Nedávná krádež francouzských korunovačních klenotů je velkou ztrátou nejen pro Francii, ale pro všechny, kdo oceňují historické umění a řemeslo těchto vzácných šperků.
Dne 19. října 2025 došlo v pařížském Louvru, který byl otevřen návštěvníkům, k drzé krádeži za denního světla. Za méně než osm minut, kolem 9.30, pronikli zloději do pozlacené Apollónovy galerie, kde jsou vystavené vzácné královské předměty. Dva pachatelé vstoupili oknem, k němuž se dostali pomocí plošiny na nákladním voze zaparkovaném u fasády muzea obrácené k Seině. Další dva komplicové zůstali na ulici. Uvnitř zločinci rozbili dvě skleněné vitríny s francouzskými korunovačními klenoty a ukradli devět šperků nevyčíslitelné historické hodnoty. V muzeu strávili méně než čtyři minuty a poté utekli zpět dolů po zvedací plošině. Celá skupina odjela na motorkách směrem k blízké dálnici.
Jeden z odcizených předmětů, koruna císařovny Evženie, byl upuštěn na ulici a podařilo se jej získat zpět. Bohužel byl při vyjímání z úzkého otvoru vitríny zmačkán a poškozen, odborníci však míní, že je možné jej restaurovat. Osm šperků stále chybí; jejich hodnota se odhaduje na přibližně 102,1 milionu dolarů. S každou další hodinou se šance na jejich záchranu snižují. Podle expertů budou drahokamy vyňaty z osazení, kov bude roztaven, mnoho kamenů přebroušeno a všechny cennosti se rozptýlí na mezinárodním trhu se šperky, odkud už nepůjdou nikdy identifikovat.
Odcizené šperky zahrnují smaragdový náhrdelník a náušnice z kompletu císařovny Marie-Louisy; safírovou tiáru, náhrdelník a jedinou náušnici z parury, tedy soupravy šperků, královny Marie-Amélie a královny Hortense; a také brož ve tvaru mašle, tiáru a relikviářovou brož císařovny Evženie.
Svatební souprava císařovny
Marie-Louise (1791–1847), dcera císaře Svaté říše římské a prateta královny Marie Antoinetty, se roku 1810 stala druhou manželkou císaře Napoleona. Jako císařovna potřebovala ohromující šperky odpovídající jejímu postavení. Napoleon proto před i po svatbě objednal řadu opulentních souprav, tzv. parur, u francouzského klenotníka Françoise-Régnaulta Nitota. (Jeho firma byla později známá jako Chaumet a dodnes patří k předním pařížským klenotnickým domům.) Některé byly určeny do osobní sbírky Marie-Louisy, jiné jako korunovační klenoty.
Jedna taková osobní parura se vzácnými smaragdy byla Napoleonovým svatebním darem nevěstě. Souprava zahrnovala diadém, náhrdelník, náušnice a ozdobný hřeben. Roku 1814 byl Napoleon poslán do vyhnanství na Elbu a Marie-Louise odjela s privátně vlastněnými šperky do Vídně. Později je odkázala různým příbuzným. Smaragdová souprava připadla jejímu bratranci Leopoldovi II., velkovévodovi toskánskému. Jeho potomci si šperky ponechali až do roku 1953, kdy je prodali domu Van Cleef & Arpels.
Klenotník odstranil smaragdy z diadému, znovu je zasadil a prodal různým kupcům, čímž rozdělil jejich historii. Chybějící kameny v diadému nahradil tyrkysem a šperk koupila americká sběratelka Marjorie Merriweather Postová pro Smithsonian Institution. Dnes je vystaven ve washingtonském National Museum of Natural History.
Náhrdelník s 32 smaragdy a 1 138 diamanty a náušnice zůstaly díky Van Cleef & Arpels v původním stavu. Později se dostaly do sbírky baronky Elie de Rothschildové a Louvre je zakoupil v roce 2004.
Ukradené safíry
Ukradená safírová souprava, která byla během staletí upravována, patřila několika královským ženám. První prokazatelně doloženou majitelkou byla královna nizozemská Hortense de Beauharnaisová (1783–1837), nevlastní dcera Napoleona. Podle nepotvrzené legendy pocházely nádherné ceylonské safíry ze sbírky její matky, císařovny Josefíny, a možná až od Marie Antoinetty.
Paruru odkoupil od Hortense budoucí francouzský král Ludvík Filip I. pro svou italskou manželku, královnu Marii-Amélii (1782–1866). Ta pak darovala část svých šperků vnoučatům při jejich sňatcích. Souprava zůstala v rodu Orléansů až do roku 1985, kdy Louvre získal tiáru, náhrdelník, náušnice, velkou brož a dvě malé brože od Henriho d’Orléans, hraběte z Paříže, za pět milionů franků. Cena byla nižší než tržní, protože hrabě chtěl, aby šperky zůstaly ve Francii. V Louvru byly 40 let, než došlo k loupeži.
Tiára tvoří pět hlavních článků, z nichž každý je zakončen velkým safírem. Celkem obsahuje 24 safírů a 1 083 diamantů.
Hlavová ozdoba může být rozebrána na brože, jak ukazuje portrét Marie-Amélie – části tiáry zdobí sukni jejích šatů.
Náhrdelník s osmi safíry doplněnými diamanty je ukázkou mimořádného řemeslného mistrovství. Všechny články jsou kloubové, tedy vyrobené z pružných částí umožňujících pohyb, což šperku dodává dynamiku. Náušnice mají safírové kapkovité přívěsky. Při loupeži byla odcizena pouze jedna náušnice.
