Evropský sociální fond patří mezi nejvýznamnější nástroje Evropské unie na podporu zaměstnanosti, sociálního začleňování a pomoci znevýhodněným skupinám obyvatel. V době rostoucích výdajů na obranu, konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost však stále častěji zaznívá otázka, zda budou mít sociální fondy v EU dost peněz.
Například Slovensko dlouhodobě zápasí s komplikovaným čerpáním eurofondů, mnoho regionů čelí nadměrné byrokracii. Kritici tvrdí, že namísto strategických investic často dochází jen k „projídání“ evropských peněz bez dlouhodobého systémového efektu.
O tom, jak by měla vypadat reforma Evropského sociálního fondu po roce 2027 a proč je decentralizace eurofondů za jedna z klíčových podmínek jejich efektivního využívání deník Epoch Times Slovensko hovořil se slovenskou europoslankyní Miriam Lexmannovou (KDH/Evropská lidová strana).
Epoch Times Slovensko: V EU roste tlak na financování obrany, bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Má podle vás Evropský sociální fond stále dostatečně silnou politickou podporu, nebo očekáváte jeho relativní oslabení ve prospěch obrany, infrastruktury a průmyslu?
Miriam Lexmannová: Ta obava tu je, protože Evropská unie si samozřejmě stanovuje priority podle toho, co je nejdůležitější. Konkurenceschopnost je v současnosti tématem číslo jedna i pro země, které se nám v podstatě skládají na eurofondy, takže z tohoto pohledu je velmi těžké je přesvědčit, aby nám nadále dávaly peníze na sociální oblast, kde jsme celé roky nebo desetiletí, dá se říci, prostředky projídali a neinvestovali je do nějakých efektivních sociálních systémů.
Takže naše argumentace je v tomto směru velmi slabá, nebo velmi obtížná, protože se nás mohou zeptat: co jste dělali dvacet let? Dvacet let vám přispíváme na sociální oblast, kde jsme po vás požadovali, abyste si nastavili efektivní systémy, které už mohou fungovat samostatně. Snažím se dělat všechno pro to a podařilo se mi přesvědčit Evropský parlament, aby Evropský sociální fond zůstal samostatným fondem, aby byl jednou z priorit a aby v něm bylo dostatečné množství peněz.
V Evropském parlamentu se mi to podařilo, ale samozřejmě do dalšího vyjednávání vstupují i členské státy a Evropská komise, kde je pozice taková, že chtějí upřednostnit konkurenceschopnost a odolnost, kterou bych ani nenazývala obranou.
Vybojované prostředky bychom měli využít na efektivní nastavení systémů a eurofondy neprojídat tak, jak jsme to dělali dosud. Protože v opačném případě si myslím, že jde o poslední období, kdy Slovensko může ještě počítat s tím, že bohatší evropské země budou přispívat na naše sociální systémy.
Všeobecně však podle kritiků mnoho sociálních projektů přispívá k nesamostatnosti občanů a jejich závislosti na státu. Nevyřešila by se situace lépe snížením byrokracie, nižšími daněmi a vytvořením příznivějšího prostředí pro malé a střední podnikatele namísto sociálních programů?
První věc je, že sociální politika má fungovat tak, že lidem nedáme rybu, ale naučíme je ryby chytat, abychom je vytrhli z těžkého sociálního zázemí a dali jim budoucnost a možnost posunout se dopředu i ekonomicky.
Druhá věc je, že je velmi důležité, aby sociální politika fungovala tak, že se vytváří co nejblíže člověku. Pro KDH je prioritou přesunout více finančních prostředků i řízení eurofondů přímo do regionů, aby mohly rozhodovat podle vlastních priorit. Byrokracie na ministerstvech a agenturách, které mají na starosti celostátní řízení eurofondů, zůstala, což samozřejmě vytváří velké problémy.
Mohu uvést příklad, na kterém je to krásně vidět. Realizují se přeshraniční projekty například s Polskem, které je ve stejné Evropské unii, takže má stejné legislativní požadavky ze strany Evropské komise na využívání a dokládání evropských fondů jako Slovensko.
Jenže zatímco náš starosta musí ke své části projektu odevzdat jeden a půl metru vysokou hromadu papírů a pak nekonečné měsíce, někdy až roky čeká na schválení, na druhé straně polský starosta přijde s jedním listem A4, může okamžitě začít čerpat prostředky a vyúčtování předkládá až po realizaci projektu.
