Petr Horký, režisér a polárník, reaguje v svém vlogu na současnou situaci, protože má pocit, že v této době se v sociální bublině začínají hádat už úplně všichni.  Ti chytří, ti se selským rozumem, i ti, co mu jsou blízcí – všichni začínají být naštvaní, vytočení – a čím dál více rozhořčeni z toho, co se děje.

Podle Horkého je celkem v pořádku se občas rozčilit nad zprávami. Nevadí mu ani trollové, kteří rozesílají zprávy, jež jsou úplně iracionální – a říká si: ti lidé jsou za to placení, mají na to žaludek, nemají charakter.

Ale je mu smutno, když se sejdou dvě strany, které si oponují – a nemohou se dobrat nějakého výsledku.

Proto se rozhodl natočit toto video, aby se vyjádřil k tomu, jak rozlišit dezinformace v dnešní době a jak se vůči nim obránit.

Krok první je, abychom se nenechali rozčilit nebo vyděsit. Je vědecky vypozorováno, že člověk, který je vystrašený nebo rozčilený, nehledá argumenty, ani na ně mnohdy neslyší. A nemusí to být ani související.

Proto spousta trollů funguje na tom, že nás chtějí jenom  rozčilit, chtějí jenom vyděsit, protože vědí, že v tu chvíli jsme nejvíc náchylní nevnímat logické argumenty.

Horký doporučuje knihu Main fakt, jež vyšla i česky, popisuje fungování organizace Cambridge Analytica. To je v současnosti firma, která dokázala přes sociální sítě nejúspěšněji měnit nastavení a myšlení lidí.

Jaký vliv měla první fáze začátku války na Ukrajině na státy ve středovýchodní Evropě? ptá se Horký.

Podle psychologické křivky začne nejprve heroické období – a to je krásné období, kdy lidé píšou, že všichni zatáhneme za jeden provaz. Obdoba toho byla, když jsme podomácku šili roušky na počátku pandemie. Krásné proto, že jsme si všichni pomáhali.

Ale – když to trvá příliš dlouho,  křivka začne klesat a upadat do určité letargie, až dochází k určitému zklamání, že jsme to tím heroickým obdobím nevyřešili.

Potom člověk začne situaci bagatelizovat a brát, jakoby už vyřešená byla. A má tendenci situaci vytěsňovat a je rozhořčený, že se to po heroickém období neurovnalo.

Nastane období největších diskuzí. Tak jsme nyní v tom, že diskutujeme o procesu války, o uprchlících, kteří přicházejí, o pomoci Ukrajině apod.

V této fázi podle něho nastává zklamání, a to je přesně ta chvíle, do které vstoupí kvalitně připravená dezinformační kampaň. Protože jsme zklamaní, že se to ještě nevyřešilo, jsme ustaraní, že to stále ještě trvá.

V této fázi jsme přístupni všemožnému vlivu dezinformací.

Dívejme se na to, že to je prostě řemeslo, radí Petr Horký. Že je to odváděná práce lidí, kteří mají za úkol dezinformovat. Je to neosobní práce těch, kdo vědí, že se tato psychologická křivka týká jakéhokoliv národa.

Věděli dobře, že na začátku nemusí tlačit proti nám, když probíhá heroické období. Ale teď je ta chvíle, kdy na nás dosáhnou.

Co je cílem dezinformační scény?

Cílem je uvést recipienta v omyl. To je základní cíl této komunikační strategie. Dezinformací se stává spojení, kdy se zpráva se dává do kontextu, který je nepravdivý. Cílem dezinformačních kampaní je dosáhnout, abyste nevěřili nikomu.

„Nenechte si vnutit, že stejně všichni lžou. Ne. Je málo těch, kteří říkají pravdu, ale jsou.

Je důležité je stále hledat a nepolevit v tom,“ je přesvědčen Horký.

Když chcete udělat něco dobrého, výsledek se dostaví až úplně nakonec. Musíte udělat několik správných kroků a toho dobrého dosáhnete nakonec. Kdežto – špatná věc je hotová hned.

„Nenechte si vnutit, že stejně všichni lžou. Ne. Je málo těch, kteří říkají pravdu, ale jsou.“

To samé se týká naší práce s informacemi – a jejich práce s dezinformacemi. Jakmile se pokazí jeden krok ve fázi informací, pak už je to jedovaté celé.

Pro ty, kdo mají o téma opravdu zájem, Petr Horký doporučuje literaturu:

Peter Pomerantsev – Tohle není propaganda

Christopher Willie – MindFuck

Karel Řehka – Informační válka

Peter Berger, Thomas Luckmann – Sociální konstrukce reality

Maxwell McCombs – Agenda setting: Nastolovaní agendy – masová média a veřejné mínění

Paul R. La Monica – Jak myslí Ruppert Murdoch