Pro koho to máte? Víte, jak to užívat? S čím se léčíte? S těmito otázkami se možná často setkáváte v lékárnách, když si vyzvedáváte léky na předpis. Stejné dotazování by mělo ale platit i u léčivých přípravků, které jsou volně prodejné, myslí si někteří odborníci.
Tyto a další názory zazněly při debatě u kulatého stolu, kterou 21. listopadu 2023 uspořádal v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR místopředseda Výboru pro zdravotnictví Petr Fifka.
V diskuzi s názvem „Samoléčba: přínos nebo riziko?“ zaznělo, že v Česku se ročně vyléčí 24 milionů lehčích onemocnění pomocí samoléčby, která tak uspoří českému zdravotnímu systému devět a půl miliard korun.
A právě lékárníci hrají klíčovou roli při komunikaci s pacienty, kteří se chtějí léčit z lehčích zdravotních komplikací jako rýma, nachlazení apod. Jak uvedl Lukáš Hradečný, předseda Sdružení výrobců volně prodejných léčivých přípravků, důvěra veřejnosti k lékárníkům je obrovská a lékárny jsou často první instancí, kam lidé vyrazí, než půjdou k lékaři.
Podle Hradečného je zdravotní gramotnost české populace celkem slušná. Víc než polovina občanů si podle posledního průzkumu je schopna určit diagnózu a stanovit si vhodný léčivý přípravek. Tato schopnost šetří čas i peníze nejenom lékařům, ale i samotným pacientům.
Proč je nutné se ptát
Dle Aleny Šindelářové z České komory farmaceutických asistentů můžou farmaceuti „pacienta“ dobře navést díky správným dotazům.
Při diskuzi podotkla, že i v McDonald‘s se vás zeptají, jestli si dáte k objednávce kávu, něco sladkého nebo balónek pro dítě, proto by lidé neměli být překvapeni, že i farmaceutičtí pracovníci se jich ptají.
Podle ní by měli lékárníci vždy pokládat minimálně jednu až dvě otázky. „Po letech praxe mi tohle přišlo to ústřední: Aspoň jednou se zeptat,“ říká zkušená lékárnice. Když se jí studenti farmacie ptají: „A co jim mám jako říct, když si jdou pro heřmánkový čaj?“, odpovídá: „No, pro koho to je? Na co ho máte? Na koupele? Pro dítě? Budete to pít? Nemáte alergii? Těch otázek je obrovská spousta,“ vyjmenovává lékárnice.
Popsala případ klienta, který pro příbuznou přišel koupit volně prodejný lék, který se ovšem ukázal jako absolutně nevhodný, protože tato pacientka trpěla těžkou chronickou nemocí.
Zároveň vyzvala, aby se lékárníci seznamovali i s doplňky stravy, které jsou dnes velmi oblíbené, aby dokázali vyhodnotit, co je a co není pro daného klienta či pacienta bezpečné.
Aby byl lékárník opravdu dobrý, musí mít podle Šindelářové nejenom odborné dovednosti, ale i ty komunikační.
Doktor Vojtěch Mucha ze spolku Mladí praktici, sdružujícího všeobecné lékaře, uvedl, že s pacienty, kteří mu chodí do ordinace naprosto zbytečně, se setkává běžně. Tomuto nešvaru by podle něj nejvíc zabránilo, kdyby se zrušil systém neschopenek, který lidé zneužívají.
Ke zbytečným konzultacím ale podle něj dochází i kvůli špatné zdravotní gramotnosti, byť i ta se v posledních letech „výrazně zlepšila“, zřejmě díky covidu, myslí si dr. Mucha. Pro srovnání zmínil průzkum z roku 2015, kdy neschopnost sebediagnostiky a samoléčby uvedly dvě třetiny dotázaných. Šindelářová podotkla, že právě covidová pandemie přinesla lékárníkům možnost prokázat své dovednosti a jak jsou dobří.
Na druhou stranu dr. Mucha varoval i před odkládáním návštěvy lékaře a spoléháním se pouze na radu v lékárně. Jeden z jeho pacientů takto skončil v nemocnici a musel být operován, protože dlouhodobě užíval nevhodná, volně prodejná farmaceutika.
