Wiltonský diptych krále Richarda II. patří k několika málo dochovaným středověkým anglickým deskovým obrazům a v symbolice i kompozici odkazuje k českému prostředí.
„Ani všechny vody drsného, nevlídného moře / nesmyjí balzám z pomazaného krále,“ říká Richard II. ve Shakespearově stejnojmenné historické hře z 16. století.
Skutečný anglický král Richard II. (1367–1400) věřil v absolutní moc panovníka a v to, že se zodpovídá pouze Bohu. Právě tento postoj se mu stal osudným, neboť jeho vláda byla mnohými poddanými postupně vnímána jako tyranská. Na podzim roku 1399 byl Richard sesazen a uvězněn svým bratrancem Jindřichem Bolingbrokem, jenž se stal králem Jindřichem IV. Richard zemřel o několik měsíců později, krátce po svých 33. narozeninách. Pravděpodobnou příčinou smrti bylo vyhladovění, ačkoli se dlouhodobě objevují i zvěsti o vraždě.
Ačkoli byl Richardův život krátký, jeho vláda byla dlouhá (1377–1399), neboť byl korunován králem již v deseti letech po smrti svého děda Eduarda III. V posledních letech své vlády si podle historiků umění nechal objednat Wiltonský diptych, jeden z mála dochovaných středověkých anglických deskových obrazů s vazbami na české prostředí. Dnes je součástí sbírek londýnské National Gallery. Jde o mimořádné dílo ve výjimečně dobrém stavu, které po staletí fascinuje diváky.
Wiltonský diptych
Plný název díla zní Richard II. představen Panně Marii s dítětem svým patronem sv. Janem Křtitelem a svatými Eduardem a Edmundem. Jde o malý diptych – obraz složený ze dvou desek spojených panty –, který byl tradičně určen k soukromé zbožnosti.
Panty umožňují obraz zavřít jako knihu a chránit tak vnitřní malby. Obvykle jedna strana diptychu zobrazuje portrét donátora při modlitbě. V tomto případě klečí Richard II. na levé vnitřní desce, zatímco pravá vnitřní deska představuje Pannu Marii s dítětem.
Technikou díla je vaječná tempera, při níž se barevné pigmenty mísí s vodou a vaječným žloutkem jako pojivem. Barvy i kovové plátky ve Wiltonském diptychu působí zářivě: najdeme zde zlato a stříbro, ultramarín – nejdražší pigment své doby –, rumělku, indigo, azurit i orpiment obsahující arsen.
Žánrově je dílo řazeno k mezinárodní gotice, dvorsky laděnému stylu pozdního 14. století, který se vyznačuje elegantními postavami, textiliemi, architekturou, ozdobností a detailně zpracovanými motivy přírody a v tomto případě zahrnuje i kompoziční principy známé z české deskové malby. Obraz propojuje náboženská a světská témata spojená s monarchií.
Richard byl v době vzniku diptychu již dospělým mužem, přesto je zobrazen jako mladík se svěží tváří a zlatavě načervenalými vlasy. Král měl podle všeho vousy nejpozději od let 1388–1389, tedy několik let před vznikem obrazu kolem roku 1395. Smyslem této idealizované odchylky, která Richarda ukazuje tak, jak vypadal při své korunovaci, mohlo být zdůraznění jeho královského postavení. Po určitou dobu tato skutečnost mátla badatele, z nichž někteří mylně datovali dílo do počátků jeho vlády.
Kolem Richarda stojí na jeho desce tři světci – Edmund Mučedník (anglosaský král z 9. století), Eduard Vyznavač (anglický král z 11. století) a Jan Křtitel. Richard k nim choval hlubokou úctu a považoval je za klíčové pro svou představu božského panovnického práva. Zobrazení krále po jejich boku, a tím i jako pokračovatele jejich linie, posiluje jeho roli Božího zástupce na zemi.
Madona a Kristovo dítě
Světci představují krále postavám na pravé vnitřní desce: Madoně a Ježíškovi obklopeným anděly. Strohou pozemskou krajinu královy desky vyvažuje rozkvetlá louka symbolizující nebe. Pod nohama božských postav, oděných do modré s výjimkou Ježíše, leží růže a fialky – symboly Panny Marie.
Kristovo dítě vyniká zlatým oděvem a jeho svatozář nese tečkované symboly Umučení. Jedním z výkladů jeho gesta ruky je požehnání Richardovi. Královy rozevřené dlaně se zároveň zdají být připravené přijmout praporec, který může Kristus rovněž žehnat. Tento prapor drží jeden z andělů a tehdejší diváci by jej spojovali se svatým Jiřím, patronem Anglie. Naznačení, že Kristus tento symbol předává Richardovi, je dalším znamením jeho božské svrchovanosti.
Při čištění v roce 1991 objevila National Gallery, že vrchol žerdi praporce tvoří malá koule. Uvnitř se nachází obraz zelené krajiny s bílým hradem a mořem malovaným stříbrným plátkem. Někteří badatelé se domnívají, že představuje Anglii jako věno Panny Marie.
Pozemská levá deska
Textilie, které postavy na levé vnitřní desce nosí, zdůrazňují symboliku výjevu. Houppelande svatého Edmunda – volný přepásaný plášť se širokými rukávy, plnou sukní a kožešinovým lemem – je zdoben motivem jeřábů zvaných „demoiselle“ (Anthropoides virgo), které odkazují na Pannu Marii. Jeřábi jsou propojeni korunami. Motiv koruny se v diptychu objevuje opakovaně a symbolizuje královskou moc i Richardovu korunovaci.
