Komentář
Obří elektrárny, které jsou údajně šetrné ke klimatu, provázejí vážné havárie s nepředvídatelnými následky pro lidi i přírodu. Přesto se o nich na veřejnosti většinou mlčí.
V noci ze 14. na 15. října spadla z rotoru větrné turbíny na větrné farmě Alfstedt-Ebersdorf v okrese Rotenburg/Wümme (Dolní Sasko) 80 metrů dlouhá lopatka. V důsledku toho bylo v okrese odstaveno všech osm větrných elektráren provozovaných společností Energiekontor se sídlem v Brémách. Větrné elektrárny o celkové výšce 250 metrů byly uvedeny do provozu teprve v květnu a červnu 2022.
V září loňského roku se lopatka rotoru jiné větrné elektrárny ve stejné větrné farmě ulomila a krátce poté se zlomila. Po celé měsíce padaly ze zlomu ve výšce 160 metrů na okolní louky a pole úlomky s ostrými hranami a jemná vlákna, která se rozprostírala v okruhu více než 1800 metrů kolem stožáru větrné elektrárny.
Teprve koncem února společnost Energiekontor vyhověla žádosti okresu o odstranění úlomků a vyčištění oblasti. Do dnešního dne neobdrželo 50 postižených zemědělců žádné kompenzační platby za to, že v současné době nemohou obdělávat svá pole a louky nebo tak mohou činit jen v omezené míře.
Okres nenechal provést průzkum půdy, který by určil, zda v důsledku havárie došlo ke kontaminaci půdy jemnými, tzv. odpornými vlákny o velikosti nanočástic. Listy rotoru vyrábí společnost General Electric Wind Energy (zkráceně GE Wind) v dolnosaském Salzbergenu, dceřiná společnost americké firmy General Electric.
Dne 26. října se z větrné turbíny, která již v polovině října přišla o lopatku, ulomila další lopatka rotoru. Zdá se tedy, že dříve sporná otázka příčinné souvislosti může být v blízké budoucnosti objasněna.
Nehody větrných elektráren v nedosažitelných výškách
V této souvislosti je pozoruhodné, že politici ani společnosti působící ve větrném průmyslu nemají zájem zveřejňovat údaje a informace o nehodách větrných turbín. Případy škod by se pravděpodobně neměly dostat na titulní stránky novin. Podle soukromého sčítání bylo za rok 2022 zdokumentováno celkem 56 nehod větrných elektráren – oproti 35 v předchozím roce – a tedy více než kdykoli předtím: padající listy rotorů, hodiny hořící strojovny v gondolách v nedosažitelných výškách a jako novinka zřícené věže.
Prudký nárůst počtu nehod je z velké části způsoben nehodami s novými typy turbín, které vystřelily o dalších 50 metrů na celkovou výšku 250 metrů: výška vrcholu stožárů je 160 až 175 metrů, průměr rotoru 160 až 180 metrů.
Pro srovnání: ulmský kostel – nejvyšší kostel na světě, nacházející se těsně před kolínskou katedrálou – měří 161 metrů. Koloseum v Římě dosahuje maximálního průměru 188 metrů. Chcete-li si představit velikost větrné turbíny, představte si Koloseum otáčející se po straně kostelní věže.
A přidávají se i kraje. Proč nestavět větrné turbíny ještě vyšší, aby se dosáhlo větší „větrné výtěžnosti“ a tím i vyšších příjmů?
V Číně, USA a v poslední době i v Evropě byly vybudovány rozsáhlé větrné farmy v odlehlých oblastech, jako je norské a švédské Laponsko, kde přibývá stále více větrných turbín vysokých 300 metrů.
Více mrtvě narozených sobů
Průmysl očekává, že mrakodrapové větrné elektrárny zvýší výkon, protože využívají silnější a stálý vítr ve vysokých nadmořských výškách. Další srovnání: Eiffelova věž je vysoká 328 metrů, kolínská katedrála 157 metrů. Vibrace země, mihotavé stíny, hluk a škodlivý infrazvuk, které obří průmyslové elektrárny vytvářejí, jsou odpovídajícím způsobem intenzivní.
