Zatímco klimatičtí aktivisté předpovídají konec světa v důsledku globálního oteplování, iniciativa Bergwaldprojekt skutečně pomáhá s výsadbou lesů, obnovou mokřadů a udržováním cenných biotopů.
Připevňují se lepidlem k vozovce a na chodníky nebo dokonce na tribunu orchestru Elbphilharmonie. Poškozují umělecká díla, svojí činností blokují záchranné složky a „zapomínají“ se v areálu automobilky. Řeč je o členech uskupení zvaném Poslední generace, známých také jako Climate Stickers.
Svými akcemi chtějí členové skupiny údajně zvýšit povědomí o „změně klimatu a blížícím se konci lidstva“, mimo jiné v důsledku produkce CO2. Na internetu se setkávají množstvím posměšků a v současné době koluje mnoho karikatur, které jejich aktivity parodují. V některých případech se aktivisté museli zodpovídat před soudem a byli odsouzeni k zaplacení pokuty.
Za necelý rok zablokovali demonstranti za ochranu klimatu jen v Berlíně 276 krát silnice. Podle policejní šéfky Barbary Slowikové došlo do poloviny prosince k dalším 42 akcím, z nichž některé byly trestné. Slowiková upozorňuje, že v roce 2022 bylo v této souvislosti dosud podáno 2 200 trestních oznámení a uděleno 600 pokut.
Skutečná pomoc přírodě
Jak může vypadat konstruktivní ochrana klimatu, ukazuje iniciativa Bergwaldprojekt, o kterém informoval časopis Focus. Před 35 lety ji založila malá skupina ekologů, která se věnuje ekologické přeměně lesů.
Z kdysi malé skupiny se již dávno stalo významné sdružení na ochranu přírody. Společnost byla založena v roce 1987 ve Švýcarsku a v roce 1993 byla založena její německá pobočka.
V letošním roce iniciativa pomáhala po dobu 26 týdnů na 14 místech. V roce 2023 plánuje zapojit 5 500 dobrovolníků, kteří budou pomáhat po dobu 183 týdnů na celkem 83 místech ve všech spolkových zemích Německa.
Mluvčí iniciativy Peter Naumann říká, že namísto aktivismu, který provozuje „poslední generace“, lze dosáhnout mnohem více prostřednictvím skutečných činů a změn ve vlastním životě, které mohou životnímu prostředí pomoci.
Více než 600 000 vysazených stromů ročně
Projekt zatím počítá s výsadbou více než 600 000 stromků ročně ve státních lesích. Ti, kteří se sdružení a práci věnují ve svém volném čase, pomáhají také obnovovat mokřady a udržovat cenné biotopy ve volné krajině.
„Snažíme se oslovit všechny vrstvy společnosti,“ říká o zapojování pomocníků mluvčí iniciativy Peter Naumann.
Přestože tyto aktivity mají v dlouhodobém měřítku napomáhat ke zlepšení klimatu, úspory CO₂, o kterých klimatičtí aktivisté tolik hovoří, hrají spíše podřadnou roli. Proto členové projektu horských lesů upouštějí od výpočtů, kolik CO₂ stromové plantáže ukládají.
Ani miliony stromů nemohou zastavit změnu klimatu, říká Naumann. „Čisté kompenzace se dosáhne až po 40 až 60 letech.“ Příběhy o krátkodobých účincích nefungují, potřebná vrstva humusu se totiž vytváří 25 až 28 let.
Období bez deště činí stromy zranitelnějšími
Podle Naumannových pozorování se v posledních třech letech změnila „struktura srážek“. Dopady klimatických změn jsou zřetelně patrné i v německých lesích. Všude je patrné, že při až sedmitýdenním období bez deště a při poškození stromů před zakořeněním jsou stromy náchylnější podléhat škůdcům.
Kůrovec, sucho a vichřice již v Německu připravily o život 600 hektarů lesa. To odpovídá pěti procentům celkové plochy. „Cílem je ochrana eroze a rozmanitosti,“ nikoliv snižování CO2 zdůrazňuje Naumann.
Je také přesvědčen, že lidé musí změnit svůj způsob života, jinak na to doplatí. Vidí také problém ve zvyšující se teplotě planety a to v tom směru, že pokud se podle něj celkově oteplí o tři stupně, „budeme mít v lesích obrovské problémy.“
Žádná nedotčená vřesoviště nezůstala
Pokud zůstaneme u tématu CO2, jsou podle Neumana mnohem důležitější rašeliniště, která ukládají velké množství CO2. V Německu jich však zůstala pouze dvě procenta a ani tyto již nejsou ekologicky nedotčené.
„Výsledkem jsou velké emise CO₂, metanu a oxidu dusného,“ říká Naumann. „Proto se v rámci projektu Horské lesy snažíme o jejich obnovu.“ Zdůrazňuje však, že jejich zotavení vyžaduje čas. Z dlouhodobého hlediska jsou rašeliniště dlouhodobým přínosem k biologické rozmanitosti, vodnímu hospodářství a klimatu.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