Vznešená tiára Evženie
Elegantní španělská rodačka císařovna Evženie (1826–1920) udávala v polovině 19. století módní tón. Jako manželka císaře Napoleona III., syna královny Hortense a bratra Napoleona I., dávala přednost okázalým róbám a šperkům. Krátce po svatbě pořídil společenský malíř Franz Xaver Winterhalter její oficiální portrét. Originál zřejmě zničil požár v roce 1871, dochovalo se však několik kopií Winterhalterova plátna.
Portrét zachycuje císařovnu s velkolepou perlovo-diamantovou tiárou datovanou rokem 1853. Tento mimořádný klenot objednal císař Napoleon III. u dvorního klenotníka Alexandre-Gabriela Lemonniera jako svatební dar. Lemonnier použil perly z parury původně vytvořené pro Marie-Louise. Celá tiára obsahuje 212 přírodních perel a 1 998 diamantů.
Roku 1870 odešla Evženie do exilu v Anglii a Napoleon III. se k ní následující rok připojil. Stejně jako Marie-Louise si při odchodu z Francie vzala své soukromé šperky. Tiára, považovaná za součást korunovačních klenotů, však zůstala ve Francii. V roce 1887 se v Louvru konala monumentální aukce státních korunovačních klenotů. Francouzská Třetí republika, která nahradila Druhé císařství Napoleona III., se zdráhala ponechat si mocné symboly monarchie, jež by mohly podnítit restauraci království. Téměř všechny šperky ze sbírky se prodaly, včetně tiáry císařovny Evženie. V roce 1890 tiáru získal německý šlechtický rod Thurn und Taxis. V rodině se dědila, až byla roku 1992 prodána u Sotheby’s za více než 3 700 000 CHF (tehdy přibližně 72 milionů Kčs). Zakoupena byla pro vystavení v Louvru.
Nalezená Evženina koruna se objevuje i na Winterhalterově portrétu, kde leží na „poufu“. Olejomalba zlaté, smaragdové a diamantové koruny se však od skutečného předmětu liší; když Winterhalter obraz maloval, Lemonnier korunu ještě nedokončil. Malíř proto musel vycházet z klenotníkových pracovních návrhů. Hotová koruna má osm oblouků ve tvaru orlic, mezi nimiž jsou vsazené diamantové palmety – oba motivy jsou imperiálními symboly. Vrchol oblouků zdobí diamantová koule s křížem.
Koruna byla vytvořena pro Světovou výstavu roku 1855 a na ní také vystavena. V roce 1875 ji Třetí republika císařovně vrátila. Evženie ji odkázala princezně Marie-Clothilde Napoléon, dceři ustanoveného dědice svého zesnulého syna. V sbírce Louvru je od roku 1988
Brož-mašle na šaty
Evženina brož ve tvaru mašle od Françoise Kramera je složena z 2 438 diamantů. Se svou výškou bezmála 23 centimetrů ohromuje rozměrem. Vznikla v roce 1855 a v roce 1864 byla upravena. Virtuózní návrh vytváří plastickou, asymetricky spletenou mašli se střapci, jejichž třásně jsou kloubové. Z mašle spadá pět kaskád diamantů zasazených en pampille, tedy do podoby „rampouchů“.
V nechvalně proslulé aukci roku 1887, kde figurovala jako položka číslo pět, ji na pokyn klenotníka pro „královnu“ newyorské smetánky Caroline Astorovou vydražili za 42 200 franků (tehdy zhruba 200 000 Kč v dnešní hodnotě). V roce 1902 ji koupil vévoda z Westminsteru ke sňatku své dcery se sedmým hrabětem Beauchampem. Manželka osmého hraběte ji roku 1980 prodala newyorskému obchodníkovi s drahokamy. Když se v roce 2008 měla jeho kolekce prodávat u Christie’s, Louvre si dal za cíl přivést brož zpět do Francie. Aukce byla nakonec zrušena a muzeum dojednalo soukromý prodej za 10,7 milionu dolarů (asi 224 milionům Kč).
Královská relikviářová brož
Evženina relikviářová brož patřila k nemnoha korunovačním klenotům, které Třetí republika neprodala. Naopak rozšířila sbírku Louvru. Její název je nepřesný, protože v samotném šperku není místo pro uložení relikvie. Badatelé se domnívají, že k tomuto účelu mohla sloužit schránka brože. Vznikla roku 1855 v dílně Alfreda Bapsta, jehož rodina po generace působila jako královští klenotníci. Pod rozetou v horní části brože jsou dva velké diamanty připomínající tvarem srdce. Tyto významné kameny lze vysledovat ke kardinálu Juliu Mazariniemu. Jako první ministr Francie shromáždil v polovině 17. století legendární soubor 18 vzácných diamantů. Po své smrti je odkázal králi Ludvíku XIV. a mezi korunovační klenoty. Diamanty s čísly 17 a 18 král používal jako knoflíky u kabátu a po staletích byly přeosazeny pro Evženii.
Ve 20. století začal Louvre, litující „vymazání“ francouzských dějin prodejem v roce 1887, královské šperky zpětně vykupovat. Ironií je, že osm odcizených šperků zmizelo právě z místa, které je mělo chránit a zpřístupňovat veřejnosti. Bolest z této krádeže nespočívá jen ve ztrátě diamantů, safírů, smaragdů a perel, ale i příběhů, které zosobňují. Jsou – anebo možná už byly – živým svědectvím řemesla, krásy, moci, politiky a romantiky poté, co ze scény odešli všichni jejich aktéři. Protože jsou symbolem francouzského dědictví, jejich odcizení neokrádá jen Louvre a Francouze, ale i všechny, kdo milují a ctí historii.
Máte tip na kulturní téma? Napište nám své nápady či zpětnou vazbu na namety@epochtimes.cz.
–ete–