Devastace rozsáhlých oblastí skandinávské tundry se dotýká „pouze“ původních Sámů s jejich stády sobů. Sámové v Norsku a jejich příznivci však požadují demontáž všech 151 turbín na větrné farmě, protože gigantické větrné turbíny plaší jejich zvířata.
Počet potratů a mrtvě narozených mláďat u sobů prý prudce vzrostl. Sámové by mohli se svým požadavkem uspět – v tom případě by původní obyvatelé Skandinávie získali více práv než ostatní občané EU.
Nedávný skokový nárůst velikosti větrných turbín připomíná podobenství o babylonské věži. Jen v současnosti nemluvíme o jedné stavbě, ale o celé armádě průmyslových monster požírajících zdroje v krajině a stále častěji i v lesích hodných ochrany – postavených údajně za účelem dosažení fiktivní klimatické neutrality.
Rotory delší než Boeing 747
Od roku 2019 vyrábí GE rotorové listy dlouhé 107 metrů, tedy delší než fotbalové hřiště a 1,4krát delší než Boeing 747. Společnost LM Windpower se sídlem v dánském Koldingu vyrábí od roku 2019 v Cherbourgu (Francie) rotorové listy dlouhé 100 metrů. Developeři v Sasku plánují v blízké budoucnosti postavit dvě 380 metrů vysoké větrné turbíny.
Aby výrobci minimalizovali hmotnost lopatek, používají nyní téměř výhradně dražší plasty vyztužené uhlíkovými vlákny (CFRP). Kromě tropického balzového dřeva z 50 stromů se v konstrukcích používá také chemická látka PFAS bisfenol A.
Materiály CFRP dosahují v případě požáru teplot vyšších než 650 stupňů a rozkládají se na kritickou velikost nanočástic, které mohou proniknout do plic, jak vysvětlil Sebastian Eibl z Wehrwissenschaftliches Institut v Erdingu.
Požáry nelze uhasit
V obci Fuchstal v Allgäu bylo od září do začátku října dodáno poškozených všech devět rotorových listů vyrobených společností LM Windpower pro tři větrné turbíny v obecním lese Leeder. Výška stožáru větrných turbín je 166 metrů a délka lopatek 80 metrů. V lese byly vykáceny široké uličky pro skladování a dopravu k věžím. Společnost LM Windpower byla v roce 2016 převzata společností GE, ale zůstala provozně nezávislá.
Pro regulaci předpokládaných nákladů je třeba zjistit, zda praskliny na silně zakřivených rotorových lopatkách vznikly během dlouhé přepravní cesty z Dánska přes Swinemünde do Fuchstalu, nebo zda byly způsobeny konstrukční chybou. Uvádí se, že poškození zpozdí uvedení větrných turbín do provozu pouze o tři měsíce. Investiční náklady na obec a obecní větrnou farmu činí 22 milionů eur.
V prosinci 2022 u Losheimu v Sársku zcela shořela větrná turbína XXL od výrobce Vestas s lopatkami z plastu CFRP. Turbína Repower byla postavena teprve v roce 2021.
Hasiči nebyli schopni uhasit požár ve výšce, a proto nechali oheň kontrolovaně dohořet. Hasicí opatření na větrných turbínách nejsou možná. Hasiči se museli omezit na ohraničení místa na velké ploše a hašení sekundárních požárů způsobených padajícími troskami, které létaly kolem v okruhu několika set metrů.
Neznámé následky, odvrácené nebezpečí?
Petra Weisshauptová, pracovnice Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA), se k tomu 16. ledna vyjádřila v televizi Saarländischer Rundfunk: nebezpečí nebezpečných vláken prý nevidí. Není známo, do jaké míry se při takových požárech uvolňují „odporná vlákna“.
