téměř nevysílají signály sytosti, skutečné potraviny pomáhají jíst méně, aniž by měl člověk pocit odříkání.
„Pokud jíte nízkosacharidovou stravu, jíte více bílkovin, tuků a potravin, které budou stimulovat větší tvorbu tohoto GLP-1, a tím navodí větší sytost a dlouhodobě vás povedou k tomu, že budete jíst méně,“ upřesnil Fung.
Pomoci může také vláknina, protože podporuje signály sytosti ve střevech. Když se vláknina v tlustém střevě rozkládá, vznikají mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které podle Funga mohou pomáhat stimulovat uvolňování GLP-1. Dobře sestavený jídelníček tak může spolupracovat s tělesným systémem regulace chuti k jídlu, místo aby proti němu bojoval.
Přerušovaný půst naproti tomu vyvolává odlišnou hormonální odpověď – snižuje hladinu inzulinu a podle Funga podporuje tělo v tom, aby nejprve spalovalo hluboko uložený viscerální tuk.
Fung popisuje povolenou kůži spíše jako problém bílkovin než tuku. Kůže a pojivová tkáň jsou tvořeny bílkovinami, takže pouhý úbytek tuku přebytečnou kůži neodstraní. Půst podle něj aktivuje autofagii, tedy buněčný „úklidový“ proces, který pomáhá rozkládat poškozené bílkoviny a buněčné složky.
Půst také zvyšuje hladinu růstového hormonu, který při hubnutí pomáhá chránit svalovou hmotu. „Zvyšujete hladinu růstového hormonu na velmi vysokou úroveň,“ uvedl Fung. „To pomáhá bránit právě tomuto druhu úbytku svalů.“
Půst snižuje hladinu inzulinu, což cílí především na viscerální tuk, a současně spouští autofagii, která pomáhá rozkládat nadbytečné bílkoviny v kůži a pojivové tkáni.
Cílem není jedna dokonalá dieta pro všechny. Cílem je způsob stravování, který snižuje hlad, podporuje svalovou hmotu a je dlouhodobě udržitelný – tedy faktory, díky nimž má hubnutí větší šanci vydržet.
Vyvážený pohled na Ozempic
Ozempic změnil debatu o obezitě. Donutil lékaře i veřejnost brát biologii chuti k jídlu vážně a přinesl vědu o hubnutí do hlavního proudu medicíny.
Fung uznává, že Ozempic může být pro určité pacienty cenný – pro lidi s těžkou obezitou, dlouhodobým diabetem 2. typu, velmi vysokou hladinou inzulinu nebo komplikacemi, jako je ztučnění jater a onemocnění ledvin – zejména tehdy, když samotné změny stravy a životního stylu nestačily.
I v těchto případech doporučuje kombinovat lék s řádným poučením o zdravém stravování, zaměřeným na bílkoviny, zeleninu a zdravé tuky, aby si pacienti mohli budovat trvalé návyky v době, kdy mají hlad pod kontrolou.
„Naděje spočívá v tom, že lék potlačí hlad natolik, abyste mohli změnit své návyky, své nastavení mysli a svůj život – například se začít více hýbat,“ řekl.
Ozempic podle Funga vyvolává „suprafyziologický“ účinek na GLP-1 – tedy účinek, který dalece přesahuje to, čeho lze přirozeně dosáhnout jídlem. Zatímco bílkoviny, tuky a vláknina zvyšují GLP-1 a pocit sytosti jen mírně, lék tyto účinky dramaticky zesiluje. To pomáhá vysvětlit jeho výrazný dopad na chuť k jídlu a tělesnou hmotnost.
U mladších nebo jinak zdravých lidí, kteří chtějí zhubnout jen několik kilogramů, však rizika pravděpodobně převažují nad skromným a dočasným přínosem.
„Nejsem proti tomu,“ podotkl. „Problém je v tom, že v medicíně vždy záleží na poměru rizik a přínosů. … Má to svůj čas a místo. A když ten čas a místo nastanou, přínosy převáží rizika.“
–ete–
