Komentář
Přestože čínští výrobci dokázali v roce 2025 nahradit ztráty ve Spojených státech zatížené cly na trzích v Evropě a jinde, lidé na těchto nových trzích nyní začínají vzdorovat záplavě čínského zboží a vlivu.
Tato rostoucí nevraživost vůči obchodu s Čínou se bude rozvíjet postupně, ale do roku 2027 by mohla pro čínský export představovat vážný problém. Vzhledem k obsahu nedávného pětiletého plánu Pekingu bude mít Čína s přizpůsobením se tomuto měnícímu se prostředí značné potíže.
Kořeny čínských problémů leží v samotné Komunistické straně Číny (KS Číny) a její posedlosti výrobou na úkor spotřeby. Protože tyto politiky dlouhodobě vytvářejí výrobní přebytek, který domácí trh nedokáže absorbovat, je Čína již dlouho závislá na exportu jako zdroji růstu, a je proto zranitelná vůči politikám přijímaným v zahraničí.
Bezprostřednější příčinou čínských problémů je skutečnost, že americký prezident Donald Trump zvolil politiku namířenou proti obchodu s Čínou, konkrétně, i když ne výhradně, vysoká cla na čínské zboží prodávané ve Spojených státech. Tato cla vymazala konkurenční výhodu Číny – nízké náklady a ceny – a v průběhu roku 2025 podle amerického ministerstva obchodu klesl vývoz čínského zboží do Spojených států asi o 44 procent.
Protože Spojené státy byly největším obchodním partnerem Číny, propad prodejů v Americe přivedl čínskou exportně orientovanou ekonomiku k zoufalému hledání náhrady, kterou loni našla díky masivnímu pronikání do Evropy a takzvaného globálního Jihu. Celkový odbyt čínských výrobků v Evropě vzrostl v roce 2025 přibližně o 8,4 procenta. Vývoz automobilů do Evropy, kde má Čína obrovský přebytek výroby elektromobilů, vzrostl asi o 26 procent.
Prodeje do zemí globálního Jihu, včetně států zapojených do iniciativy Pás a stezka, vzrostly natolik prudce, že tento region nyní odebírá o 50 procent více čínských výrobků než Spojené státy a Evropská unie dohromady. Nahrazení bylo tak úplné, že Čína zakončila rok rekordním obchodním přebytkem ve výši odpovídající 1,2 bilionu dolarů. Přestože tato náhrada poskytla Pekingu důvod k chlubení, zanechala po sobě v Evropě i ve zbytku světa značnou nespokojenost.
Na globálním Jihu má odpor dvě složky. Jednou z nich je ochrana začínajících průmyslových odvětví, která jen obtížně konkurují záplavě levného čínského dovozu. Indonésie například zvažuje omezení právě z tohoto důvodu, stejně jako Mexiko, Thajsko, Malajsie, Indie a další země. Některé už zavedly cla a další obchodní omezení. Jiné zatím tak daleko nezašly, ale všechny prosazují potřebu omezit obchod s Čínou.
Pro země globálního Jihu má tato otázka i druhou složku, která přesahuje samotný nárůst dovozu. Velkou část problému představují čínské investice, někdy motivované hledáním levnější pracovní síly, ale také snahou obejít americká cla na výrobky vyrobené v Číně. Tyto přesunuté čínské provozy nejenže dovážejí velké množství součástek a materiálů z Číny namísto od místních výrobců, ale zároveň blokují růstové příležitosti domácích firem. Navíc mohou mařit politiku místních vlád v oblasti znečištění a ekologických opatření.
Výroba oceli nabízí jeden příklad, který ilustruje širší povahu obav a odporu vůči čínskému vlivu. V jihovýchodní Asii místní výrobci oceli dlouhodobě upřednostňují technologii elektrických obloukových pecí, zatímco čínské podniky dávají přednost více znečišťující technologii vysokých pecí s vysokými emisemi uhlíku. Jde pouze o jedno odvětví, ale stejný vzorec se opakuje v celé řadě dalších případů a žene tyto země k přijímání průmyslových politik, které mají tendenci ještě více posilovat odpor globálního Jihu vůči vazbám na Čínu.
Mezitím se na druhé straně světa také Evropa, a zejména Německo, začíná probouzet k nebezpečím plynoucím z obchodu s Čínou. EU na konci roku 2025 zavedla desetiprocentní clo na elektromobily vyrobené v Číně a vyšší odvody na čínské baterie. Rovněž snížila na polovinu objem bezcelní oceli povolené pro dovoz do regionu a pod vedením Francie zvažuje přísnější omezení obchodu s Čínou. Jedním z nejvýmluvnějších projevů evropského obratu je nové hodnocení, které nyní koluje v Německu, ekonomické velmoci kontinentu.
Významný think tank Centrum pro evropskou reformu stojí v čele tohoto přehodnocování evropské obchodní politiky. Jasně upozorňuje na nebezpečí, která čínská konkurence představuje pro Německo i Evropu. Připomíná představitelům, že takzvaný „Čínský šok 1.0“ vedl ke ztrátě 2,5 milionu pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu ve Spojených státech a vyprázdnil města napříč někdejším průmyslovým Středozápadem, a poukazuje na to, že nový pětiletý plán Pekingu vystaví „průmysl a pracovní místa po celém světě riziku“ a zvláště Německu vnucuje „Čínský šok 2.0“.
Výslovně upozorňuje, že součást plánu Pekingu nazvaná „10 000 malých obrů“ zjevně míří na proslulý německý „Mittelstand“, tedy klíčovou síť středně velkých průmyslových dodavatelů. Kromě nedávno zavedených omezení think tank doporučuje, aby Berlín podpořil Francii v jejím úsilí v rámci Mezinárodního měnového fondu a skupiny G7 sdružující nejvyspělejší ekonomiky světa vyvíjet tlak na Čínu, aby omezila svůj exportní tah, upravila podhodnocený kurz jüanu a opustila svůj „jednostranný obchodní model“.
Není pochyb o tom, že Evropě i globálnímu Jihu bude nějakou dobu trvat, než plně zareagují na své obavy. Čínská dominance může v roce 2026 vypadat podobně jako v roce 2025. Do konce letošního roku a rozhodně do roku 2027 však tyto reakce začnou ukrajovat z růstu čínského exportu a vzhledem k exportně orientované povaze čínské ekonomiky také z celkového tempa růstu Číny.
Pozoruhodné na celém tomto obrazu je, že Peking se zdá být bez starostí, nebo si svět možná neuvědomuje důsledky. Jeho pětiletý plán nadále tlačí výrobní kapacity daleko za hranice domácích čínských potřeb, čímž činí ekonomiku ještě závislejší na exportu a tím i ještě více závislou na politikách stanovovaných jinde –v Bruselu, ve Washingtonu, a v zemích globálního Jihu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
