Čínská ekonomika čelí největšímu problému za poslední desetiletí a podle odborníků čínským úřadům docházejí nástroje, kterými by mohly problémy řešit.
Nejnovější makroekonomické údaje země ukazují na ekonomiku na pokraji deflace.
Červnový index spotřebitelských cen se meziročně nezměnil a oproti květnu klesl o 0,2 %. Index cen výrobců, který odráží velkoobchodní náklady, se oproti červnu 2022 snížil o 5,4 % a vykázal větší pokles než květnových 4,6 %.
Červnové údaje o obchodu nadále vykazovaly klesající trend. Dolarová hodnota čínského vývozu se meziročně snížila o více než 12 %, což představuje větší pokles než květnových 7,5 %. Její dovoz se od června 2022 rovněž snížil o téměř 7 %, zatímco v květnu činil 4,5 %.
Gary Jefferson, profesor ekonomie na Brandeisově univerzitě a specialista na čínskou ekonomiku, uvedl, že potíže, kterým druhá největší ekonomika světa čelí, jsou mnohostranné, včetně velkého zadlužení v sektoru nemovitostí a místních samospráv, oslabení návratnosti investic, nízké důvěry domácností a geopolitického napětí se Spojenými státy a Evropskou unií.
A je to také důsledek politiky čínského režimu v posledních 30 až 40 letech, říká Jefferson.
Ačkoli mnozí poukazují na masivní poruchy způsobené pandemií a na „politiku nulového covidu“ praktikovanou čínským režimem jako na zdroj současných potíží Číny, Jefferson se domnívá, že na vině jsou pravděpodobně spíše strukturální problémy.
„Jako důkaz systematické povahy problému se ukazuje, že pokles ekonomické a sociální důvěry se vzájemně posilují,“ sdělil Jefferson deníku The Epoch Times.
„Neochota uzavírat partnerské vztahy, uzavírat manželství a mít děti pravděpodobně částečně vyplývá z hospodářského poklesu a živí ho. Menší počet rodin předznamenává pokles poptávky po větších nebo zvýšených bytových jednotkách, což dále přispívá k oslabení sektoru nemovitostí, což vede k menší poptávce po pronájmech pozemků a k nižším příjmům místních samospráv.“
Čína se potýká s poklesem porodnosti, přestože režim v roce 2016 upustil od politiky jednoho dítěte a v posledních letech povolil rodinám mít až tři děti. Mnoho párů odmítá mít více dětí s odkazem na vysoké náklady s tím spojené.
„Největší potíže“ od roku 1989
„Vláda je skutečně v nejhlubších potížích, v jakých byla přinejmenším od 4. června roku 1989,“ dodává expert s odkazem na masakr čínských studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, kteří usilovali o demokratické reformy, a následnou mezinárodní izolaci. Poté trvalo tři roky, než se čínský hospodářský růst vrátil do původního stavu.
Ačkoli jižní cesta tehdejšího čínského komunistického vůdce Teng Siao-pchinga v roce 1992 pomohla znovu nastartovat hospodářský růst, Čína se nyní nenachází ve stejné situaci a od té doby se výrazně rozvinula, zdůrazňuje Jefferson.
Vzhledem k tomu, že čínské rodiny a podniky po desetiletí spořily a měly dostatek investičních příležitostí, není pravděpodobné, že by k hospodářskému oživení došlo snadno, uvedl a dodal, že úřadům docházejí nástroje, které mají k nápravě ekonomiky k dispozici.
V reakci na globální finanční krizi v roce 2008 čínské úřady vydaly obrovský stimulační balíček – 4 biliony jüanů (586 miliard USD) – který výrazně zvýšil vládní výdaje na infrastrukturu a zadlužení v sektoru nemovitostí a místní samosprávy.
V současné době je návratnost investic do fyzického a lidského kapitálu ve srovnání s obdobím před deseti lety nízká, a to v důsledku obrovského objemu již uskutečněných investic do infrastruktury a zvýšení počtu studentů vysokých škol, které iniciovala Komunistická strana Číny (KS Číny) v roce 1999, uvedl Jefferson.
Míra nezaměstnanosti mladých lidí v Číně v květnu a červnu přesáhla 20 %, což je částečně způsobeno přebytkem absolventů vysokých škol, který se během dvou desetiletí zvýšil z jednoho milionu na 10 milionů.
Podle názorů experta by stimulační opatření vyžadovala obrovské finanční prostředky od centrální a místní vlády, což by znamenalo ještě větší akumulaci dluhu – a to je velmi problematické. A když mají lidé více peněz, mohou se rozhodnout je uložit do banky nebo je použít na splácení svých dluhů. Proto dostat více peněz do rukou lidí nemusí stimulovat výdaje, dodal.
