Komentář
Někteří tvrdí, že nové technologické myšlenky, na rozdíl od materiálních zdrojů a práce, nejsou samy o sobě omezené. Z toho dále vyplývá, že nové nápady na efektivnější procesy a produkty mohou umožnit nepřetržitý ekonomický růst. Takzvaní odborníci však zastávají názor, že v plně konkurenčním prostředí se firmy pravděpodobně budou obávat, že konkurence okopíruje jakékoli inovace, které zavedou. Z tohoto důvodu prý firmy nebudou ochotny investovat do výzkumu a vývoje.
Aby se tento problém vyřešil, „odborníci“ věří, že je nezbytné zavést politiku, jako jsou dotace na výzkum a vývoj. Z toho pak vyvozují, že vládní politika hraje klíčovou roli v podpoře technologických inovací.
Na rozdíl od tohoto názoru vznikly nejvýznamnější technologické myšlenky díky iniciativě jednotlivců v soukromém sektoru, a to bez jakékoli podpory vlády. Mezi příklady patří inovace v oblasti výpočetní techniky na konci 20. století, vývoj elektřiny, rádia a televize na počátku 20. století, automobilový průmysl a letecký průmysl.
Navíc politika poskytování vládních dotací obchází tržní mechanismus, čímž brzdí využívání omezených zdrojů a podkopává hospodářský růst.
Technologické nápady a dostupnost úspor
Bez ohledu na to, kolik nápadů lidé mají, záleží na tom, zda mohou být realizovány. Co vždy omezuje realizaci nových technik, je dostupnost úspor, které umožňují investice do kapitálových statků, a tím zvyšují produkci a efektivitu. Pokud se zvýší produkce spotřebního zboží (za jinak stejných podmínek), navýší se i objem úspor. To následně umožňuje další rozvoj a rozšíření kapitálové infrastruktury.
Rozšířené úspory umožňují lidem zavádět nové fáze výroby, které předtím kvůli nedostatku úspor nebyly možné. To umožňuje výrobu většího množství a širší škály spotřebního zboží. Jakmile dojde k dostatečnému nárůstu uspořených spotřebních statků, lidé se pak mohou zaměřit na zlepšování své životní úrovně, například vyhledáváním zábavy či služeb, jako je lékařská péče apod.
Právě rozšiřováním objemu úspor dochází k nárůstu zásoby kapitálových statků. A právě růst kapitálových statků umožňuje následný hospodářský růst. Murray Rothbard napsal:
„Kapitál je mezistupněm na cestě k užívání spotřebních statků. Ten, kdo vlastní kapitál, je o krok dál na časové ose směrem ke kýženým spotřebním statkům. Úkolem kapitálu je tedy přiblížit lidem dosažení jejich cíle při výrobě spotřebního zboží.“
Podstatou věci je, že k nárůstu kapitálových statků nemůže dojít bez předchozího zvýšení reálných úspor. V každém okamžiku existuje omezené množství spotřebních a kapitálových statků. K podpoře většího počtu aktivit je třeba zvýšit objem spotřebních statků. Klíčovou roli hraje zlepšení výrobní struktury (tj. nástrojů a strojů). S lepšími nástroji a stroji lze zajistit větší množství a lepší kvalitu spotřebních statků.
Množství úspor určuje jak kvalitu, tak kvantitu různých nástrojů a strojů. Pokud úspory postačí jen na podporu jednoho měsíce práce, nelze vytvořit nástroj, jehož výroba trvá dva měsíce. Ani nejlepší technické znalosti nejsou k ničemu, pokud nejsou k dispozici dostatečné předchozí úspory – bez nich není růst možný.
Lepší infrastruktura umožňuje rozšíření a dostupnost spotřebního zboží. Za jinak stejných podmínek to umožňuje větší alokaci investic do dalšího zlepšení infrastruktury, což následně vede ke zvýšení životní úrovně. Nové myšlenky sice mohou vést k lepšímu využití omezených zdrojů, avšak bez existujících úspor mají jen malý vliv na reálný hospodářský růst. Rothbard v odkazu na Misese napsal:
„Co v těchto [nerozvinutých] zemích chybí, není znalost západních technologických metod („know-how“); ty se naučí poměrně snadno. Poskytnutí těchto znalostí, ať už osobně nebo v knižní podobě, lze snadno zaplatit. Chybí však zásoba úspor nutná k tomu, aby bylo možné pokročilé metody uvést do praxe.“
Pokud by byla hlavním faktorem hospodářského růstu technologická „know-how“, většina zemí třetího světa by mohla své ekonomické potíže snadno vyřešit přijetím nejnovějších západních technologií. Hlavním důvodem, proč se to nestalo, není nedostatek znalostí nejnovějších technologií, ale nedostatek kapitálových statků a úspor, které je umožňují.
Například k výrobě určitého nástroje musí mít výrobce nástrojů představu („recept“), jak tento nástroj vyrobit. Samotná myšlenka však k výrobě nástroje nestačí. K jeho sestavení je zapotřebí vyrobit jednotlivé součásti a navíc jsou zde náklady na čas, energii, práci a zdroje, které jsou k výrobě nástroje potřeba. V různých fázích výroby (tj. ve středních a konečných fázích) je nutné zajistit podporu pro jednotlivce, kteří jsou v těchto fázích zaměstnáni, tím, že jim budou poskytnuty spotřební statky, které je během tohoto období uživí. Bez přidělení spotřebních statků jednotlivcům v různých fázích výroby nástroj nevznikne, i když má výrobce technické znalosti, jak jej vyrobit.
Závěr
Na rozdíl od obecně rozšířeného názoru není klíčem k hospodářskému růstu pouhá technická znalost, ale úspory, které podporují rozšiřování a zlepšování výrobní struktury ekonomiky.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko Epoch Times.
–ete–
