Symbolický hmyz se na přelomu 19. a 20. století stal oblíbeným motivem evropských i amerických klenotníků.
Šperk do vlasů Louise Comforta Tiffanyho z roku 1904, uchovávaný v Metropolitním muzeu umění, je „monumentálním“ mistrovským dílem. Měří pouhých 8 centimetrů, ale zachycuje dvě vážky usedající na odkvetlé hlavičky pampelišek. Jeho výjimečnost spočívá v umělecké invenci, námětu a použitých materiálech. Pochází ze slavné sbírky rodiny Havemeyerových, přičemž o jeho existenci odborníci dlouho věděli jen z archivních fotografií. Díky šťastnému znovuobjevení kurátorkou Metropolitního muzea se nakonec stal součástí jeho sbírek.
Klenotnické dědictví
Tiffany (1848–1933) byl mistrem téměř všech oblastí užitého umění. Své první umělecké kroky podnikl jako malíř, dnes je však znám především díky vitrážím a lampám s květinovými motivy. Hlavními tématy jeho tvorby byla příroda a zkoumání světla a barvy.
Ke šperkařství se dostal až později, ale přesto měl k této disciplíně vrozený vztah – jeho otec založil proslulou společnost Tiffany & Co. Následně Louis začal navrhovat šperky, po otcově smrti v roce 1902. První kolekci představil v roce 1904 na Světové výstavě v St. Louis, kde bylo vystaveno 27 kusů. Mimo jiné i opálový náhrdelník, který se dnes nachází v Metropolitním muzeu.
Při tvorbě tohoto náhrdelníku – stejně jako většiny svých šperků – Tiffany záměrně opomíjel drahokamy a dával přednost polodrahokamům. Kamenné materiály vybíral podle barvy a schopnosti rozptylovat a přetvářet světlo, nikoli podle jejich tržní hodnoty. Zvláštní zálibu měl v opálech, jejichž ohnivý lesk připomínal jeho patentované irizující (třpytící se) sklo Favrile.
Oddělení uměleckých šperků, které Tiffany založil, fungovalo od roku 1907 až do jeho smrti v roce 1933. Během těchto let vytvořilo postupně přibližně 5 500 šperků.
Dalším prostorem pro jeho tvořivost byl interiérový design. Jedním z nejslavnějších projektů byl newyorský dům manželů Louisine a Henryho Osborna Havemeyerových, významných mecenášů Tiffanyho i moderního francouzského umění. Tento pár shromáždil jednu z nejvýznamnějších uměleckých sbírek v Americe a byl štědrým dárcem Metropolitního muzea. Po smrti Louisine v roce 1929 byl dům zbořen a většina jeho interiérů prodána v aukci. Dochoval se však Paví mozaikový panel, původně umístěný nad krbem ve vstupní hale, který je dnes součástí sbírek Muzea umění v rámci Michiganské univerzity. Motiv páva patřil mezi Tiffanyho klasické náměty.
Motiv vážky
Dalším charakteristickým námětem Tiffanyho tvorby byla vážka. Jak vysvětluje právě Marion Fasel v knize „Krásná stvoření: Šperky inspirované říší zvířat“ (Beautiful Creatures: Jewelry Inspired by the Animal Kingdom):
„Šperky s vážkami se na Západě dostaly do módy po znovuotevření obchodu s Japonskem v roce 1853. Japonci po tisíce let obdivovali vážky jako bystré tvory a symboly léta a podzimu. Vážky se objevovaly na mnoha exportních výrobcích – včetně dekorativních předmětů, které viděly miliony návštěvníků i na Světové výstavě v Paříži v roce 1867.“
Tiffany se této výstavy zúčastnil a hluboce ho inspirovala. Různé japonské prvky se následně objevily v celé řadě jeho návrhů. První vážka na Tiffanyho lampě vznikla v roce 1899.
Na přelomu 19. a 20. století se vážky staly oblíbeným motivem evropských i amerických klenotníků. Tiffanyho Šperk do vlasů patří mezi nejúchvatnější díla tohoto typu a představuje vrchol jeho umělecké kariéry. Pomíjivý okamžik – vážky odpočívající na odkvetlých pampeliškách těsně před odletem – zde povyšuje na hlubokou meditaci o čase. Pampelišky nejsou zobrazeny v plném květu, ale na konci svého životního cyklu a jedna z nich už má část chmýří odvátou.
Zatímco klenotníci tradičně dávali přednost estetičtějším květinám, jako jsou romantické růže či poetické macešky, pampeliška byla pro šperk netypickou volbou. Tento motiv odráží Tiffanyho schopnost spatřit krásu i v obyčejném plevelu.
Třpyt a lehkost vážek jsou vyjádřeny zlatými těly osazenými černými opály na zádech, růžovými opály na hlavách a jemnými křídly z platiny připomínajícími pavučinu. Předpokládá se, že při nošení se křídla lehce pohybovala, když se jejich nositelka otočila. Platina má velmi vysoký bod tání a trvalo staletí technických inovací, než se stala použitelnou pro oblast šperkařství. Teprve kolem roku 1900 se z ní stal základní materiál luxusních šperků. Tiffany ji použil neobvykle – tvoří jemnou obrysovou strukturu křídel bez jakýchkoli vsazených kamenů.
Současná kurátorka Metropolitního muzea, Alice Cooney Frelinghuysenová, je přítelkyní pravnučky Louisine Havemeyerové, která se jmenuje Linden Havemeyer Wiseová. Při jedné návštěvě jejího letního domu před lety zaujala malého syna od Frelinghuysenové poletující vážka. Aby ho tak potěšila, Wiseová přinesla z šatníku malou krabičku. Uvnitř byl Tiffanyho šperk do vlasů. Frelinghuysenová později vyprávěla, že při pohledu na něj „málem omdlela“. Wiseová si šperk vždy spojovala se svou babičkou, která byla snachou Louisine Havemeyerové. Ve skutečnosti však patřil přímo Louisine. V roce 2002 jej Wiseová darovala Metropolitnímu muzeu, kde dodnes uchvacuje širokou veřejnost.
Jaká témata z oblasti kultury byste rádi viděli v našich článcích? Náměty a ohlasy zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
