Ikonický klasický balet, Labutí jezero v choreografii Johna Cranka, bude na prknech Státní opery Praha k vidění v listopadu a prosinci v podání vynikajících sólistů a primabalerín. Budou opět vyprávět jeden z nejslavnějších klasických příběhů, které spolu s Čajkovského hudbou tvoří milník na cestě za dokonalostí divadelního umění. Každý rok jsou představení beznadějně vyprodaná.
Balet Národního divadla je prvním velkým souborem mimo německé prostředí, který získal povolení inscenovat titul v choreografii Johna Cranka, navíc v originální kostýmní a scénické výpravě.
„Zvolí Princ Siegfried lásku, dodrží přísahu své milované bílé labutí princezně? Nebo na svou Odettu zapomene a zvolí povinnost vůči svému postavení, vždyť cizí princezny jsou tak krásné!“ ptá se baletní soubor Národního divadla. „A co teprve uhrančivá černá labuť Odilie, která spolu s čarodějem Rotbartem okouzlí jeho mysl.“
„Ačkoliv se zdá, že vyprávíme příběh o lásce, jde tu především o duši.“
Labutí jezero v Národním divadle se blíží. (foto: Serghei Gherciu)
Verze Johna Cranka
Verze Johna Cranka je vytvořena v úctě k tradičnímu pojetí, nicméně s puncem jeho dramatického talentu a ojedinělým smyslem pro vystižení podstaty baletu. Navíc je to právě Národní divadlo, které v historii tohoto díla zaujímá důležité postavení.
Prvním choreografem Labutího jezera roku 1877 v Moskvě byl Čech Václav Reisinger (byl to také historicky první šéf Baletu ND) a taktéž českému choreografovi Augustinu Bergrovi se dostalo mimořádné cti, když Čajkovskij při zhlédnutí 2. jednání Labutího jezera v Praze v roce 1888 poznamenal, že prožil „minutu absolutního štěstí“.
Současná verze je třináctou inscenací tohoto nesmrtelného titulu v Národním divadle.
