Většina lidí si uvědomuje, že udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti vyžaduje vyvážené stravování. V oblasti výživy však často panují rozšířené mýty o potravinách a protichůdné názory.
Mnoho z nich bylo v průběhu času vyvráceno. Níže uvádíme 10 převládajících mylných představ, na které upozorňují odborníci na výživu.
Mýtus č. 1: Všechny sacharidy způsobují nárůst hmotnosti
Mnozí se domnívají, že sacharidy jsou ze své podstaty škodlivé, protože nezdravé potraviny jsou jimi často nabité. To je však příliš zjednodušený pohled. Například sladká tyčinka i jablko obsahují přibližně 25 gramů sacharidů. Přesto mají na naše zdraví výrazně odlišné účinky. Jablka jsou spojována s hubnutím, zatímco sladké tyčinky přispívají k přibývání na váze.
„Myslím, že lidé mají tendenci o tom přemýšlet z dvojrozměrného, černobílého pohledu, a proto je pro mnoho lidí těžké najít rovnováhu a střední cestu, pokud jde o sacharidy,“ sdělila Epoch Times Jenna Volpeová, koučka funkční výživy a holistická dietoložka.
Dodala, že sacharidy jsou nejen přípustné, ale také nezbytné pro optimální zdraví. Volpeová zdůrazňuje, že na buněčné úrovni je náš mozek a většina ostatních buněk v těle na sacharidech energeticky závislá. Nedostatečný příjem sacharidů podněcuje tělo k odbourávání tukových a svalových zásob, aby vyrobilo glukózu pro mozek, což není dlouhodobě udržitelné řešení.
Pokud jde o konzumaci sacharidů, nejzdravější jsou ty, které produkuje příroda, tj. čerstvé ovoce a zelenina, brambory a nezpracované obiloviny, jako je rýže, oves a quinoa, uvádí Volpeová.
Mýtus č. 2: Všechny kalorie jsou stejné
Názor, že všechny kalorie jsou stejné, příliš zjednodušuje složitost potravin a výživy. „Existují prázdné kalorie a kalorie s vysokým obsahem živin a mnoho stupňů mezi nimi,“ říká Sally Fallon Morellová, výzkumnice v oblasti výživy a autorka populární knihy o výživě „Vyživující tradice“. Prázdné kalorie mají malou výživovou hodnotu, zatímco kalorie s vysokým obsahem živin jsou bohaté na vitamíny, minerály a polyfenoly.
Obsah živin označuje koncentraci základních živin v dané potravině nebo stravě. Měří množství prospěšných živin, jako jsou vitaminy, minerály, vláknina a bílkoviny, v poměru k celkovému obsahu kalorií v dané potravině a zdravých přírodních tuků. „Cílem je konzumovat co nejvíce kalorií s vysokým obsahem živin,“ řekl Morell.
Mezi potraviny s vysokým obsahem živin patří maso z živočišných orgánů, korýši a měkkýši, vejce, hovězí maso ze skotu krmeného travinami, bobulovité ovoce, listová zelenina, sladké brambory a mléčné výrobky, jako je mléko, sýr, jogurt a máslo.
Mýtus č. 3: Rostlinné a odtučněné mléko je zdravější než plnotučné mléko
Po staletí lidé konzumovali výhradně plnotučné mléko. V různých kulturách, od Keni po Švýcarsko, byla smetanu v mléce ceněná, neoddělovala se. Ve 20. století však mlékárenský průmysl pod vlivem přesvědčení, že všechny tuky jsou nezdravé, začal smetanu odstraňovat a vyrábět odtučněné mléko.
Tento posun v konzumaci mléčných výrobků vedl podle Morellové k úbytku základních živin, protože vitaminy A, D, E a K jsou rozpustné v tucích. „Odtučněné mléko vás ochuzuje o důležité živiny,“ dodává odbornice a důrazně doporučuje, aby jednotlivci konzumovali plnotučné mléčné výrobky.
Rostlinné mléko navíc postrádá historický význam a nutriční profil plnotučného mléka. „Plnotučné mléko je také ve srovnání s rostlinným mlékem výživnější, takže je lepším a plnohodnotnějším zdrojem živin, jako jsou vápník a bílkoviny,“ uvedla Volpeová.
