Následující text je úryvkem z knihy The Gentlemen’s Book of Etiquette, and Manual of Politeness od Cecila B. Hartleyho, vydané nakladatelstvím Locke & Bubier v roce 1875.

Předcházející díl

Vrhnete-li se do společnosti literátů, nevyptávejte se jich na jejich díla. Mluvit s autorem o obdivu k nějakému dílu je nevkusné; ale můžete mu udělat radost, když citátem z jeho spisů nebo šťastnou zmínkou o nich dokážete, že jste je četli a ocenili.

Je krajně nezdvořilé a pedantské, když se účastníte obecné konverzace, citovat v cizím jazyce.

Používání frází, které připouštějí dvojí význam, je nezdvořilé, a pokud jsou adresovány dámě, stávají se vyloženě urážlivými.

Pokud zjistíte, že se během rozhovoru rozčilujete, přejděte k jinému tématu nebo mlčte. V zápalu vášně můžete vyslovit slova, která byste v klidnější chvíli nikdy nepoužili a kterých byste po jejich vyslovení hořce litovali.

„Nikdy nehovořte o provazech s člověkem, jehož otec byl oběšen,“ zní vulgární, ale oblíbené přísloví. Pečlivě se vyhýbejte tématům, která by mohla být vykládána jako osobnosti, a v rodinných záležitostech si zachovejte přísnou zdrženlivost. Pokud můžete, vyhněte se kostlivcům ve skříni, ale na dané téma přijde řeč, považujte to za posvátnou důvěru a nikdy neprozrazujte své znalosti třetí osobě.

Pokud jste cestoval, ačkoli se budete snažit, abyste si při takovém cestování zlepšil úvahu, nemluvte neustále o svých cestách. Nic není únavnějšího než člověk, který každou větu začíná slovy: „Když jsem byl v Paříži,“ nebo „V Itálii jsem viděl.“ Vždyť to je přece jenom trochu únavné.

Pokud zjistíte, že se během rozhovoru rozčilujete, přejděte k jinému tématu nebo mlčte. V zápalu vášně můžete vyslovit slova, která byste v klidnější chvíli nikdy nepoužili a kterých byste po jejich vyslovení hořce litovali.

Když se v salonu ptáte na osoby, které neznáte, vyhněte se používání přídavných jmen; mohli byste se také zeptat matky: „Kdo je ta neohrabaná, ošklivá dívka?“ a dostat odpověď: „Pane, to je moje dcera.“

Vyhýbejte se pomluvám; u žen je to odporné, ale u mužů je to naprosto zavrženíhodné.

V běžné společnosti nenabízejte oficiálně pomoc nebo radu. Nikdo vám za to nepoděkuje.

Zesměšňování a žertování jsou znaky vulgární mysli a nízkého vychování.

Vyhněte se lichotkám. Jemný kompliment je v rozhovoru přípustný, ale lichocení je široké, hrubé a pro rozumné lidi odporné. Pokud lichotíte svým nadřízeným, budou vám nedůvěřovat a budou si myslet, že máte nějaké sobecké cíle; pokud lichotíte dámám, budou vámi pohrdat a budou si myslet, že nemáte jiné konverzace.

Rozumná dáma se bude cítit více poctěna, budete-li s ní hovořit o poučných, vznešených tématech, než když se na ni obrátíte pouze jazykem komplimentů.

V druhém případě dojde k závěru, že ji považujete za neschopnou diskutovat o vyšších tématech, a nemůžete očekávat, že ji potěší, když ji budete považovat za pouhou hloupou a ješitnou osobu, které je třeba lichotit, aby měla dobrou náladu.

Pokračování…

původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil P.M.