Už samotný začátek je tedy naprosto odlišný a pak vidíme, že zatímco náš starosta poklepává na základní kámen a oznamuje zahájení stavby, polský už stříhá pásku u dokončeného projektu.
To je ukázka toho, jak lze ve stejném prostředí a za stejných podmínek, které nám stanovuje Evropská unie, čerpat prostředky efektivně. A když to přeneseme do sociální oblasti – pokud nemáme vizi, pokud se rozhoduje špatně, byrokraticky a nekonečně dlouho, pak se situace člověka v nouzi ještě zhoršuje, než se k němu pomoc vůbec dostane. Právě zde potřebujeme efektivitu a jasnou systémovou vizi, jak chceme lidem v těžké situaci pomáhat, a ne systém nastavený tak, že jim budeme pravidelně dávat rybu, která navíc občas chybí právě kvůli pomalému čerpání eurofondů.
Pokud byste mohla navrhnout ideální podobu Evropského sociálního fondu (ESF) pro období 2027–2034, jak by podle vás vypadal? Které prvky byste posílila a které omezila?
Určitě by bylo dobré provést reformu tak, abychom ty peníze neprojídali, ale využili je na jasnou reformu sociálního systému, který bude efektivní a dokáže člověka zachytit co nejdříve a účinně mu pomoci dostat se z těžké sociální nebo jiné životní situace.
V současnosti se uvažuje o tom, že i u eurofondů v rámci Evropského sociálního fondu budou nastaveny určité milníky, které budou muset členské státy plnit. Například pro mě a pro KDH by problém spočíval v tom, že bychom se mohli stát vazaly možná neschopné vlády, která neumí provést reformy tak, aby prostředky skutečně využila a pomohla člověku.
Příkladem je reforma posudkové činnosti v rámci Plánu obnovy, která měla zlepšit určování stupně odkázanosti lidí se zdravotním znevýhodněním. Reformu jsme provedli, ale systém dnes funguje ještě hůře než dříve. Lidé čekají celé měsíce na stanovení stupně odkázanosti. Máme zde rodiny pečující o člověka s velmi vážným zdravotním znevýhodněním, které bez posudku nemohou získat potřebnou státní pomoc.
Tuto reformu jsme nastavili tak, že „operace se sice podařila, ale pacient zemřel“. Reformou jsme jednoduše ještě zhoršili výchozí situaci a takovýmto způsobem se nedopracujeme k vytvoření udržitelného a životaschopného systému sociální pomoci tak, aby občan tuto pomoc skutečně pocítil a aby mu pomohla v těžké situaci.
Mnohé regiony tvrdí, že mají svázané ruce a o prioritách se rozhoduje příliš centralizovaně na úrovni vlády. Měly by mít samosprávy a regiony větší autonomii při využívání ESF?
Ano, je to mojí prioritou a snažím se to dostat i do legislativy v příštím víceletém finančním rámci, tedy do dalšího balíku eurofondů, který budeme čerpat od roku 2028, aby regiony získaly větší část finančních prostředků.
Například v Polsku to bylo u plánu obnovy až téměř 90 procent a u klasických strukturálních fondů je to více než 50 procent prostředků, které jsou přesunuty přímo do regionů, a vidíme, že to funguje. Do regionů však musí být přesunut i management. Stát by měl stanovit pouze základní rámec priorit a následně by už jednotlivé projekty v oblasti poskytování sociálních služeb, pokud hovoříme například o Evropském sociálním fondu, měly být v kompetenci regionů, které si nastaví vlastní priority.
Tím, že se vše bude nastavovat blíže člověku, dokážou lépe určit, co je nejdůležitější a kde mohou občanům žijícím v regionu pomoci nejefektivněji.
Slovensko bývá často kritizováno za pomalé a neefektivní čerpání eurofondů. Vidíte problém více v Bruselu, ve slovenské administrativě, nebo v politické kultuře? Myslíte si, že k propadání eurofondů může docházet i záměrně?
Nevím, zda záměrně. Pokud to vezmeme například z pohledu eurofondů, které se někde ztratí nebo jsou využity na věci připomínající korupční schémata, pak je problém určitě v tom, že jsme nenastavili kontrolní mechanismy, které by zabránily tomu, aby byly evropské prostředky nějakým způsobem zneužívány nebo využívány neefektivně.
Co se týče politické kultury, problém je bezpochyby ve způsobu, jakým jsme nastavili byrokratické procedury při čerpání eurofondů. Radujeme se z toho, že je utratíme, místo abychom je strategicky investovali.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
