Rize je město v severním Turecku na úpatí Pontských hor v blízkosti Černého moře. Tento skvělý mix podnebí a rozpáleného slunce dává název jednomu z nejpopulárnějších černých čajů popíjených v Turecku, který získal jméno díky městu v provincii Rize.
V Turecku je oblíbenější než turecká káva a běžný Turek ročně zkonzumuje přes dva kilogramy tohoto červenohnědého čaje výrazné nasládlé chuti. Navíc se Rize cay, jak jej Turci nazývají, pije v každé čajovně stejně jako u nás třeba pivo v restauracích…
Rize – vytáhne z krize…
Rize patří mezi tradiční turecké čaje, je lahodný, aromaticky výrazný a povzbudivý. Patří mezi standardní vybavení nejen orientálních, ale v současnosti také českých čajoven. Přípravou se podobá spíše čajům ruským nebo assamským, a je zdaleka prostý jakýchkoliv čajových obřadů známých z Číny nebo Japonska.
Pro své povzbudivé účinky a specifickou chuť je vyhledávaným nápojem v arabském světě. Popíjí se výrazně oslazený – ať již karamelem nebo cukrem, a to jeho popularitu ještě zvyšuje. Arabové totiž milují sladkou chuť čajů i svých tradičních silně sladkých zákusků. Musím souhlasit se slovy mého kamaráda a čajového znalce Lukáše: “Rize – vytáhne tě z krize“. Povzbuzení, které Rize přináší, platí nejen pro Evropany, kteří začínají Rize objevovat, ale i pro Turky, které dovede povzbudit i v parných vedrech.
I přes silnou chuť však Rize chybí svíravost nebo hořkost některých černých čajů. Chuť Rize je silná, plná, nasládlá a díky přidanému cukru ještě výraznější. Červená až červenohnědá barva vyjadřuje jak pálící slunce, tak i karamelový nádech, kterým je Rize tolik pověstné.
Příprava čaje
Turci i ostatní čajovníci připravují Rize v samovarech nebo kovových konvicích často nad sebou postavených na plynových vařičích. Ve spodní konvici se připravuje horká voda a v horní se opraží samotný čaj, někdy se přidává i cukr s Rize do pražení a tím čaj získá více karamelovou chuť. Pak se Rize buď vaří chvilku v horké vodě nebo nechá ve vroucí vodě louhovat 5 až 10 minut. Podává se v malých skleněných pohárcích a případně se ještě doslazuje podle chuti. Teplý Rize by se měl vypít do půl hodiny od přípravy. Jiný typ přípravy spočívá v opražení čaje na pánvi a povařením čaje v horoucí vodě s následným doslazením.
Na závěr historka o oblíbenosti čaje v Turecku:
„Oblíbenost čaje v Turecku dokumentuje historka, v níž se vypráví o lvu, jenž kdysi utekl ze zvěřince a skrýval se na nádvořích sultánova paláce. Občas sežral nějakého vysokého hodnostáře či ministra, avšak nikdo je nepostrádal. Teprve když lev sežral poslíčka, který úředníkům donášel čaj, nastala panika,“ – jak píší v knize Příběh čaje autoři Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi, tento příběh hovoří za vše…
Zdroj citace: Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi, Příběh čaje, ARGO, Praha 2002