Profesor uvedl přirovnání k autu, které se řítí do kopce a najednou stojí před útesem. „Často, když se to stalo, byl o 50 nebo 100 metrů dál útes, na který mohlo auto přistát a pak pokračovat v cestě,“ vysvětluje situaci obrazně Jefferson.
Za současných okolností je však „více než v jakékoli jiné situaci za posledních 40 let vzdálenost na druhou stranu útesu podstatně větší, než tomu bylo doposud, což činí bezpečné přistání problematičtějším“.
Klíčovým rozdílem mezi Čínou a západními ekonomikami je podle Jeffersona to, že západní vlády mají procedurální legitimitu vyplývající z voleb a legislativních procesů, ale legitimita čínské komunistické strany závisí výhradně na jejích hospodářských výsledcích. Z tohoto důvodu „je pro stranu velmi, velmi obtížné zvládnout recesi nebo se s ní smířit“, dodává expert.
„Pro vedení je to poměrně obtížná a trapná situace.“
„Teď už nevidím naději“
Sedmadvacetiletý Mike pracuje v továrně na výrobu polymerních přísad ve městě ve východočínské provincii Če-ťiang, která je jedním z center soukromého sektoru v zemi. Mike hovořil s deníkem The Epoch Times pod přezdívkou, protože se obává represí ze strany čínského režimu.
V roce 2017 dokončil vysokou školu se zaměřením na inženýrství městského podzemního prostoru. V červenci 2020, poté co mu skončila dvouletá smlouva s projektem metra v jihočínské provincii Chu-nan, se přestěhoval do svého současného bydliště, aby nastoupil do právě otevřené továrny. Továrna se specializuje na výrobky vyšší kvality šité na míru zámořskému trhu.
V květnu 2022 mu jedna velká západoevropská společnost neobnovila roční objednávku na 15 000 liber výrobků kvůli geopolitickému napětí mezi Čínou a Evropou, uvedl. Od té doby se továrně nepodařilo zajistit žádné náhradní zakázky, které by tento výpadek nahradily. Nyní zastavila výrobu a prodává své zásoby.
Podnik podle něj hledá způsoby, jak upravit sortiment výrobků, aby uspokojil domácí trh, ale „zajištění zakázek bude velmi obtížné“, protože poptávka je nízká.
Mikeova malá továrna nebyla sama. Podle něj nedaleká továrna na automobilové součástky propustila 3 000 pracovníků, tedy 30 % své pracovní síly. Kromě toho podle něj dělníci v této továrně již nemají možnost přesčasů, které pro ně byly hlavním zdrojem výdělku nad minimální hranicí, aby se uživili.
Když se Mike poprvé přestěhoval do Če-ťiangu, myslel si, že jeho život někam směřuje. Proto si v říjnu 2020 koupil ve městě byt. Podle jeho slov však došlo k hospodářskému poklesu a tříleté pandemické lockdowny mnohé vyčerpaly.
„Teď už nevidím žádnou naději,“ řekl deníku The Epoch Times. „Každý se v životě potýká s velkým stresem.“
Jako vedoucí továrny vydělává Mike měsíčně asi 9 000 jüanů, tedy 26 654 korun. Jeho hypotéka činí 6 000 jüanů, tedy dvě třetiny jeho měsíčního příjmu. Po zaplacení všech nezbytných výdajů nemůže téměř nic ušetřit, říká Mike. A to ještě musí šetřit na auto. Přestože jeho přítelkyně na rozdíl od mnoha Číňanek nevyžaduje, aby Mike měl auto a byt, aby se mohl oženit, považuje Mike za „mužskou povinnost“ vydělat na ně ještě před svatbou.
Žen je v Číně méně než mužů, a tak si mohou více vybírat a na budoucího manžela klást větší nároky.
Mike doufá, že bude mít nějaké úspory, aby se mohl postarat o své rodiče, alespoň na pokrytí jejich zdravotních výdajů, až zestárnou. Chce dítě, ale raději by počkal, až bude finančně schopen zajistit dítěti dobrý život. Co se týče možnosti mít více než jedno dítě nyní, když skončila politika jednoho dítěte, Mike bez váhání říká „ne“. „To bych si nemohl dovolit!“ řekl Mike.
Na otázku ohledně zpráv čínských státních médií, že se ekonomika neustále zotavuje, Mike odpověděl: „To je propaganda! Je to přesný opak toho, co cítíme mezi lidmi, (že se děje).“
„Co se týče mého života, jsem v recesi,“ dodal.
Článek byl při překladu redakčně zkrácen. Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. K.
