Tři panely z diptychu Cimabueho jsou poprvé znovu spojeny a vystaveny.
Cimabue je považován za „otce západního malířství“, avšak dlouho byl zastíněn ranými italskými renesančními umělci, kteří přišli po něm. Přelomová nová výstava v Louvru nazvaná Nový pohled na Cimabueho: Počátky italské malby (k vidění do 12. května 2025) vrací Cimabueho a jeho dílo zpět do uměleckohistorického kánonu – doslova i obrazně.
Podnětem k uspořádání této první výstavy svého druhu v Louvru byla restaurace dvou Cimabueho obrazů ze sbírek muzea: Panna Maria s dítětem v majestátu, obklopená šesti anděly a Kristus zesměšňovaný (Christ Mocked). Skutečnost, že druhý z těchto obrazů vůbec existuje, byla překvapivým objevem – byl nalezen teprve v roce 2019. Odborníci se domnívají, že byl původně součástí osmipanelového diptychu z roku 1280. Dnes jsou známy pouze tři panely a Louvre je nyní poprvé spojil dohromady v této výstavě.
Tajemný umělec
O Cimabuemovi se dochovalo jen málo písemných zmínek, ačkoliv jeho jméno se objevuje ve slavném díle Božská komedie jeho současníka Danteho Alighieriho. Dnes je známo pouze 15 Cimabueho děl. Narodil se jako Cenni di Pepo, ale důvod, proč si zvolil jméno Cimabue, zůstává neznámý. Historici se domnívají, že přišel na svět kolem roku 1240 ve Florencii a pravděpodobně zemřel kolem roku 1301 nebo 1302 v Pise. Tento toskánský umělec je nejvíce spojován s monumentálními díly, jako jsou fresky, krucifixy a oltářní obrazy. Nedávno znovuobjevené panely diptychu jsou neobvyklé svou malou velikostí.
Cimabueho umění bylo ve 13. století revoluční. Tehdy v Itálii převládalo byzantské malířství, které se vyznačovalo silně stylizovanými, plochými obrazy na pozadí ze zlaté fólie. Božské bytosti byly záměrně vykreslovány nerealisticky, aby bylo zdůrazněno, že nejsou lidské. Cimabue se však zajímal o naturalismus, což se projevilo v jeho zobrazování objektů, trojrozměrného prostoru a postav – jak v jejich jemné tělesnosti, tak v emocionálních výrazech.
Plné vyjádření těchto myšlenek lze spatřit v díle Panna Maria s dítětem v majestátu (Maestà) v Louvru, která byla vytvořena pro kostel v Pise. Muzeum uvádí, že tento panel odráží umělcovu snahu „polidštit svaté postavy a vytvořit iluzi reality, zejména v jeho pojetí prostoru, kde je trůn viděn pod úhlem“. Díky restaurátorským pracím Louvru, dokončeným v roce 2024, znovu získala svou slávu. Byly obnoveny jasné a zářivé barvy, včetně modré z lapis lazuli na plášti Panny Marie. Před touto transformací se historici domnívali, že obraz byl původně tmavý. Objevily se také další detaily, například namalovaná látka, která vypadá průsvitně, a specifická technika vykreslení pseudoarabského písma na vnitřním rámu. Tyto prvky byly dříve připisovány jiným umělcům, ale nyní je lze spojit přímo s Cimabueho vizionářským rukopisem.
Cimabueho diptych
Francouzští odborníci navrhli rekonstrukci Cimabueho diptychu, kde tři známá díla tvoří levou část. Celkové téma pravděpodobně zobrazovalo život a smrt Krista. Předpokládá se, že umělecké dílo sestávalo ze dvou skládacích panelů s osmi samostatnými obrazy. Bylo objednáno soukromým patronem v Pise pro osobní zbožnou meditaci, ale podrobnosti o jeho původu jsou nejasné.
V pravém dolním rohu této rekonstrukce se nachází Bičování Krista, které vlastní Frick Collection v New Yorku. Jde o jediné Cimabueho dílo v americké veřejné sbírce. Frick Collection zakoupila tuto temperu na topolovém panelu v roce 1950. V době jejího získání panovaly mezi historiky spory o to, zda je obraz skutečně Cimabueho dílem. Trvalo 50 let, než bylo jeho autorství potvrzeno. Bičování Krista je intimní vyobrazení Kristova utrpení. Architektura, s věžemi po levé a pravé straně panelu, rámuje a zdůrazňuje ústřední scénu Kristova umučení. Cimabue zde pomocí drobných, vrstvených tahů štětce zachytil jemné detaily, včetně elegance Kristovy postavy a sloupu připomínajícího porfyr.
Odborníci se domnívají, že horní levý panel diptychu zachycuje Pannu Marii s dítětem a dvěma anděly z londýnské Národní galerie. Ve výstavě Louvre toto dílo označuje jako La Petite Maestà (Malá Maestà), čímž zdůrazňuje jeho menší rozměry ve srovnání s vlastním monumentálním zobrazením Madony s dítětem v „majestátu“. Tento panel byl objeven a autentizován v Anglii v roce 2000. Tento výjimečný objev následně umožnil potvrzení, že dílo ve Frick Collection je skutečně Cimabueho.
