Aktualizováno 15. února 2024 v 16:00 o odpověď poslankyně Kláry Kocmanové na dotaz Epoch Times
Piráti počátkem února informovali, že se pokusí zvrátit neúspěch Istanbulské úmluvy v Senátu. Podporují iniciativu projednání ratifikace úmluvy Poslaneckou sněmovnou a doufají, že po podzimních volbách by ji horní komora mohla projednat znovu. Jaké mají možnosti a vyhlídky?
Ratifikace kontroverzní dohody Rady Evropy, kterou považují odpůrci za progresivistický ideologický dokument bez reálného dopadu na trestnou činnost a proponenti za důležitý nástroj k boji proti domácímu a sexualizovanému násilí, neprošla 24. ledna po mnohahodinové diskuzi horní komorou o pouhé dva hlasy.
S tímto osudem úmluvy se nesmířila skupina senátorů z klubu Pirátů a SEN 21 a dva další, kteří se o týden později podepsali pod dopis určený předsedkyni sněmovny Markétě Adamové Pekarové (TOP09), ve kterém ji žádají, aby pokračovala v projednávání souhlasu s ratifikací úmluvy v dolní komoře Parlamentu ČR. Apel následně jednomyslně podpořil Poslanecký klub Pirátů.
„Pokračováním v již započatém projednávání Úmluvy ve Sněmovně … máte příležitost ukázat, že je hlas všech obětí trestných činů vyslyšen a že se naše společnost nebojí postavit proti násilí a diskriminaci,“ píše se v dopise, který iniciovala senátorka Adéla Šípová.
Zároveň v dopise naznačuje další postup: „Věřím, že v případě schválení Úmluvy v dolní komoře bude existovat důvod pro její opětovné projednání na půdě Senátu po podzimních senátních volbách.“
Zpravodaj senátního tisku úmluvy, nezávislý senátor Zdeněk Hraba, na dopis reagoval: „Pokud progresivně-levicoví kolegové na sílu tlačí na nové jednání o ratifikaci Istanbulské úmluvy, když ji Senát jasně odmítl, otevřeně tím popírají princip ‚ne znamená ne‘.“
Šípová se senátory v dopise dodává: „Současně předpokládám, že pokud by z procesních důvodů bylo zapotřebí, aby vláda opětovně předložila Úmluvu k projednání, je možné pro takový úkon získat dostatečnou podporu ve sněmovně, neboť většina ministrů je současně též poslanci.“
S možností opětovného projednávání již zamítnuté úmluvy oslovil deník Epoch Times jednoho z neuznávanějších odborníků v oboru, profesora Univerzity Karlovy Jana Kyselu.
„Mezinárodní smlouvy jsou v moci vlády. Praktické zkušenosti s odepřením souhlasu k ratifikaci příliš nemáme, každopádně další postup záleží na vládě. Zda nechá rozhodnout Poslaneckou sněmovnu, zda a kdy smlouvu znovu předloží Senátu. Existují k tomu výkladové varianty (konec v jedné komoře znamená konec i ve druhé versus komory jednají samostatně; souhlas se musí stihnout během jednoho volebního období Sněmovny versus časová souslednost je věcí posouzení vlády, potažmo prezidenta, atd.), nejsou však testovány praxí. Právní úprava je kusá. Nemohu než zopakovat, že záleží na vládě, jednání Senátu o smlouvě v této fázi skončilo,“ poskytl vhled do možných variant řešení situace profesor.
Deník Epoch Times kontaktoval předsedkyni Poslanecké sněmovny i Úřad vlády o sdělení jejich postoje k dalšímu vývoji. Do doby publikování zprávy nereagovaly.
Zaručený úspěch úmluvy však zřejmě nelze očekávat ani v Poslanecké sněmovně. Senátoři z klubů ODS + TOP09 a KDU-ČSL podpořili přijetí úmluvy v minoritní míře, což by do jisté míry mohlo reflektovat i postoj poslanců v dolní komoře. Poukazuje na to ostatně i analýza Českého rozhlasu z července 2023.
Lídr SPD Tomio Okamura úmluvu odmítl již dříve a označil ji za „neomarxistickou“. Jeho strana dokonce iniciovala pozastavení jejího projednávání. Předseda Poslaneckého klubu SPD Radim Fiala se v oné zprávě ČRo nechal slyšet, že jeho strana „je zásadně proti“.
