Migrační pakt s povinnými relokacemi posunulo kupředu české předsednictví EU proti odporu Polska a Maďarska. Teď se chce vláda jen zdržet hlasování, na blokační menšinu je asi pozdě.
Na CNN Prima News proběhly nedávno dvě debaty o migračním paktu, kde k mému úžasu poslanci Benda (ODS), Lochman a Kovářová (oba STAN) tvrdili zřejmé nepravdy a moderátorka Pavlína Wolfová nebyla bohužel na téma dostatečně připravená, aby jim oponovala.
V jednom momentě se to dokonce chystala uzavřít se slovy, že když to za ČR nakonec nechceme, tak to asi neprojde. Ten pakt však bude s vysokou pravděpodobností schválen, protože ho česká vláda během předsednictví EU posunula do horké fáze (proti odporu Polska a Maďarska, 4 další země se zdržely) včetně relokačních kvót a rozhodovat se bude kvalifikovanou většinou.
Další ránu férové debatě o migračním paktu zasadili 28.3.2024 koaliční poslanci, kteří neschválili program mimořádné schůze a sněmovna tedy o migračním paktu nebude jednat a vláda se tak pravděpodobně na Evropské radě jen zdrží hlasování. Nenašel se jediný poslanec pětikoalice, který by měl zájem o debatu, v níž by se ukázalo, co je skutečný obsah paktu a jaký ďábel se skrývá v detailu.
Všimněte si, jak nás dva roky vládní politici masírují bezpečnostními hrozbami, odvody, možnou mobilizací, nutností zbrojit a vydávat rekordní sumy na armádu. Přitom nejsou ochotni se ve sněmovně zabývat bezpečnostní hrozbou civilizačního rozměru, která Evropě hrozí a která pro nás může znamenat nevratné ohrožení bezpečnosti pro naše občany – podobně jak to sledujeme v některých evropských zemích.
Na co by se novináři měli zaměřit?
1. Migrační pakt obsahuje nejen de facto kvóty ve smyslu, že za každého nepřijatého migranta budeme muset zaplatit 20 tisíc eur (to je řádově vyšší částka, než nám EU přispívá na ukrajinské uprchlíky), ale i de iure kvóty, protože při velkém migračním náporu se už nebudeme moci nijak vyplatit. Komise chce každý rok rozdělovat nejméně 30 tisíc žadatelů, ale představme si, že migrační vlna dosáhne třeba trojnásobku. Kvóty budou opravdu povinné, „pokud přislíbené relokace nedosáhnou 60 % celkových potřeb určených Radou pro daný rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného v nařízení (nyní 30 000).”
2. Výjimka, kterou máme kvůli vysokému počtu ukrajinských běženců, je dočasná a záleží jen na libovůli Komise. Počet ukrajinských uprchlíků v dané zemi je pouze jedním z 27 (!) kritérií, která musí EK vzít v úvahu. A každý další rok bude dosažení výjimky složitější, protože o stejnou výjimku budou usilovat i jiné státy, často větší a mocnější.
Jak ministr Rakušan vyjednával migrační pakt
Klíčovým krokem v jednání o migračním paktu byl materiál “Cesta kupředu“ z 25.11.2022 předložený českým předsednictvím. Podstatná část dokumentu, který se podařilo navzdory utajení (viz první sken) získat Robertu Kotzianovi, obsahuje návrh základních principů migračního paktu.
Na druhém a třetím skenu vidíte pasáže, kde se navrhuje mechanismus, který v paktu nakonec zůstal a bude fungovat jako povinné migrační kvóty. Je založen na převádění příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl mezi členskými státy (v eurospeaku se toto nazývá dublinský offset). Zatímco v aktuální verzi paktu je minimální hranice kvóty 60 % z počtu relokací (offsetů) stanovených Radou EU, české předsednictví navrhovalo dokonce 75 % (třetí sken)
Šíří tedy vláda dezinformaci?
Ministr Rakušan se zatím zapsal do historie jako český ministr nejvíce usilující o omezení svobody slova pod záminkou honu na “dezinformace”. Když vezmeme do úvahy nejpřísnější definici dezinformace coby záměrné lži akutního charakteru s velkým společenským dopadem a ve prospěch zahraničního aktéra, nechám laskavého čtenáře, aby si na otázku z titulku odpověděl sám.
Lze ještě zabránit schválení paktu?
Nejsem si jistý, ta šance je už malá. Tato vláda většinu času už ztratila mlžením, jak je migrační pakt pro nás výhodný. V normální zemi by zvedl premiér telefon a zavolal s omluvou za změnu postoje do Varšavy, Budapešti a Bratislavy (Slovensko je též proti), aby se rychle sešli ministři vnitra a pokusili se najít u dalších států blokační menšinu (může jít o Rakousko, Dánsko, Finsko, Švédsko a jihovýchodní země). To bychom ale museli mít ministra vnitra , který kvóty skutečně nechce, což se obávám, není náš případ.
Jaké budou dopady migračního paktu?
Dost zásadní. Dlouhá léta se ČR kvótám bránila. Vzpomeňme na Sobotkovu vládu, která raději riskovala sankce, než aby se podvolila. Nyní to byla právě česká vláda, která podvedla své V4 partnery i veřejnost, jejíž drtivá většina stojí jednoznačně proti přerozdělování ilegálních migrantů.
Dopady lze vidět ve dvou rovinách. V první řadě to bude snížení úrovně pouliční bezpečností a zvýšení kriminality a počtu nenávistných projevů vůči křesťansko-židovským základům naší společnosti. Oboje vidíme v západoevropských metropolích. Pokud se budeme chtít vyplatit, může nás to příští léta stát desítky miliard a ani to nemusí stačit. Při větším náporu může Evropská komise stanovit tak vysokou kvótu, kterou nenaplní ani jiné země, a pak se z relokací vyplatit nepůjde.
Vedle toho bude pakt znamenat rostoucí odpor české společnosti k JAKÉKOLI imigraci a erozi společenské atmosféry tolerance, kterou jsme léta pomáhali budovat. To by znamenalo značné komplikace pro pobočky mezinárodních firem zaměstnávající vysoce kvalifikované cizince. Proto je i v jejich zájmu varovat české politiky na městské, krajské i celostátní úrovni, aby se za každou cenu pokusili vyhnout přijetí paktu, jenž může být politickou rozbuškou nečekaného kalibru.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
