Jako zdroj vitamínu C na zimu si naši předkové kromě kysaného zelí moudře přichystali ještě jedno eso, a to šípky.

Rosa canina – růže šípková roste jako liána dosahující několika metrů anebo vyrůstá jako keř. Typické trny na jejích větvích jsou hákovitě zahnuté a dávají pocítit, když se růže brání.

Údajně se šípkové růži říká také „psí růže“. Její latinský název má původ v době starého Říma, kde se věřilo, že účinně působí proti vzteklině.

Šípkové keře můžete spatřit na okrajích lesa, podél cest, na pastvinách a slunných prostorách. Zralé plody se sbírají koncem září až v říjnu, usuší se co nejrychleji (60 – 80 ◦C) a používají se zejména k vaření šípkového čaje.

Sušení šípků. (Chmee2/Wikimedia Commons)

Rosa canina zahrnuje až tisíc původních druhů a používá se jako podnož pro zahradní odrůdy růží. Svými vonnými květy nás potěší od května do července. Zralé plody nám dodají vitamín C, obsahují také několik vitamínů skupiny B, vitamín P a K, pektin podobně jako jablko, flavanoidy, cukry, minerály a další složky.

Domestikované odrůdy růže však neposkytují zdaleka takovou sílu, jakou získáme z divokých keřů, proto na šípky vyražte rozhodně do přírody.

Důležitost vitamínu C

Šípkový čaj je jeden z nejbohatších a nejsnadněji získatelných zdrojů přírodního vitamínu C. Bez vitamínu C nedokáží nadledvinky vyrábět adrenalin, bez kterého se v každodenním životě neobejdeme a který nám dává elán do života a přináší pozitivní náhled na svět.

Kromě toho je vitamín C důležitý také k boji s chorobami. Roznáší totiž po těle kyslík a usnadňuje tak správné vstřebávání železa. Železo potřebujeme proto, aby se spaloval buněčný odpad a to včetně virových infekcí v těle.

Dnes tolik populární detox by možná ani nebyl potřeba, kdybychom si pravidelně dokázali zabezpečit dostatečnou hladinu vitamínu C v organismu.

Na vitamín C se můžeme dívat jako na lepidlo, které drží naše buňky pohromadě. Když dojde k většímu poškození tkáně, například po nehodě nebo operaci, vitamín C udržuje novou buněčnou tkáň pevnou a odolnou.

Co snižuje hladinu vitamínu C

  • úzkost
  • každodenní stres
  • alkohol
  • cigarety
  • drogy a některé léky

Vždy, když narazíte v životě na něco těžkého, dejte si extra dávku vitamínu C, pokud možno v přírodní podobě. A přesně to dokáže takový hrnek šípkového čaje. Vitamínem C v přirozené formě se nemůžete předávkovat, protože jakýkoliv nadbytek se s organismu automaticky vyloučí. Bohužel to neplatí pro umělé formy vitamínu.

Pokud zjistíte, že máte na přírodní vitamín C intoleranci, nezoufejte. Zřejmě to znamená, že jeho hladina v těle je přirozené vysoká.

Šípkový čaj jako osvěžující nápoj

Chceme-li získat chutný nápoj nebo pohostit návštěvu, celé šípky vsypeme do vařící vody v poměru 1:10 a vaříme delší dobu, skoro půl hodiny. Potom celý nálev i s šípky přelijeme do čajové konvice s úzkou hubičkou a můžeme nalévat do šálků.

Rychlý způsob: Sušené plody šípku podrťte v hmoždíři a zalijte je převařenou vodou z konvice.

Opatrný způsob: Rozdrcené šípky namočíme na půl hodiny do studené vody a pak ohřejeme na teplotu těsně pod bodem varu a pečlivě scedíme přes husté sítko. Na 1 litr vody se doporučuje 20 g plodů. Tato metoda má údajně zachovat větší množství vitamínu C.

Šípkový čaj pomáhá při nachlazení a infekcích, dodává kyslík tělesným buňkám, zpevňuje cévy a dobře působí u křečových žil. Obsah vápníku, rutinu a vitamínu C v šípku působí účinně jako lék proti paradontóze. Účinkuje i při ledvinových a močových kaméncích. Je vynikající proti jarní únavě.

Květ šípku. (Pixabay)

Další receptury uvádějí, že z okvětních lístků můžeme uvařit nálev, jenž pomáhá od žaludečních křečí. Okvětní lístky se rovněž používají k výrobě jemného sirupu.

Ze šípkových plodů se také tvoří likéry, sirupy, domácí vína a džemy. Bez šípkové zavařeniny nelze uvařit šípkovou omáčku ke kančímu masu. V případě výroby džemu však musí hospodyňka vědět, jak z útrob plodu šípku odstranit chytlavé chloupky, které jsou v pokrmu nežádoucí.