Upozorňuje také, že některé značky slazeného rostlinného mléka mohou obsahovat více přidaného cukru na jednu porci než lecjaká tyčinka. Osobám, které mají alergii na mléčné výrobky, doporučuje konzumovat plnotučné kokosové mléko.
Mýtus č. 4: Všechny naše nutriční potřeby uspokojí rostliny
Přestože rostliny nabízejí širokou škálu živin a zdraví prospěšných látek, nemusí poskytovat všechny základní živiny, které naše tělo potřebuje. Například vitamin B12, který je pro naše zdraví zásadní, není v rostlinných potravinách přirozeně přítomen. Podobně živiny jako kreatin, vitamin D3 a karnosin se nacházejí především v živočišných produktech.
S rostoucí popularitou veganské stravy rostou mezi odborníky obavy, že si jednotlivci nemusí plně uvědomovat možná zdravotní rizika spojená s vyloučením masa a živočišných produktů ze svého jídelníčku. „Jako dietoložka, která se obává nedostatku živin, jsem rozhodně zastánkyní zařazení masa a dalších potravin živočišného původu do jídelníčku,“ uvedla Diana Rodgersová, registrovaná dietoložka a autorka několika bestsellerů o stravování.
Zařazením živočišných potravin do jídelníčku navíc získáme přístup k důležitým živinám, jako je železo, vitamin A a vápník, které jsou přítomny i v rostlinách. Je však třeba poznamenat, že naše tělo může tyto živiny využívat efektivněji, pokud je získáváme z živočišných zdrojů. Podle Rodgersové jsou biochemické procesy spojené s jejich přeměnou na využitelné živiny jednodušší.
Mýtus č. 5: Rostlinné oleje jsou zdravější než živočišné tuky
Myšlenka, že rostlinné oleje jsou zdravější než tradiční živočišné tuky, získala popularitu v polovině 20. století, ovšem dnes je považována za jeden z prvních výživových mýtů, který se postupně a pomalu daří odbourávat.
Prosazování rostlinných olejů vycházelo z hypotézy, že nasycené (živočišné) tuky jsou hlavní příčinou srdečních onemocnění, ale nedávné menší klinické studie naznačují, že tato hypotéza nemusí být přesná. Rostlinné oleje sice mohou snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale nemusí nutně snižovat riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční.
Přesvědčení, že živočišné tuky jsou zdravější než rostlinné oleje, je pro mnohé stále obtížně přijatelné, zejména proto, že významné zdravotnické úřady, včetně aktuálních Pokynů pro výživu Američanů, konzumaci živočišných tuků nedoporučují.
„Živočišné tuky jsou pro zdraví a štěstí nezbytné,“ říká Morellová. Obsahují podle ní základní živiny, jako je kyselina máselná, glykosfingolipidy a vitaminy rozpustné v tucích, které jsou nezbytné pro udržení dobrého zdraví.
Na druhou stranu se rostlinné oleje v poslední době dostávají pod hledáček vědců a nutričních odborníků. Někteří experti se například obávají, že konzumace oxidantů ze zahřátých rostlinných olejů může představovat větší riziko vzniku rakoviny.
Mýtus č. 6: Konzumace červeného masa způsobuje srdeční choroby
Zpočátku vědci předpokládali možnou souvislost mezi červeným masem a srdečními chorobami. Nejnovější důkazy však naznačují podstatnější možnost, a to, že červené maso může přispívat ke vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku.
Některé výzkumy sice naznačují souvislost mezi konzumací červeného masa a zvýšeným rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku, je však důležité si uvědomit, že tato zjištění ukazují na korelaci, nikoliv na příčinnou souvislost.
Výzkumy ukazují, že lidé, kteří jedí více červeného masa, mají také tendenci jíst více rychlého občerstvení než lidé, kteří jedí méně červeného masa. Proto, než červené maso označíme samo o sobě za karcinogenní, je třeba nejprve vzít v úvahu tento faktor.
Kromě toho červené maso nesplňuje všechna tři kritéria, aby mohlo být klasifikováno jako karcinogenní. Neexistuje dostatek přesvědčivých vědeckých dat, která by dokazovala, že konzumace červeného masa přímo souvisí s rakovinou.
Na rozdíl od údajů z pozorování, které mohou prokázat pouze asociace, tato klinická studie nezjistila přímou souvislost mezi konzumací červeného masa a zvýšeným rizikem recidivy kolorektálního adenomu. Adenomy jsou sice nezhoubné, ale mohou se změnit v rakovinné nádory.
