Do pořadu Aby bylo jasno si moderátorka Jana Bobošíková pozvala profesorku Annu Hogenovou, významnou českou filosofku, jež se zabývá fenomenologií a etikou, spisovatelku a vysokoškolskou pedagožku.
Profesorka nedávno vyslovila názor do Lidových novin, že se jí „nelíbí vyzbrojování mladých kluků na Ukrajině“ – a vysloužila si za to tvrdou kritiku. Byla označena za „prodavačku instantního moudra“, nebo že stojí na „Putinově straně a „selhala“.
Na otázku, co by kritikům, kteří se nepouštějí do věcné polemiky s jejím názorem, ale pouze nálepkují, – odpověděla? Hogenová odpovídá, že o tom dlouho přemýšlela a uvědomila si, že v těch kritikách je „velmi mnoho nenávisti a málo věcného základu k rozhovoru“. A tak došla k tomu, že „se zachová jako její učitelé, velcí filosofové minulosti, kteří odpovídali – mlčením“. Protože tam je tolik osobního, že není o čem diskutovat.
V pořadu se dále diskutovalo o tom, že současná doba přináší jev, kdy je člověk, který má jiný názor, „než někteří“, s tím ním se nediskutuje, ale okamžitě se onálepkuje.
„Co znamená pro společnost, když se vytrácí možnost věcné diskuze? O čem to svědčí?,“ ptá se Bobošíková.
Podle Hogenové „je to příznak rychlého návratu totality“.
„Totality, která přichází drobnými krůčky, velice opatrně. Je nutné rozumět těm náznakům, jež jsou těmi počátky – a počátky jsou vždy polovinou celku – které s sebou přinášejí ty obrovské změny, jako je tomu v dnešní době. Dalšími náznaky je strach mezi členy akademické obce se vyjadřovat, dále to, že dialog je opět řízený, a je mezi nimi strach. To je jednoznačný náznak. Dalším projevem strachu je zhrubnutí projevu. Což se projevuje třeba i u vážených lidí, jako jsou např. senátoři,“ vysvětluje profesorka Hogenová.
Bobošíková: Dnes se mnoho samozvaných považuje za elitu, koho byste za elitu uznala?
Hogenová: Ten, kdo by mohl náležet do elity, musí být člověk, kterého nejvyšší hodnotou života samého je pravdivost. A ta pravdivost je u nás pochopena jako neskrytost, která ale musí být vytržena z té skrytosti.
Kdo je u nás v ČR elitou? Ten, kdo se za ni považuje?
Jedině ten kdo má tu odvahu vystoupit s tím, co sám svým promýšlením, ale také riskováním dostal – do podoby té neskryté pravdy.
Byly doby, kdy jsem věřila lidem, kteří vyrůstali z „Patočkovského podhoubí“ ( filosof J. Patočka, jeden z významných českých filosofů) – a neskrytost byla vždy tím nejdůležitějším cílem toho konání, jednání a myšlení.
Z globálního konfliktu má ve skutečnosti obavy jen málokdo.
Před 4 měsíci jsem měla obavu – a dnes ještě větší. Jak lze věnovat pozornost tomu, jak se „mohlo nestát to, co se stalo na Ukrajině?“ Pokud se toho nedobereme, to hodnocení situace není pravdivé. Například podle fenomenologie – když má člověk nemoc a chcete porozumět té nemoci, tak musíte tu nemoc brát jako odpověď na otázky, které musíte vyrvat z té skrytosti, vynést do neskrytosti, což je pravda té nemoci. Otázky jsou jako klíč k zámku té války, který musíme otevřít.
A vy máte odpověď na otázky?
Tendence, kterou sleduji, se ukazuje čím dál víc…. Není to jednoduché, jak se tato situace hodnotí v dnešní době.
Dále profesorka Hogenová mluví o podvědomém programování lidí, které vede k duševnímu utrpení – a následně lidé plní ordinace psychologů.
A jak se vyhnout manipulacím?
Patočkův recept – člověk se má snažit žít z vlastního, nepodsunutého pramene. A o to se má starat alma mater. Vysoká škola se nemá stát technickou firmou k výrobě tzv. přednastavených jedinců, kteří potom budou dobře pracovat na trhu atd.
Péče o duši je starobylou záležitostí Řeků, o níž se dnes nemluví – to je ten rozhovor, který člověk vede se sebou samým – a musí k tomu mít odvahu.
Proč mladí lidé věří systému a proč je systém pro mladé lidi nebezpečný?
Věří systému proto, že v sobě ještě nemají v sobě pochopení podstaty, jak o tom mluvil E. Husserl. Když ještě nemají reflexe z bytostných zkušeností, ve kterých člověk prohrává, dostává nakopáno… a pak se zase na něj usměje sluníčko. A prožívá to v odvaze být sám a – vydrží to.
