Být dámou má jen málo společného s bohatstvím či společenským postavením. Podstatné jsou úcta, integrita a noblesa.
Pro mnoho lidí je tato otázka spletí nejrůznějších nástrah a komplikací, podobně jako když Winston Churchill popsal ruské geopolitické ambice jako „hádanku zahalenou tajemstvím uvnitř záhady“.
Určité tradiční projevy společenského chování nám poměrně snadno umožňují rozpoznat gentlemana – alespoň jako výchozí bod pro definici a další úvahu. Gentleman například ve veřejné dopravě vstane a nabídne své místo starší ženě nebo těhotné mamince. Podrží ostatním dveře kavárny. Uvnitř nabídne své společnici místo s nejlepším výhledem do místnosti. Při pozdravu přítele či neznámého člověka povstane.
U žen je to jiné. Když projevují stejnou ohleduplnost, bývají častěji označovány za milé nebo zdvořilé než za dámy. Samotné slovo „dáma“ se dnes ve společnosti používá mnohem méně než výraz „gentleman“. Spisovatelka a módní návrhářka Marisa Pereiraová v článku „Kdy je žena ‚dámou‘?“ upozornila, že naše kultura odsunula slovo „dáma“ stranou, protože získalo „pejorativní nádech“, zejména když se používá jako neformální a často nevlídné oslovení ženy: „Promiňte, dámo, ale spletla jste si číslo.“
Současně často čteme či slýcháme, že rytířskost a gentlemanské chování jsou mrtvé, přestože se s jejich projevy mnozí z nás setkávají v každodenním životě. Co se však stalo s dámou? Zmizela snad spolu s vějíři a slunečníky? A má dnes vůbec ještě něco znamenat být dámou?
Věrohodná odpověď
Pereiraová se narodila v Británii a žila také v Indii a na Blízkém východě, většinu dospělého života však strávila jako občanka Spojených států.
„Musím přiznat, že se vnitřně otřesu, když o mně lidé mluví jako o ‚ženě‘ namísto ‚dámy‘,“ napsala.
Při hledání vhodné definice slova „dáma“ se vydala na internet, který podle jejího trefného popisu „překypuje argumenty pro i proti“. Mezi nalezenými definicemi se objevovaly například „dobře vychovaná a ohleduplná žena s vysokými nároky na slušné chování“, „kultivovaná žena s jemnými způsoby“ či „ženský protějšek gentlemana“.
Pereiraová však s těmito popisy nebyla spokojena, a proto vytvořila vlastní definici:
„Být dámou znamená chovat se způsobně a zdrženlivě, což vyžaduje sílu, protože takové jednání odporuje přirozenému sklonu dávat volný průchod všem našim nízkým myšlenkám, emocím a projevům. Bez této zdrženlivosti ztrácíme tajemství a každý může nahlédnout přímo do naší obnažené duše.“
Ačkoli tato definice zatím postrádá konkrétní příklady, přibližuje nás k odpovědi na původní otázku.
Pereiraová navíc přináší k tomuto tématu jedinečnou osobní zkušenost. Když ji znepokojovalo, že pro svou čtrnáctiletou dceru nedokáže najít vhodné, ale zároveň stylové oblečení do kostela – jinými slovy oblečení hodné mladé dámy –, založila vlastní módní značku Michaela-Noel.
Konkrétní znaky
U dalších autorů a poradců nacházíme konkrétnější příklady, které Pereiraové obecnou definici doplňují. Lektorka etikety Candace Smithová v článku „Jak být dámou v 21. století“ píše, že dnešní dáma stejně jako její předchůdkyně ví, jak se představit ostatním a jak uspořádat večírek či večeři. Ví, „kdy říci svůj názor a jak jej vyjádřit“, jak se vhodně obléci pro danou příležitost, jak „žít čestně“ a jak „se k ostatním chovat tak, jak by si přála, aby se chovali k ní – s úctou“.
Judith Martinová, známější pod jménem Miss Manners, ve svých knihách a článcích rovněž zdůrazňuje úctu k sobě samé i k ostatním jako jeden z určujících znaků dámy. Dáma například ví, jak zachovat slušnost, když se rozhovor vyhrotí, jak odmítnout pozvání, aniž by někoho ranila, a jak se důrazně ohradit proti povýšenému jednání, ať už je jeho příčinou její pohlaví nebo společenské postavení.
Když jsem se jedné přítelkyně zeptal, co si o tomto tématu myslí, okamžitě odpověděla, že žádná dáma by neměla používat „sprosté výrazy“. Jako příklad uvedla bývalou televizní moderátorku, která se později stala autorkou podcastu. Obléká se vkusně a na první pohled působí jako dáma – dokud nezačne své komentáře prokládat vulgaritami.