„Tradiční, na živiny bohaté potraviny, jako je maso, nejsou tím, co nás zabíjí. Z logiky věci nedává příliš smysl obviňovat ty nejstarší potraviny z nejnovějších onemocnění, “ míní Rodgersová.
Mýtus č. 7: Všechny obiloviny jsou zánětlivé
V posledních letech převládá mezi odborníky na výživu názor, že obiloviny mohou vyvolávat chronické záněty. I když je na této představě něco pravdy, podle Volpeové to neposkytuje úplný obraz na věc.
„Zdá se, že obilné výrobky z vysoce zpracované mouky (jako je obohacená, bělená univerzální mouka) mají podle vyprávění u některých lidí spíše pro-zánětlivý účinek. Důvodem může být to, že zpracovaná mouka může ve střevech vyživovat dysbiotické mikroby, což může následně vyvolat zánětlivou reakci,“ vysvětluje odbornice.
Zánětlivá reakce je častěji pozorována u zpracovaných obilovin, které byly hybridizovány a zbaveny prospěšných živin.
Mýtus č. 8: Med je stejný jako rafinovaný cukr
Rozsáhlé výzkumy potvrzují, že med se navzdory zdánlivé podobnosti od rafinovaného cukru výrazně liší. Rafinovaný cukr například narušuje metabolismus, přispívá k nárůstu hmotnosti a potenciálně podporuje růst rakovinných buněk. Naproti tomu med má pozoruhodné protizánětlivé vlastnosti, které mohou modulovat imunitní systém, napomáhat trávení a potenciálně mít protirakovinné účinky.
Přestože med obsahuje velké množství cukru, studie naznačují, že nemusí mít tak silný vliv na hladinu glukózy v krvi jako bílý cukr a může mít dokonce antidiabetické účinky. Vědci se domnívají, že k rozdílným účinkům medu na metabolismus cukru přispívají jeho odlišné sloučeniny.
Výzkum jasně odlišuje med od rafinovaného cukru. Osoby s onemocněním ledvin nebo cukrovkou by však podle Volpeové měly s medem zacházet podobně jako s cukrem. Doporučuje se vybírat místní, nepasterizovaný med.
Mýtus č. 9: Arašídové máslo je bohatým zdrojem bílkovin
Obchodníci s potravinami často propagují arašídové máslo jako dobrý zdroj bílkovin, ale odborníci s tímto tvrzením všeobecně nesouhlasí. Arašídové máslo sice obsahuje určité množství bílkovin, ale nepovažuje se za komplexní zdroj bílkovin.
Podle Morellové a Rodgersové poskytují ty nejlepší zdroje bílkovin kompletní profil aminokyselin. Patří mezi ně potraviny, jako je maso, vejce a mléko. Arašídové máslo však některé aminokyseliny postrádá, takže se jedná o nekompletní bílkovinu.
V ideálním případě bychom měli upřednostňovat živočišné bílkoviny, abychom zajistili optimální poměr aminokyselin, radí Rodgersová.
Mýtus č. 10: Přírodní příchutě jsou neškodné
Přírodní aromata, která jsou čtvrtou nejčastější složkou amerických potravin, se vyskytují ve výrobcích od cereálií v krabičkách přes perlivou vodu až po proteinové prášky. Jsou do potravinářských výrobků implementovány za účelem zintenzivnění vůně a chuti. Výraz „přírodní“ vykresluje tuto složku jako neškodnou nebo snad dokonce zdraví prospěšnou.
Ve skutečnosti „přírodní příchutě“ označují více (někdy i přes 100) jednotlivých složek použitých k vytvoření jediné „přírodní příchutě“. V některých případech složky použité k vytvoření přírodních příchutí ani nejsou přírodního původu a jsou spojovány s vážnými zdravotními následky, jako jsou neurodegenerativní onemocnění. Spotřebitelé bohužel nejsou informováni o látkách použitých k výrobě přírodních aromat, protože potravinářské společnosti nejsou povinny zveřejňovat seznamy složek.
Vzhledem k nejednoznačnosti přírodních aromat někteří odborníci na výživu a zdravotní péči varují jednotlivce, aby omezili konzumaci přírodních aromat, a místo toho konzumovali potraviny se známými složkami.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
