Uriel varuje Gabriela
Je Gabrielovou odpovědností zajistit, aby se do rajské zahrady nedostalo nic zlého. Uriel přistupuje ke Gabrielovi a říká mu, že přišel duch, a začal se vyptávat na nové Boží stvoření. Uriel tomuto duchovi ukázal, kde se nachází Země, a duch tam okamžitě zamířil. Neznámo proč tento duch pokračoval v pozorování Země a Uriel si všiml, že když dorazil na Zemi, jeho nebeský vzhled se změnil: už nevypadal, jako by přišel z nebe.
Uriel se domnívá, že tento duch může mít nečisté úmysly a je jedním z vyhnaných, tedy jedním ze vzbouřených andělů. Znepokojeně naléhá na Gabriela, aby tohoto pravděpodobně nevítaného ducha našel.
Gabriel uznává, že žádná pozemská bytost by nemohla na Zemi vstoupit ani z ní odejít, ale je možné, že duch vstoupit mohl, protože duchové podléhají jiným měřítkům. Gabriel ujišťuje Uriela, že prohledá Boží zahradu, aby se ujistil, že si do ní nic nenašlo cestu bez dovolení.
Nato křídlatý mu vece bojovník:
Urieli! není div, že bystrému
oku tvému, v oné jasné výsosti
slunečného okrsku, nic neujde
v světa spoustě, široko a daleko.
Jednak skrze tuto čilou posádku
neprochází nikdo, mimo ty, kdož jdou
s nebe, dobře vědomí; a od času
poledního nešel tudy žádný tvor.
Jestli jaký zlý duch tyto přeskočil
meze zemské z úmyslu, že trudno jest,
víš, v tom překaziti jeho podstatě
nadvětrné hmotných hrází záporou.
Pokud ale v těchto ráje polinách
někde číhá v jakékoli způsobe
ten, jejž pravíš, zvím to dříve úsvitu.
(Kniha IV, verše 579-588)
Pátrání po zlu
Dorého ilustrace „Tak slíbil a Uriel se vrátil ke svému svěřenci“ zobrazuje okamžik, kdy Uriel informuje Gabriela o podezřelém duchovi, který se ptal na Zemi. Bůh umístil Gabriela do oblasti skalnatých útesů, kde se potkávají nebe a země, a právě zde ho Uriel nachází. Uriel a Gabriel jsou dvě postavy umístěné v levé horní části kompozice. Uriel ukazuje do dálky a dívá se na Gabriela, který se opírá o svůj meč.
Pod Urielem a Gabrielem sedí andělé v pohodlných pozicích čelem k sobě. Ačkoli mají válečné zbraně, nejsou připraveny k použití. Ve skutečnosti je jedna z nich v tuto chvíli dokonce odložena, protože andělé stále ještě nevědí o novinkách, které Uriel přináší.
Mezitím v rajské zahradě Adam a Eva odpočívají pod korunami stromů, které pro ně Bůh vybral. Po rozhovoru s Urielem pověřuje Gabriel dva anděly, aby zahradu prohledali:
Iturieli a Zefone, vy dva
spěchem křídlatým ten ohrad vyzvězte,
nezůstavíce ni koutu naprosto;
zvláště pak, kde ti dva pěkní tvorové
teď snad spíce leží škody bezpečni.
Tento večer s slunce nachýleného
přišed Aujel zpravil mne, an jakýs duch
pekelný, (i možnéli ?) sem vyrvav se
z zámků pekla, chvátal, mimo pochybu,
za zlým úmyslem: i jestli toho kde
naleznete, chopte jej a přiveďte.
(Kniha IV, verše 788-796)
Na Doréově ilustraci „Tito do altánku směřují / hledají, koho hledali“ jsou dva andělé, Ithuriel a Zephon, zobrazeni, jak letí oblohou přes vysokou zeleň do zahrady, kde odpočívají Adam a Eva. Jeden z andělů nese kopí a druhý meč, což naznačuje, že jsou připraveni se bránit a v případě potřeby hledaného ducha zničit. Oba andělé se na sebe podívají a ukáží na místo, kde by podle nich mohl zlý duch býti.
Čemu se můžeme přiučit
Využijme tuto část Miltonova příběhu a Dorého ilustraci k prozkoumání vnitřního fungování naší duše: Jak bychom mohli čelit zlu v sobě? Rajská zahrada je zahradou Boží a byla stvořena pro Boží stvoření, které zahrnuje jak božský obraz, tak ducha lidských bytostí. Bůh kolem zahrady umístil také andělské bytosti, aby ji chránily před zlem.
Když existuje podezření, že se něco zlého dostalo tam, kam nepatří, andělé strážní, kteří plní Boží záměr, zlo vyhledají, aby ho zničili. Před zlem neutíkají a neskrývají se, protože je to zlo, a neignorují ho. Naopak, obracejí se k němu čelem a hledají místo, na němž přebývá.
Pokud je naše duše stvořena k tomu, aby byla podobná božské, neměli bychom i my hledat a zbavovat se zla v sobě? Když si zlý obsah najde cestu do zahrady naší duše, nemáme se k němu – podobně jako andělé, kteří slouží Bohu – dobrovolně obrátit, najít ho a zpochybnit?
Gustav Doré byl plodným ilustrátorem 19. století. Vytvořil obrazy k nejvýznamnějším dílům klasické literatury západního světa, jako je Bible, Ztracený ráj nebo Dantova Božská komedie. V tomto seriálu se noříme do myšlenek, které Dorého inspirovaly, a do obrazů, které tyto myšlenky vyvolaly.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil P. M.