Předseda Hnutí ANO Andrej Babiš pak v dotazu Epoch Times, zda by podpořil coby potenciálně budoucí předseda vlády znovu-projednávání úmluvy, stručně sdělil: „Jsme zásadně proti Istanbulské smlouvě!!!“
Tím je zároveň načrtnut „osud“ Istanbulské úmluvy i v případě, že by potenciální pokus současné vlády selhal. A samozřejmě za předpokladu, že by současné volební preference přetrvaly až do parlamentních voleb v příštím roce.
Argumenty Pirátů
„V ideálním světě by se na mezinárodní úmluvu o boji proti násilí nenabalila spousta mýtů a polopravd. Svět ale ideální není. Těší mě ovšem, že boj za práva obětí vnímají všichni Piráti napříč komorami stejně. Naši senátoři se za ratifikaci postavili už podruhé – nejdřív svým hlasováním a teď i tímto otevřeným dopisem,“ uvedla místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová v onom oznámení.
Právě na mýty a urážky reagovali již dříve někteří senátoři. Například během lednového projednávání úmluvy v Senátu sdělila nezávislá senátorka Jitka Chalánková, že naopak „je potřebné vyvrátit mýty o mýtech“, a citovala několik pasáží z úmluvy a její důvodové zprávy, aby vyvrátila „nálepky“ proponentů.
„Mnohaletá diskuse kolem ratifikace nebyla férová. Odpůrci ratifikace byli od počátku uráženi a zastrašováni, nálepkováni jako ti, kdo bagatelizují sexuální násilí a nechtějí pomáhat obětem. Naše obavy z negativních důsledků ratifikace byly naopak bez vysvětlení smeteny ze stolu. Tím podporovatelé přispěli k dalšímu rozdělování společnosti, což je neodpustitelné,“ sdělila ve svém prohlášení nezávislá senátorka Daniela Kovářová po zastavení ratifikace horní komorou.
„To, že je ratifikace potřeba, vidíme bohužel dnes a denně. Úmluva dává návod, jak násilí efektivně a dlouhodobě potírat,“ citovali Piráti ve výše zmíněném oznámení svou poslankyni Kláru Kocmanovou.
Epoch Times poslankyni oslovil s dotazem, zda by mohla konkretizovat příklady zemí, které úmluvu již ratifikovaly a v důsledku toho se u nich snížily statistiky trestné činnosti v podobě násilí či jestli může uvést, které části úmluvy jsou návodem k efektivnímu potírání násilí a které český právní řád již neobsahuje. Redakci po vydání zprávy dodatečně kontaktovala asistentka poslankyně jejím jménem s odpovědí:
Cílem Úmluvy je předcházet násilí a obětem poskytovat dostatečnou a adekvátní pomoc i ochranu. Nikdo neříká, že její přijetí vše vyřeší a sníží se počet trestných činů násilí. Ale že nám Úmluva může dát nástroje, jak tyto situace lépe řešit. Častým argumentem, který mezi odpůrci úmluvy ve veřejném prostoru a i mezi politiky zaznívá, je názor, že úmluvu nepotřebujeme, protože v současnosti všechno již pokrývají naše zákony. To ale vůbec není pravda a dá se na to velmi snadno poukázat. Za prvé, naše zákony vůbec nejsou dobře nastavené. Dokládá to i fakt, že je široká politická shoda na potřebě napravit současnou definici znásilnění v trestním zákoníku, protože ta současná definice zdaleka nepokrývá všechny případy, kdy k vynucenému sexu dochází. Dalším zákonem, který je velmi potřebný a stále nám schází, je definice domácího násilí. I ta se připravuje, brzy doufám půjde na vládu. Úmluva o potírání násilí navíc nenavrhuje pouze legislativní změny. Přináší sadu opatření, která mohou v potírání násilí velmi pomoci. Ať už je to dostatečný počet azylových domů, kterých je dnes nedostatek, nebo práce s původci násilí, aby se neopakovaly stále stejné vzorce chování v rodinách, a také lepší síť pomoci obětem, včetně státem podporované telefonní linky, zavedení a rozšíření komplexních služeb (právní, psychosociální, krizové) nebo důsledné školení policejních složek, soudců a státních zástupců.
Právě tlak na rychlejší odstranění těchto nedostatků a trvalý závazek ČR k tomu tyto nedostatky efektivně a komplexně řešit je něco, k čemu by přijetí Istanbulské úmluvy mohlo hodně přispět. Nehledě na to, že je důležitá i ze symbolického hlediska. Těžko můžeme vyzývat oběti k odvaze, když někteří politici nemají ani odvahu se jasně přihlásit k boji proti násilí a tomu, že je pro ně toto téma klíčové.