Nabízí se otázka: Proč si UBA dosud nenechala vypracovat příslušné odborné posudky? Občané nemají o nebezpečí hořících větrných elektráren a o dopadech rozsáhlé kontaminace lesů a půdy vlákny a nanočásticemi ani ponětí. Spoléhají na to, že vláda bude jednat.
Naléhavě potřebují také informace o značném znečištění životního prostředí škodlivinami v důsledku vyhoření větrných turbín. V Hohe Marku u Lippramsdorfu (Haltern, východní Vestfálsko) se 29. září 2021, den před plánovaným uvedením do provozu, zřítila věž větrné turbíny o celkové výšce 249 metrů. Gondola se zřítila spolu s technickým vybavením a listy rotoru. Větrnou turbínu Nordex nebylo možné demontovat, a proto byla v dubnu 2022 vyhozena do povětří.
Sebedestruktivní proces
Kvůli tomu musela být vykácena plocha lesa o rozloze 3 000 metrů čtverečních. Společnost Nordex nechala demontovat nebo vyhodit do povětří všech 21 větrných turbín stejného typu v celém Německu. Nikdo v zemi neví, jak se vypořádat s rozsáhlým znečištěním životního prostředí způsobeným požáry, zlomenými lopatkami rotorů a odstřelem.
Namísto toho se snaží problém ještě nějakou dobu vyřešit. Četné nedávné neúspěchy a vysoké finanční ztráty stavitelů větrných elektráren – v neposlední řadě způsobené naprostou gigantománií –neponechávají žádný manévrovací prostor pro návrat k méně nebezpečným a méně ekologicky škodlivým materiálům.
Chamtivost ziskuchtivců s přírodními energiemi vede k sebedestruktivnímu procesu, když rozsah proveditelného narazí na fyzikální a technické limity.
„Ničí technologické závody průmysl větrných turbín?“ zněl titulek článku v Handelsblattu z 25. července 2023. Technický rozvoj větrné energetiky je rychlý, ale má svou cenu. Odvětví by bylo dobré prozkoumat, zda má smysl „stále výš, stále rychleji, stále dál“. Nedostatek kvalifikované pracovní síly a rostoucí ceny surovin vytvářejí na podniky další tlak.
Větrná energie „přináší strašlivé ztráty“
Po miliardovém debaklu společnosti Siemens Gamesa by mnozí ze zúčastněných byli pro „pauzu v závodě“. Předseda dozorčí rady Siemens Energy Jo Kaeser v rozhovoru pro list Welt am Sonntag vysvětlil: „Situace s větrnou energií je velmi vážná. Celé odvětví je v hrozivých ztrátách.“
K nepořádku přitom došlo navzdory desítkám let státní podpory a miliardám dotací z daňového rozpočtu. Německá vláda navíc „v případě větrných elektráren“ fakticky pozastavila platnost zákona o dodavatelském řetězci.
Pokud by byl uplatněn, byl by konečně pranýřován tichý eko-kolonialismus ve prospěch spekulantů z energetického přechodu: bezohledné vykořisťování lidí a ekosystémů za pomoci zkorumpovaných struktur v zemích třetího světa. Módní slova „ochrana klimatu“ a „udržitelnost“ skutečně neregenerativní větrné energie by byla v mžiku potřena.
O autorce:
Dagmar Jestrzemski je vystudovaná historička a – protože „nikdy nezanevřela na ochranu přírody a životního prostředí“ – členka místní organizace B.90/Zelení ve svém rodném městě. V rámci svých profesních i soukromých závazků Jestrzemski napsala a stále píše několik knih literatury faktu a také pravidelné články pro regionální i celostátní tisk.
Text původně vyšel v Preußischen Allgemeinen Zeitung pod názvem: Ein ökologisches und wirtschaftliches Desaster. Převzato německou redakcí Epoch Times s laskavým svolením autorky. Český překlad byl redakčně zkrácen.