Bohatá látka Richardova houppelande je zdobena několika prvky, mimo jiné jeleny neboli parohy. Richardovým heraldickým znakem byl bílý jelen; v tomto díle má král šperk ve tvaru tohoto zvířete. Jelen je zobrazen s obojkem a řetězem.
Autor diptychu namaloval šperk tak, aby připomínal neprůhledný bílý email nanesený na zlato, techniku zvanou émail en ronde bosse. Šlo o francouzský zlatnický postup rozvinutý ve druhé polovině 14. století, který se mohl rozšířit i k anglickým řemeslníkům. Proslulým příkladem tohoto druhu šperku je „Dunstable Swan Jewel“ zhruba z roku 1400, dnes jediný dochovaný exemplář svého druhu v Britském muzeu.
Richardův malovaný bílý jelen mohl vycházet ze skutečné brože, kterou mu darovala jeho druhá manželka Isabela, francouzská princezna. Bílého jelena nosí i andělé, čímž jsou označeni jako Richardovi příznivci.
Vnější desky diptychu
Výjimečně dobrý stav vnitřních desek Wiltonského diptychu naznačuje, že dílo bylo často zavíráno a chráněno vnějšími křídly, která byla rovněž malována.
Levé vnější křídlo zobrazuje bílého jelena s korunou kolem krku, usazeného na rozkvetlé zemi. Květiny odkazují na Richardovu první i druhou manželku. Rozmarýn a kapradiny symbolizují Annu Českou, která zemřela na mor v roce 1394, zatímco kosatce a chmerek představují Isabelu Francouzskou.
Pravé vnější křídlo nese štít s anglickým královským znakem užívaným Richardem – třemi lvy – postavený vedle smyšleného znaku Eduarda Vyznavače: pět beznohých ptáků martletů uspořádaných kolem kříže patonce. Toto křídlo utrpělo poškození, kvůli němuž jsou některé malované části obtížně čitelné.
Tajemný původ
Identita umělce, který namaloval Wiltonský diptych, není známa. Dokonce i jeho země původu je předmětem živých odborných debat. V díle lze rozpoznat řadu vlivů z dvorského prostředí severní Evropy, Francie, Itálie i Čech.
Dubový podklad diptychu, přípravná křídová vrstva a zobrazení Kristovy nohy s chodidlem vytočeným směrem ven byly typické pro severoevropské deskové malby daného období. Malířská technika se zelenou podmalbou pro tělové tóny a použití tempery naopak odpovídají italským uměleckým postupům.
Na severu Evropy se však již v té době jako preferované médium prosazovala olejomalba. Některé aspekty diptychu lze navíc spojit s iluminacemi rukopisů vzniklými ve Francii. Francouzské vazby jsou patrné také v oděvu svatého Jana Křtitele (roucho z velbloudí kůže včetně hlavy zvířete), v symbolech Umučení v Ježíšově svatozáři a v kompozici, v níž světci představují donátora díla. Madona s dítětem v diptychu může vycházet z francouzské sochy, kterou Richard vlastnil, jiné analýzy ji však spojují s českými sochami. Také samotná prezentační póza – zobrazení krále, kterého světec představuje Panně Marii s dítětem – odpovídá kompozičnímu schématu známému z české deskové malby.
Převládá však názor, že autor musel být součástí anglického dvora, protože celková ikonografie je natolik osobně spjata s Richardem. Historici umění si kladou otázku, jak by se anglický umělec mohl seznámit s italskou, zejména sienskou deskovou malbou, a s rozmanitými žánry francouzského, zvláště pařížského, umění.
Neexistuje žádné dílo, které by bylo Wiltonskému diptychu přímo srovnatelné, bez ohledu na původ autora. Jediná shoda panuje v tom, že jeho tvůrce vytvořil mistrovské dílo a byl mimořádně zručný v přesnosti, jemném detailu, trojrozměrných efektech i v práci s vrstvami barvy.
Uprostřed celkové záhadnosti, která obklopuje sofistikovaný návrh a vznik tohoto zbožného objektu, získala National Gallery v poslední době konkrétní informace. V roce 2022 muzeum nechalo provést dendrochronologickou analýzu (datování podle letokruhů) panelů diptychu. Ta odhalila, že dřevo pochází z východního Pobaltí a nejmladší letokruh je z roku 1375.
K Wiltonskému diptychu se nedochovaly žádné středověké záznamy. Nejstarší historická zmínka pochází z roku 1649, kdy byl katalogizován jako součást sbírky krále Karla I. Později jej zřejmě jeho syn, král Jakub II., daroval lordu Castlemaineovi. Dědicové poté dílo v roce 1705 prodali Thomasi Herbertovi, 8. hraběti z Pembroke. Diptych byl uchováván v hraběcím sídle Wilton House ve Wiltshiru, odkud pochází jeho název. Zůstal tam až do roku 1929, kdy jej od rodiny získala National Gallery.
Na konci Shakespearova Richarda II. král naříká nad „prázdnou korunou“, zatímco se k němu blíží smrt. Přestože byla jeho vláda neoslavná, Richard se stal prostředníkem vzniku jednoho z nejvýznamnějších uměleckých děl středověku.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Napište nám své nápady nebo zpětnou vazbu na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
