Analytický komentář
Emocionální debata zemědělců o směřování české zemědělské politiky odhalila hluboké rozkoly mezi jednotlivými skupinami agrárníků. Až přítomní senátoři museli znesvářeným stranám připomenout, že jedině, když se spojí, mohou čelit nelehké době.
Jednání na půdě Senátu ČR s názvem „Revize Společné zemědělské politiky pro období 2023–2027“, které se konalo 6. února 2024, proběhlo v rámci schůze Podvýboru pro zemědělství. Zúčastnili se ho jak zástupci státu na straně jedné, v čele s ministerstvem zemědělství, tak zástupci tří největších oborových sdružení – Agrární komory, Zemědělského svazu a Asociace soukromého zemědělství.
Emotivní, vyhrocené a někdy až útočné poznámky v průběhu proslovů některých účastníků poukázaly na fakt, že naši rolníci jsou všechno, jen ne jednotní.
Proč se čeští zemědělci hádají?
Stručně řečeno jsou v tom peníze, respektive jejich nedostatek na uspokojení každého. Zatímco malí zemědělci (v zastoupení Asociace soukromého zemědělství) si díky novému nastavení Společné zemědělské politiky (SZP) polepšili na dotacích, středně velké podniky (v zastoupení Agrární komory) nyní mají pocit, že jsou diskriminovány.
Terčem kritiky ze strany Agrární komory a bývalých družstev jsou tzv. redistributivní platby, tedy forma dotace, které získávají podniky na prvních 150 hektarů půdy. Od letošního roku je to 23 procent z celkové částky přímých dotací, což se větším agrárníkům nelíbí. Agrární komora poukazuje na to, že v Evropě je průměr podílu redistributivních plateb pouze 10-12 procent.
Menší farmáři a rodinné farmy si tedy díky novému nastavení přilepšili a jsou spokojeni, že se jim po letech znevýhodňování konečně dostalo lepšího zacházení a spravedlnosti. Zároveň však mají obavy, že voláním po změně v redistributivních platbách o své peníze opět přijdou na úkor agroholdingů, uvedl předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.
Větší než malé zemědělské subjekty, které hospodaří jako právnické osoby, naopak namítají, že malé farmy, které hospodaří jako fyzické osoby, mají malou produktivitu, nejsou pro celkovou ekonomiku tak přínosné a požívají některé výhody, které oni nemají. Například, že podnikající fyzická osoba si může na své farmě porazit až tři kusy dobytka, zatímco právnická osoba toto privilegium nemá.
Zemědělci ze středních podniků proto přišli s peticí, kterou vyzývá vládu ke změně zemědělských dotací tak, aby sdružení vlastníci půdy měli stejné podmínky jako samostatní zemědělci. Současné podmínky údajně přispívají k likvidaci malých středních agropodniků. Petici podepsalo bezmála 15 tisíc osob.
Její iniciátor a předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku Jaroslav Lád na jednání uvedl, že dokonce hodlá podat žalobu k soudu. „Našim cílem je jediné. Podle zákonu nejvyššího, ústavy, se chceme domoci toho, abychom měli stejná práva, stejné povinnosti a stejné podnikatelské příležitosti,“ řekl zástupce družstevníků.
Lád jedním dechem horoval proti politickému „vrážení klínů“ mezi zemědělce, zatímco druhým dechem neúnavně kritizoval malé sedláky, kteří podle něj nejsou výkonní a berou dotace na „louku a čtyři koně“.
Do toho jsou tu subjekty jako ovocnáři, kteří namítají, že dotace na základě počtu hektarů jim nic nepřinesou, protože drtivá většina pěstitelů v Ovocnářské unii v Česku má rozlohu do 20 hektarů a nevlastní žádnou ornou půdu. Těmto podnikatelům dělají větší problémy změny v dohodách o provedení práce, které komplikují a zdražují získávání brigádníků.
Nehádejte se, domluvte se!
Podle senátora Petra Fialy je víc než spravedlivější nastavení dotací pro všechny problém v tom, že v rozpočtu zkrátka chybí peníze. Ládova petice volá po navýšení o 5 miliard korun, které by bylo třeba do zemědělství „nalít“, aby byli agrárníci jakžtakž spokojeni.
Vzájemně se obviňující zemědělce pokáral předseda podvýboru pro zemědělství Petr Štěpánek (STAN) s tím, že je třeba všechny tři přítomné zemědělské organizace sjednotit. Jediný, kdo si vráží klín do svých řad, jsou podle něj ne politici, ale sami rolníci.
„Při každém našem jednání voláme: Proboha, nehádejte se, domluvte se. Ale sami si to, promiňte, (mluvím) ze zkušenosti, děláte,“ řekl Štěpánek.
Senátorka Jarmila Smotlachová (ODS) „hrubou“ diskuzi odsoudila také. „Mrzí mě, že se nedokážeme vzájemně na venkově tolerovat. Každý subjekt přináší do venkovského života něco jiného, specifického, a kdybychom si tohle uvědomili a dokázali se tolerovat třeba jako dva pneuservisy v jednom malém městě, tak by nám to velmi pomohlo,“ řekla politička.
Senátorka vyzvala k větší smířlivosti a spolupráci, něco, co čeští zemědělci dnes potřebují jako sůl vzhledem k napjaté atmosféře v celém agrárním sektoru v Evropě i nepředvídatelné geopolitické situaci ve světě.
„Zemědělství nečekají úplně dobré roky. Ty dobré roky máme možná za sebou, ale ony zase jednou přijdou. Je to přirozený vývoj ekonomiky v každé zemi. Ale když se semkneme, tak si myslím, že těmto negativním vlivům, dokážeme lépe čelit,“ uvedla Smotlachová.
A jak to celé dopadlo? Podvýbor se nakonec usnesl, že vyzve ministerstvo zemědělství, aby zvážilo možnost zvýšení objemu příspěvků do zemědělství o pět miliard korun a zvýšení maximální výměry pro redistributivní platby ze 150 hektarů na 500 hektarů.
