Poslední podzimní měsíc máme spojený s nevlídným počasím, větry a plískanicemi. Vítr zaduje a k zemi se snáší déšť barevných listů. Podzimní měsíc, během kterého opadává listí – a to není každému jasné: nazývá se listopadem proto, že listí opadává nebo proto, že je již opadané?
Poetik by jej nazval: „List opad´.“
Ne všechno listí je v listopadu opadané. Stromy svou ozdobu shazují v různých časech. Říkalo se: „Teplý říjen – studený listopad.“ Někdy už k ránu přicházejí mrazíky a Martin (11. 11.) „přijíždí na bílém koni“. Ale každý rok to může být ještě jinak.
Předkové věděli, že: „Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí.“
Anebo to bylo jinak: „Když začátkem listopadu sněží, pak mívá sníh výšku věží,“ – prorokovali, co může následovat.
Hospodáři měli zkušenost, že: „Listopadové sněžení neškodí vůbec osení.“ a „Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje.“
Ale když je něčeho příliš: „V listopadu příliš mnoho sněhu a vody, to známka příští neúrody.“
Dokonce může být bouřlivo: „Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.“ nebo: „Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá.“
„V listopadu hřmí – sedlák vesnou sní.“
Ale: „Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři.“
Pokud listy na stromech zůstanou neobvykle déle, tak to znamená: „Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.“
Někdy večer lidé hleděli na hvězdnou oblohu a říkali: „Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí.“ Sedláci rádi zalézali za pec poté, co si naštípali dostatek dřeva na zimní otop.
Touto dobou už připravujeme krmítka pro přezimující ptáčky a ježkům ponecháme hromádky spadaného listí, aby se v nich mohli zazimovat. Lidé také říkávali: „Všichni svatí dluhy platí.“ Koncem listopadu se přibližuje advent, dlouhé noci a příprava na Vánoce.