Před akvizicí Národní galerií bylo dílo Panna Maria s dítětem a dvěma anděly anonymním obrazem v soukromé sbírce v Suffolku v Anglii. Během rutinního oceňování obsahu venkovského sídla si zaměstnanec aukční síně Sotheby’s všiml, že by mohlo jít o Cimabueho práci. Odborníci Národní galerie to následně potvrdili na základě srovnání s Maestou z Louvru. Obraz měl být původně vydražen, avšak nakonec byla uzavřena dohoda, která zajistila jeho uchování pro britský národ. I když by se pravděpodobně prodal za vyšší částku, byl galerii postoupen jako úhrada dědické daně ve výši 7,2 milionu liber (přibližně 420 milionů Kč v tehdejším kurzu).
Kurátor muzea spojil toto dílo s panelem ve Frick Collection – oba mají stejnou raženou zlacenou dekoraci. Následné technické a uměleckohistorické studie potvrdily, že obě díla pocházejí ze stejného souboru. V neznámém okamžiku byla jednotlivá křídla diptychu rozřezána a prodána jako samostatné panely.
Panna Maria s dítětem a dvěma anděly patří k nejstarším dílům v kolekci Národní galerie. Galerie popisuje, jak tento obraz dokládá Cimabueho originalitu:
„Tato scéna vychází z byzantského vzoru, který Cimabue upravil: učinil trůn trojrozměrným a přidal láskyplné gesto mezi matkou a dítětem. Tyto úpravy vyhovovaly západním křesťanům, pro něž byl osobní vztah s Bohem klíčový.“ Poškození na levém a horním okraji naznačuje, že tento panel byl součástí diptychu, zatímco neporušené okraje svědčí o tom, že byl původně orámován dalšími scénami namalovanými na stejném dřevěném panelu.
Třetí díl skládačky byl objeven v roce 2019 ve francouzské kuchyni. Panel Kristus zesměšňovaný visel nad sporákem starší ženy, která se ho chystala vyhodit. Odhadce, který prováděl oceňování obsahu domu, si však obrazu všiml dříve, než k tomu mohlo dojít. Už při prvním pohledu jej upoutala jeho mimořádnost a uvědomil si jeho význam. Odhadní hodnota díla byla stanovena až na 400 000 eur (přibližně 10,3 milionu Kč při tehdejším kurzu), přičemž se předpokládalo, že jde o příklad italského primitivismu. Obraz byl poslán do Paříže k dalšímu zkoumání, kde byl autentizován jako vzácný Cimabueho originál.
V říjnu 2019 byl panel Kristus zesměšňovaný dražen s odhadní cenou mezi 4 a 6 miliony eur (přibližně 102 až 154 milionů Kč při tehdejším kurzu). Nakonec se prodal za neuvěřitelných 24 milionů eur (přibližně 615 milionů Kč). Francouzské ministerstvo kultury jej prohlásilo za „národní poklad“ a uvalilo na něj dočasný vývozní zákaz, čímž dalo Louvru 30 měsíců na shromáždění prostředků pro jeho získání do veřejné sbírky. V roce 2023 muzeum obraz získalo. Restaurování odstranilo nánosy nečistot a odhalilo jasnější, zářivější dílo, podobně jako v případě vyčištěné Maesty z Louvru.
Obraz Kristus zesměšňovaný zobrazuje Ježíše se zavázanýma očima krátce před ukřižováním, obklopeného vojáky, kteří se mu posmívají. Stejně jako na panelu ve Frick Collection rámují scénu věže po obou stranách. Na obraze v Louvru se postavy překrývají, čímž vytvářejí dojem prostorové hloubky. Jedním z radikálních Cimabueho uměleckých přístupů bylo obléci postavy do oděvů odpovídajících 13. století namísto antického šatu, aby se tehdejší diváci mohli s dějem lépe ztotožnit. Jeho precizní malba realisticky zachycuje napjaté svaly, což postavám dodává pohyb a životnost.
Historikové umění doufají, že budou objeveny další panely diptychu. Nejpravděpodobnějším kandidátem na nový objev by byl poslední chybějící panel na levé straně, jelikož zbývající tři už byly nalezeny. Odborníci se domnívají, že by mohl zobrazovat Jidášův polibek. Jakýkoli potvrzený nový panel by byl vzrušujícím objevem, který by výrazně rozšířil naše chápání Cimabueho a jeho mistrovství v převodu textilií, architektury, objektů a postav ze skutečného života do malby.
Výstava Nový pohled na Cimabueho: Počátky italské malby přináší nové poznatky díky restaurování jeho významných děl. Ukazuje také hluboký vliv, který Cimabue měl na Giotta – o němž se traduje, že byl jeho žákem – a na Duccia di Buoninsegna. Tito umělci byli Cimabueho následovníky a dále rozvíjeli jeho pokroky v realismu.
Během staletí Cimabueho díla přečkala záplavy, zemětřesení i válečné konflikty. Dokonce i Panna Maria s dítětem a dvěma anděly z londýnské Národní galerie přežila požár v Suffolku ve 20. letech 20. století. Dnes jsou Cimabueho malby oslavovány jako cenné umělecké poklady.
„Výstava Nový pohled na Cimabueho: Počátky italské malby v Louvru“ v Paříži potrvá do 12. května 2025. Více informací naleznete na louvre.fr/en.
–ete–