Když moje přítelkyně hovoří s muži, říká, že zpravidla velmi rychle vycítí její nesouhlas s hrubými výrazy a během rozhovoru je přestanou používat.
Nyní již máme na původní otázku ucelenější odpověď. Hlavními vlastnostmi dámy se zdají být úcta, zdvořilá zdrženlivost a ohled na pravidla civilizovaného chování.
Dámy a gentlemani
Příběh mé přítelkyně odhaluje jeden důležitý, ale často přehlížený účinek dámského chování: dámy pomáhají vytvářet gentlemany.
Zde se obě témata zajímavě propojují.
Pohlédneme-li za vnější projevy gentlemana zmíněné v úvodu, zjistíme, že existuje množství knih a článků určených mužům, které vyzdvihují zásady gentlemanského chování shodné s hlavními vlastnostmi dámy. Na prvních místech v těchto textech zpravidla stojí úcta k sobě samému a k ostatním.
Stejně jako dámy by také skuteční gentlemani měli jednat v každodenním životě čestně, zachovávat určitou zdrženlivost při styku s lidmi mimo okruh rodiny a blízkých přátel a dbát na svůj vzhled i vystupování, zejména na veřejnosti, jak to ženám doporučují Pereiraová, Smithová a další.
Existují ovšem určité výjimky. Pravidla gentlemanského chování například vyžadují, aby muž v případě potřeby vystoupil na obranu ženy – ať už proti násilníkovi na ulici, nebo hrubiánovi na večírku. Dámy, jako je Pereiraová, si této ochrany váží.
„Nepovažuji se za ‚slabší‘ pohlaví, přestože bych v tlaku na lavici neporazila ani blechu,“ napsala. „Být dámou mě nepřipravuje o sebevědomí, schopnosti ani soucit. Nedělá to ze mne slabou, nevědomou rohožku, po které může každý šlapat, ani pouhé zboží.“
Stručně řečeno, až na několik výjimek jsou základní vlastnosti dnešních dam a gentlemanů v podstatě stejné.
Příklad ctnosti
Stejně jako gentlemani se ani dámy nerodí, ale stávají se jimi. Smithová, Pereiraová, početná skupina lektorů etikety i nespočet rodičů jsou živoucím důkazem tohoto tvrzení. Staré přísloví říká, že „šaty dělají člověka“, ale dámy a gentlemany vytváří výchova slovem a osobním příkladem.
Dnešní dámy už také nejsou, jako tomu bývalo v minulosti, produktem bohatství či společenského postavení. Matky, lékařky, učitelky, podnikatelky, kadeřnice i obsluhující v kavárnách – ženy ze všech vrstev společnosti – se stávají dámami svým chováním, oblékáním, způsobem řeči a úctou, kterou projevují ostatním, nikoli vzděláním, mocí nebo výší bankovního konta.
Tyto charakterové vlastnosti jsou navíc přímo spojeny se ctnostmi, jako jsou laskavost, pokora a moudrost. Žena, která považuje za nedůstojné jít nakupovat v pyžamu, nevysílá pouze módní poselství, ale projevuje také úctu k ostatním nakupujícím. Zaměstnankyně, která se v práci důrazně prosazuje, ale činí tak s noblesou, uvádí do praxe klasické ctnosti odvahy a umírněnosti.
Proč na tom záleží
Jestli naše společnost někdy potřebovala dámy – a samozřejmě také gentlemany –, je to právě nyní. Ideologie a politika rozdělují zemi a vytvářejí mezi lidmi hluboké propasti. Tento kulturní konflikt ještě výrazně zhoršuje rozšířený nedostatek zdvořilosti a slušného chování.
Hrubý jazyk a pohrdavé urážky, neúcta k názorovým odpůrcům, nerozvážné upřednostňování pocitů před rozumem a časté trvání na právech bez odpovídající odpovědnosti tyto příkopy dále prohlubují.
Kdyby mezi občany bylo více dam a gentlemanů, možná bychom měli větší naději, že přes tyto propasti dokážeme stavět mosty. Kdybychom si vzájemně projevovali více úcty, lépe ovládali své emoce a chovali se k sobě slušně i na sociálních sítích, země by snad dostala příležitost se uzdravit.
Kde tedy tyto dámy a gentlemany najdeme? Nejprve se podívejme do zrcadla. Máme-li děti, podívejme se poté na ně. A nakonec si vezměme k srdci myšlenku Marisy Pereiraové:
„Myslím, že slova ‚žena‘ a ‚muž‘ můžeme chápat jako označení pohlaví, s nímž jsme se narodili, zatímco ‚dámy‘ a ‚gentlemani‘ představují to, čím se můžeme snažit stát.“
Právě v tom se skrývá odpověď, jak dosáhnout lepší budoucnosti a šťastnějšího života.
–ete–
