Tato drahokamy zdobená koruna ze 14. století je dalším důkazem vyspělých technických dovedností středověkých řemeslníků.
Nejstarší dochovaná koruna Anglie se nenachází v londýnském Toweru – a vlastně ani nikde ve Velké Británii. Je uložena v klenotnici Mnichovské rezidence v Německu. Je známá pod několika různými názvy: „česká“ nebo „falcká“ koruna, případně také „koruna princezny Blanche“.
Vznikla přibližně mezi lety 1370 a 1380 a její dochování po více než 600 let je téměř zázrak. V průběhu staletí bylo mnoho středověkých šperků rozebráno: kovy byly roztaveny a drahokamy znovu zasazeny či přebroušeny podle proměňujících se módních trendů. Vznešená, vzhůru se tyčící podoba koruny ukazuje mimořádnou technickou zručnost i bohatství drahých kamenů. O takto plastických zlatnických dílech existují zmínky v umění dané doby, avšak bez dochovaných exemplářů, jako je tento, bychom téměř pochybovali, že skutečně existovala.
Nositelka koruny
Mezi badateli převládá názor, že původní nositelkou koruny byla Anna Česká (1366–1394). Byla dcerou Karla IV., císaře Svaté říše římské a českého krále. Roku 1382 se Anna provdala za anglického krále Richarda II. Gemolog Karl Schmetzer a ekonomický geolog H. Albert Gilg v článku publikovaném roku 2020 v časopise Journal of Gemmology dospěli k závěru, že koruna byla s největší pravděpodobností vyrobena pro Annu právě po tomto sňatku. Mnichovská rezidence však připouští také možnost, že koruna vznikla již za vlády Richardova dědečka, krále Eduarda III.
Richard II. byl korunován ve Westminsterském opatství už v deseti letech. Opatství dodnes vystavuje historický portrét, který krále zobrazuje v dospělosti s korunovačními insigniemi. Obraz z 90. let 14. století je nejstarším známým portrétem anglického panovníka. Dekorativní detaily na koruně, vytvořené z plastické vrstvy gessa, byly bohužel při restaurátorském zásahu v roce 1866 odstraněny, přesto je stále možné ocenit její tvar. Zlatý pás obepínající královu hlavu je ozdoben fleurony – podlouhlými ornamenty ve tvaru květu.
Pozoruhodné je, že o koruně dnes uložené v Mnichově existují záznamy už ze 14. století. První zmínka se objevuje v inventáři klenotů a stolního stříbra Richarda II., kde byla oceněna na 246 liber – na tehdejší poměry mimořádně vysokou částku. Katastrofální vláda Richarda II. skončila v září 1399; Anna už byla v té době po smrti. Král byl donucen abdikovat a na trůně jej vystřídal jeho bratranec, který nastoupil jako Jindřich IV. Inventář z listopadu 1399, zaznamenávající předměty z královské pokladnice Richarda II. převedené na Jindřicha IV., uvádí také tuto korunu.
Blanche Anglická (1392–1409) byla dcerou Jindřicha IV. Roku 1402 byla provdána za budoucího falckého kurfiřta Ludvíka III. z rodu Wittelsbachů. Koruna byla součástí jejího věna, jak dokládají záznamy z července 1402.
Blanche zemřela mladá, koruna však zůstala ve falcké pokladnici v Heidelbergu v Německu. Roku 1421 ji Ludvík III. zastavil v klášteře za 3000 zlatých. Kdy přesně byl dluh splacen, není známo, ale koruna se nakonec vrátila zpět do jeho držení.
Koruna se objevuje také v inventářích z 16. století. Roku 1720 bylo hlavní město Falce přesunuto z Heidelbergu do Mannheimu, spolu s panovnickou rezidencí i pokladnicí. Koruna je poté uvedena i v mannheimských inventářích.
Poslední přesun koruny nastal v roce 1778. O rok dříve tehdejší falcký kurfiřt zdědil také titul bavorského kurfiřta, čímž obě země spojil. Královský dvůr i pokladnice byly proto přeneseny z Mannheimu do bavorského Mnichova. Roku 1818 bylo rozhodnuto, že pokladnice patří státu. Když roku 1918 skončila vláda dynastie Wittelsbachů, jejich bývalý královský palác byl o dva roky později otevřen veřejnosti jako muzeum.
Rozsáhlý komplex Mnichovské rezidence je mimořádně honosný. Obsahuje dochované státní apartmány vybavené historickým nábytkem, obrazy, tapiseriemi a zlacenými architektonickými prvky. Proslulý je také svou klenotnicí, která uchovává vzácné historické předměty ze zlata, drahokamů, emailu, křišťálu a slonoviny. Mezi nejvýznamnější exponáty patří Soška svatého Jiří i „koruna princezny Blanche“.
Vědecká analýza potvrdila, že výzdobu koruny tvoří modré a růžové safíry (ty druhé by mohly být označeny jako rubíny), růžové spinely, granáty, smaragdy, diamanty a perly. Koruna je proporčně harmonická – její průměr odpovídá výšce. Obsahuje 12 fleurónů. Ty jsou zakončeny motivem fleur-de-lis neboli lilie a střídají se ve velikosti. Šest větších dosahuje výšky přibližně 18 centimetrů, zatímco dalších šest měří asi 14,5 centimetru.
Koruna patří mezi několik málo dochovaných královských klenotů z pozdního středověku (přibližně 1250–1500). Druhou nejstarší dochovanou anglickou korunou je malá korunka, která patřila Markétě z Yorku (1446–1503), sestře králů Eduarda IV. a Richarda III. Nosila ji při svatbě s Karlem Smělým, burgundským vévodou, v roce 1468.
O šest let později ji věnovala aachenské katedrále, aby jí byla korunována socha Panny Marie s Ježíškem. Dodnes se nachází v katedrální pokladnici. Ačkoli je tato korunka krásná – s emailovými bílými růžemi rodu Yorků, společným erbem manželů a jejich iniciálami spojenými tzv. milostným uzlem – působí mohutnějším dojmem než vzdušná, otevřená konstrukce koruny z Mnichovské rezidence, která jako by vzdorovala gravitaci.
Gotický zlatnický styl „Koruny princezny Blanche“ připomíná církevní gotickou architekturu. Pařížská Sainte-Chapelle, postavená pro krále Ludvíka IX. v polovině 13. století, bývá označována za „šperkovnici“. Fleurony koruny v miniatuře připomínají elegantní, protáhlá okna této kaple.
Vizuální propojení architektury a šperkařství lze pozorovat také na obraze Madona kancléře Rolina zhruba z roku 1430 od Jana van Eycka (asi 1390–1441), který je dnes uložen v Louvru. Tento vlámský malíř patřil k raným mistrům olejomalby – média, které umožňovalo zachytit mimořádně jemné detaily. Van Eyckova díla jsou proslulá zobrazováním předmětů zdobených drahokamy. Jako dvorní malíř a diplomat měl možnost skutečné šperky pozorovat zblízka.
Na pravé straně obrazu z Louvru van Eyck zobrazuje anděla, který korunuje Pannu Marii předmětem připomínajícím korunu z Mnichovské rezidence. Za Madonou s dítětem se rozprostírá nebeské město plné gotických věží, jež svým tvarem odrážejí motiv fleurónů.
Koruna princezny Blanche se do Anglie vrátila pouze jednou – v roce 1988, kdy byla zapůjčena na výstavu v londýnské Royal Academy of Arts. Ačkoli její éra jako královské ozdoby je dávno minulostí, stále zůstává silným symbolem královské historie.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své nápady nebo zpětnou vazbu nám můžete poslat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
